All Posts By

Michaela

Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Eri Salcmann – „Často stačí ruce, nohy a snaha komunikovat“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Dnes vám přináším druhý ze série textů, který bude o Eri Salcmann. Eri (vlastním jménem Erika) je digitální nomádka a píše digitální deník o cestování a o nomádském způsobu života. Pracuje na dálku jako grafička, žije si svůj sen na cestách a společnost jí dělá partner z Ameriky. Eri fascinuje kultura a historie zemí, které navštěvuje; relaxuje vařením a jógou. Její blog ERIdiary najdete zde.

Eri Salcmann z digitálního deníčku ERIdiary

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Jmenuji se Eri a už víc než 4 roky jezdím po světě. Jsem digitální nomád a momentálně je mi největší zábavou můj nový projekt, digitální deník ERIdiary, který je propojený s instagramem Eridiary.cz (Salcmann). Tím, že domů jezdím spíš na prázdniny, tak nejsem s Čechy moc ve styku a popravdě je v cizině ani moc nevyhledávám. Takže jsem za tu dobu už randila a žila s několika cizinci.

2. Z které země pochází tvůj partner?

Můj současný partner je z Ameriky, ale kořeny má v Kolumbii.

3. Jak dlouho jste spolu?

Teď je to asi 6 měsíců. Ale velmi intenzivních, protože společně od počátku cestujeme a to je teprve ta opravdová zkouška vztahu.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Tím, že společně cestujeme, je náš život trochu jiný než zavedená klasika. Přizpůsobovat se musíme tak nějak oba, každý den i v každé nové destinaci. Steven je snad můj první partner, o kterém můžu říct, že je naprostý pohodář. Ve většině případů se přizpůsobuje spíš on. Tím, že mu v žilách koluje latinskoamerická krev, má sklony být trochu lenivější. To ale nakonec není na škodu, protože díky němu jsem se naučila odpočívat. Pravdou je, že je o dost víc „party animal“ než já, a tak máme na programu víc společenských akcí než dřív.

5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?

Můj partner nemá české návyky a české názory a za to jsem opravdu vděčná. Je to gentleman v pravém slova smyslu. Opravdu si mě váží. Respektuje mě jako ženu a partnerku. Protože jsme vyrostli v jiných kulturních podmínkách, skoro každý den se setkáváme s našimi odlištnostmi. To mě hrozně obohacuje, pořád se od něj něčemu učím. Další výhodou je rozhodně jazyk – s mým partnerem podstupuji každodenní intenzivní trénink angličtiny.

6. A jaké jsou největší nevýhody?

Taky jazyk. 🙂 Vysvětlím proč: někdy není úplně nejjednodušší se v cizím jazyce přesně vyjádřit. Ale oba jsme k sobě v tomto ohledu velmi tolerantní, a tak to nezpůsobuje zásadní komplikace. Další nevýhodou je to, že český humor je tak trochu specifický, a tak ne vždycky moje „vtipně-rejpavé“ poznámky padnou na úrodnou půdu. Jako možný problém vidím naši budoucnost. Přijde čas, kdy budeme řešit, kde se usadit. Jelikož jsou naše domovské země dost vzdálené, bude asi oříšek najít kompromis.

7. Dokážeš si představit život v Americe? 6 měsíců je sice krátká doba, ale bavili jste se už o tom, kde byste chtěli oba jednou žít?

Tahle otázka už několikrát padla a shodli jsme se na tom, že ideální je kompromis. Steven naštěstí netouží po tom žít v Americe a ani já v Čechách. Teď už zbývá jen to „nejjednodušší“ – najít ideální místo pro oba.

8. Jak tě napadlo, že se staneš digitální nomádkou? Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?

Když jsem se před čtyřmi lety stěhovala do Austrálie, byl pro mě freelancing nejen forma příjmu, ale hlavně můj koníček. Naštěstí mi osud přál, a tak se stal mou hlavní pracovní činností. K tomu jsem přidala cestování a sen se splnil: stal se ze mě digitální nomád! 🙂

9. Jakými jazyky sama mluvíš? A tvůj přítel? Láká ho čeština nebo mu vůbec nic neříká? 🙂

Popravdě – na jazyky jsem antitalent. Podle mě „ovládám“ češtinu a tím to hasne. Dokážu se ale domluvit anglicky a španělsky. Mám taky základní znalosti němčiny a můj velký pomocník je latina, jejíž základy znám z gymplu. Na druhou stranu – často stačí ruce a nohy a snaha komunikovat. Pak se dá domluvit všude. A Steven a čeština? Občas zkoušíme nějaká slovíčka a fráze, ale většinou to dopadá jako jedna velká komedie.

10. Zastáváš názor, že „všude dobře, doma nejlíp“? Můžeš uvést zemi, ve které ses ty osobně cítila nejlíp (z těch všech, co jsi zatím procestovala)?

Věta „Všude dobře, doma nejlíp“ je pro mě symbol rodiny a přátel. V tom případě se s ní dokážu naprosto ztotožnit, ale co se zázemí a kvality života týče, tak to už je jiná věc. Čechy mám opravdu ráda, ale dost jsem si zvykla na život bez zimy. Když to shrnu, jsem vlastně unešená z každé země, kde jsem byla. Někde se cítím lépe, jinde trochu míň, ale mým favoritem pořád zůstává Austrálie.

A co vy? Znáte Eri? Jdou vám cizí jazyky? A byli jste někdy v Austrálii? Podělte se o své zkušenosti v komentářích pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu Facebooku, ať vám neuniknou další díly tohoto seriálu a taky další články!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl první – Martina Koşar, milovnice minimalismu, žijící s tureckým partnerem

Díl třetí – Joanne Vinšová, která se spolu se svým konžským partnerem snaží inspirovat ostatní, aby si žili svůj sen

Díl čtvrtý – Michaela Šticová, která žije v krásném Toskánsku spolu se svým Italem

O cestování a italské kultuře

9 důvodů, proč nejet na eurovíkend do Říma

V předchozím článku (zde) jsem vás naladila na návštěvu Říma. Už máte koupené letenky? Bravo! Tak teď je ta správná chvíle podívat se na temné stránky Říma! 😉

1. Řím je plný chaosu, provozu a stresu. Dopravní zácpy jsou na denním pořádku a můžete se kvůli pár kilometrům zaseknout klidně i na pár hodin. Skútry a motorky závodí jedna přes druhou, předjíždí zleva i zprava. Blinkry jako by v italských autech ani nebyly a dopravní značky? Ty jsou jen doporučující. Parkování je válka – a to doslova. Jednou při parkování u bytu Andreovy sestry jsme asi po 20 minutách ježdění našli vytoužené místo. Vystoupila jsem z auta a šla ho obsadit, než tam Andrea dojede. Jakýsi Říman měl za to, že to místo je prostě JEHO. Najel na mě autem, takže jsem musela uskočit, a místo si prostě ulovil. Hádali jsme se tam všichni tři ještě asi deset minut, ale stejně už bylo pozdě. Následovalo dalších 15 minut kroužení v autě, než jsme měli štěstí. Parkovacích míst je ve spoustě čtvrtí Říma extrémně málo a tak lidé parkují, kde se dá. Někde se parkuje i ve dvou řadách a musíte zatroubit, aby Marco, Carlo nebo Paolo seběhl ven a pustil vás. Tak parkují i páry – jeden má auto „uvnitř“, druhý „venku“.

2. V některých čtvrtích je horší situace s odvozem odpadu. Záleží na každé čtvrti, některé části Říma ale rozhodně nejsou voňavé ani hezké napohled. Ostatně na toto téma už jsem psala v článku o tom, co v Itálii nefunguje.

3. V Římě v některých měsících narazíte na davy turistů a u významných památek často taky na dlouhé fronty. Nejhorší období pro návštěvu Říma je červen až září. To jsou v Římě velká vedra a velké davy. Aby jste se tomu vyhli, raději jeďte v období od října do května. To si Řím můžete daleko víc užít.

Večerní romantika u Fontany di Trevi.

4. Řím je plný pouličních prodejců čehokoliv. Chcete selfítyč? Ne? A co takhle košík na ovoce, co se sám skládá? Klap klap klap, a je to. Nebo snad deštník? A pokud zrovna neprší, říkejme mu třeba slunečník! Na každém kroku musíte říkat NE, NE, NE! Tito prodejci také často nemají žádná povolení a pak utíkají před policií. Ale tohle samozřejmě není problém jen Říma, i když tam jsem prodejců viděla opravdu hodně a mohla jsem i sledovat honičku s policisty ve Vatikánu. Jako v akčním filmu. 🙂

5. V Římě vás čekají stovky turistických pastí. Například kafe na Piazza Navona vás může přijít opravdu draho.

6. Nápisy jsou všude v italštině a Italové zrovna neoplývají znalostmi cizích jazyků. Toho si brzy všimnete, ačkoliv v Římě je situace ještě velmi dobrá. Přesto se na výlet raději vybavte alespoň slovníčkem se základními frázemi. Nejlepší volbou je se rovnou trošku naučit italsky. A kde hledat motivaci? Přece v mém článku o tom, proč se tento krásný jazyk naučit.

7. Řím není zrovna město snů pro cyklisty. Ve spoustě míst nejsou vyhrazené pruhy a kvůli hustotě provozu jde cyklistovi často doslova o krk. V některých zónách zase sice cyklistické pruhy zavádí, ale na úkor parkovacích míst a to vede k celkovému zhoršování situace. Pokud si chcete půjčit kolo, doporučuji se projet například po Via Appiapotom kolo zase hezky vrátit. 🙂

8. Zkuste se vyfotit s gladiátorem. Potkáte je všude po centru a jakmile si je vyfotíte nebo si k nim stoupnete a někdo vás vyfotí, zkásnou vás – zaplatíte třeba i 50 Eur za snímek, jinak vás gladiátoři nepustí. (zdroj)

Krásný příklad podvodných gladiátorů v Římě.

9. Pokud vybíráte výletní destinaci i podle toho, abyste si dali výborné ryby, zpozorněte. V Římě si sice ryby dáte, musíte ale vybrat tu správnou restauraci. Typická římská kuchyně je složená z pokrmů, založených na těstovinách (carbonara, amatriciana, cacio e pepe a mnoho dalších), na zelenině a mase. Výborná je taky římská pizza al taglio (v Římě jí říkají také pizza alla pala). V Římě můžete podobně jako v jiných hlavních městech najít restaurace všech možných typů. Pro výborné ryby za slušné ceny je nejlepší popojet z Říma blíž k moři. Nebo třeba někam úplně jinam – co třeba do Pescary, kam se dostanete taky letadlem?

Musím ale říct, že hledat světlé stránky Říma pro mě bylo o dost snazší. Řím mám ráda i přes falešné gladiátory, prodejce deštníků nebo velký provoz. Toto úžasné město trpí hlavně množstvím turistů a také proto, že v posledních 30 letech se počet obyvatel Říma prakticky zdvojnásobil. Pokud si vyberete to nejlepší období pro svou návštěvu (takže rozhodně ne parné léto, jak jsem psala výš), přijme vás ve vší své kráse a velkoleposti. Věřte mi, v Římě se něco nachodíte a naobdivujete!

A kudy dál? Pokud byste si chtěli prodloužit výlet a kromě města vidět i něco jiného, mrkněte na článek o Abruzzu. A určitě si přečtěte i o tom, jak se žije s Italem.

A co vy? Láká vás Řím i přes jeho „temné stránky“? Víte ještě o jiných důvodech, proč nejet do Říma nebo vás napadají spíš samé důvody, proč se tam podívat? Podělte se o ně v komentářích pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže a pomozte i vašim kamarádům poznat opravdový Řím. Třeba je i přes neduhy Říma nadchnete a nakonec se tam vydáte společně! 🙂

O cestování a italské kultuře

10+1 bonusový důvod, proč jet na eurovíkend do Říma (a nikam jinam)

Chcete se vydat s kamarády, přítelem nebo přítelkyní, milencem či milenkou nebo třeba babičkou na eurovíkend? Že ještě pořád nevíte, kam? Tak já vám povím, proč byste měli vyrazit právě do Říma (a nikam jinam)!

1. V Římě neumřete žízní. A ani hlady, toho se opravdu nemusíte bát. Všude jsou pítka, jídlo najdete na každém kroku a v libovolnou denní dobu. Zkuste třeba místní speciality, jako jsou saltimbocca alla romana (telecí kotlety s parmskou šunkou a šalvějí), carciofi alla giudìa (moje oblíbené křupavé artyčoky), spaghetti alla carbonara, supplì al telefono (kroketky plněné hovězím masem, rýží a mozzarelou, která se při jejich rozlomení táhne jako telefonní šňůra). Všude najdete taky pizzu a pokud vás nebaví ta klasická, vyzkoušejte trapizzino (trojúhelníček z pizzového těsta, plněný různými směsmi)! Takovou žranici si jinde rozhodně neužijete.

Fontány, kašny a pítka v Římě potkáte opravdu na každém kroku. Na snímku jedna z fontán na Piazza Navona.

2. V Římě si můžete dát i dost podivná jídla, jako je třeba trippa alla romana (jídlo s dršťkami a rajčaty) nebo pajata (pokrm ze střívek mladého telátka). Pokrmy pochází z dob, kdy se ze zvířat zpracovávalo a jedlo prakticky vše. Maso jedli bohatí, vnitřnosti chudí. Dnes jsou tato jídla často dražší než například všude dostupné těstoviny. Najdete je málokde a na ochutnávku některých z nich musíte být hodně odvážní.

3. Milujete nejen jídlo, ale i výbornou zmrzlinu z poctivých surovin? Tak honem do Říma! Zkuste třeba otaleg!, jednu z nejlepších zmrzlináren. Schválně, kdo z vás první uhodne, proč se zmrzlinárna jmenuje právě takhle? 🙂

Pravá italská zmrzlinárna. Na 100 % zkuste pistácii (pistacchio) a lískový oříšek (nocciola)! Milovníci ovoce zase můžou zkusit třeba mango.

4. Řím vám má co nabídnout, ať už je vám deset nebo sto. Nudit se rozhodně nebudete! Chcete party? Máte ji mít. Nebo raději procházku v parku? Non problema! Baví vás architektura, muzea, historie, kultura? Jste tu správně! 

5. Milujete historii? V tom případě nesmíte vynechat takové římské skvosty, jako jsou Pantheon, Piazza Navona, Piazza di Spagna, Fontana di Trevi, San Pietro, Trastevere, Piazza del Popolo, San Giovanni, Monumento Vittoriano (zvaný také psací stroj, Macchina da Scrivere), Piazza Venezia, čtvrť Coppedé, Via Appia Antica s katakombami… A čeká toho na vás mnohem víc.

6. Řím je úžasně zelený! Když jsem tam poprvé přijela, opravdu jsem užasla, že prakticky každou cestu lemují nádherné staleté stromy. Najdete je i v nejužším centru. Tam, kde to jinak nejde, Římané alespoň postaví květináče a balkony zdobí plno květin. V celém Římě najdete velké množství úžasných parků a volně přístupných zahrad. Za všechny jmenuji například Parco degli Acquedotti, Villa Doria Pamphili, Villa Borghese, Parco della Caffarella, Villa Ada a Giardini Vaticani.

Celý Řím je plný zeleně. Při své cestě nevynechejte návštěvu alespoň jednoho z parků a zahrad. Stojí to za to!

7. Řím sice není nejlevnější italské město ale pokud víte, kde se najíst nebo kde přespat, nemusíte tam rozhodně nechat majlant! Z Česka se do Říma dostanete snadno a za pár hodin a pár stovek. Z Prahy, Bratislavy nebo Vídně do Říma letí kdeco. Stačí si jen vybrat!

8. Chcete zažít na vlastní kůži optickou iluzi? A víte, že v Římě je jedna ulice, která vám toto přání splní? Jmenuje se Via Piccolomini a je z ní vidět kopule vatikánské Baziliky svatého Petra. Když se touto ulicí blížíte ke kopuli, vypadá to, že se vám čím dál víc vzdaluje. Že je to blbost? Tak se tam při své návštěvě Říma projeďte na skútru nebo v autě! Věřte mi, že osobně je to daleko lepší zážitek než jak to vypadá na Youtubu.

Optickou iluzi můžete pro představu vidět na tomto videu.

9. Řím vás naučí vážit si českých řidičů. Řízení je tu opravdu jen pro ty nejotrlejší povahy!

Běžná dopravní situace v Římě.

10. Jo, a i kdyby vás nic jiného nezajímalo, jednou za život musíte vidět aspoň to Koloseum, no ne? 😉

+1: A věděli jste, že v Římě je i hranaté a taky malé Koloseum? To hranaté je docela rozporuplnou stavbou – nachází se totiž v moderní čtvrti jménem EUR, která byla vyprojektovaná Mussolinim.

Řím nemá jen jedno Koloseum, ale rovnou tři! 😮

A kudy dál? Pokud rádi cestujete, určitě se podívejte na článek o Abruzzu e Molise. A pokud přemýšlíte, že byste se třeba před cestou naučili aspoň trošku italsky, v tomto článku najdete moje důvody, proč byste se do toho určitě měli pustit.

A co vy? Už jste byli někdy v tomto krásném městě, které nikdy nespí? Co jste tam viděli a zažili a co jste naopak nestihli? Chcete tipy na míru na to, kam se podívat, kde si v Římě dát místní speciality nebo co si z Říma dovézt? Napište, co vás zajímá pod tento článek. Rádi vám s Andreou poradíme!

Pokud se vám článek líbil, sdílejte prosím tlačítky níže a pomozte i vašim kamarádům poznat opravdový Řím. Třeba je naladíte a nakonec se na výlet vydáte společně! 🙂

Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Martina KoŞar – „S tureckým partnerem vás čekají otázky okolí na islám“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Otázky pro všechny ženy byly následující:

  1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?
  2. Z které země pochází tvůj partner?
  3. Jak dlouho jste spolu?
  4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?
  5. Jaké jsou pro tebe tři největší výhody soužití s cizincem?
  6. A jaké jsou tři největší nevýhody?

Další otázky jsem už šila na míru každé z žen. Dnes vám přináším první ze série textů, který bude o Martině Koşar. Martina pracuje ve školství, bloguje o cestování, minimalismu a zero waste životním stylu a žije spolu se svým tureckým manželem v Česku. Ráda cestuje a vzdělává se ve všemožných oblastech, baví ji cizí jazyky a knížky a miluje přírodu. Martinin blog o cestování beze stop najdete zde.

Martina Koşar z blogu Cestování beze stop

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Ahoj, jsem Martina a mám blog o cestování a udržitelném životním stylu. K cestování mě mamka vedla již odmalička a každý rok jsme v zimě jezdili na hory a v létě k moři. Postupem času se k tomu přidávaly i různé poznávací zájezdy přes víkendy, studijní pobyty a stáže. Snažím se cestovat v rámci možností lowcost, ale zase ne za každou cenu.

Co se týče minimalismu a zero waste životního stylu, tak k tomu jsem se dostala během studií, kdy jsem v zahraničí poznala pár lidí, kteří mně tento styl představili. Neříkám, že žiji zero waste život, ale snažím se minimalizovat věci okolo sebe, důkladně si promyslet nákup daného zboží a tím i ušetřit přírodu.

2. Z které země pochází tvůj partner?

Manžel je z Turecka a poznali jsme se na studijním pobytu v Bulharsku. Když jsem se bavila s mými kamarády o jeho národnosti, všichni mi ten vztah rozmlouvali. Já si ale stála za svým.

3. Jak dlouho jste spolu?

Jsme spolu už skoro 4 roky, z toho přes rok jsme manželé.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Když nad tím tak přemýšlím, tak asi nic nebo jen maličkosti. Ano, museli jsme se přestěhovat do města blíže k Praze, jelikož na malém městě by manžel jen těžko našel práci. To neberu jako přizpůsobení, chtěli jsme to oba. Svým způsobem jsme každý měli jiné zvyky ze své rodiny a určité věci jsme dělali jiným způsobem. Nicméně musím říct, že se skvěle doplňujeme jak v domácnosti, tak třeba i v cestování a žitvotním stylu celkově.

5. Jaké jsou pro tebe tři největší výhody soužití s cizincem?

Za výhody soužití s cizincem považuji dennodenní komunikaci v cizím jazyce, míšení odlišných kultur a možnost cestování za partnerovou rodinou během roku. Tak poznávám nová místa v Turecku.

6. A jaké jsou tři největší nevýhody?

Zpočátku bylo docela náročné komunikovat v cizím jazyce každý den. Dnes už mi to ale přijde jako výhoda. Když u nás řeknete, že máte manžela z Turecka, lidé okolo se ihned ptají na manželovu víru. Přijde mi, že islám je v Čechách brán negativně, hlavně kvůli médiím. A tak je někdy velmi těžké vysvětlit realitu. Komunikace s manželovými rodiči je pro mě trošku náročnější. Turecky umím jen základy a oni jiným jazykem nemluví. Věřím ale, že časem se to zlepší.

7. Plánujete rodinu?

Poslední dobou se o tomto tématu s manželem dost bavíme. Oba preferujeme si nejdříve zajistit vlastní bydlení a našetřit finance do budoucna. Poté všemu necháme volný průběh. Oba si uvědomujeme, že jakmile přijdou děti, volného času je rázem méně. Ale děti jsou radost, o tom žádná! 😉

8. Máte s partnerem už konkrétní představu o tom, jak by vypadala turecko-česká výchova?

Naše diskuze se dost točí okolo tohoto tématu. Už jen výběr jména pro budoucího potomka bude docela oříšek. Manžel chce spíše nějaké mezinárodní jméno, které se používá jak v Česku, tak i v podobné verzi v Turecku. Ale zatím jsme si všechny návrhy vzájemně zamítli, takže ještě uvidíme.

Na začátku budeme určitě chtít budoucího potomka naučit dobře česky, postupně přidat i angličtinu a poté i základy turečtiny. Turečtinu bude potřebovat hlavně kvůli komunikaci s manželovými rodiči.

9. Vidíte vaši společnou budoucnost spíše v Česku nebo v Turecku?

Teď žijeme v Čechách a manžel si tu dost zvykl a tak si myslím, že se už nebude chtít stěhovat zpátky do Turecka. A i já chci zůstat spíš tady. Turecko je fajn zemí na strávení letní dovolené, ale bohužel nenabízí moc možností pracovního uplatnění, mzdy jsou velmi nízké a ani doprava není jednoduchá. Tyto faktory nás dost odrazují. Navic já jako cizinka bez znalosti místního jazyka bych si našla práci velmi těžko.

A co vy? Byli jste někdy na dovolené v Turecku? A máte turecké přátele? Jaci podle vás jsou? Podělte se o své zkušenosti v komentářích pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly tohoto seriálu!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl druhý — Eri Salcmann, digitální nomádka, žijící s americkým partnerem

Díl třetí — Joanne Vinšová, která se spolu se svým konžským partnerem snaží inspirovat ostatní, aby si žili svůj sen

Díl čtvrtý — Michaela Šticová, která žije v krásném Toskánsku spolu se svým Italem

Pro studenty italštiny

10 důvodů, proč se (na)učit italsky

Líbí se vám italština a přemýšlíte, že byste se ji třeba rádi naučili? Možná vás právě tento článek motivuje a ještě dnes si vyberete svou jazykovku nebo lektora. 🙂 Tak s chutí do toho!

  1. Italština je krásný melodický jazyk. Je radost poslouchat (a často i sledovat), jak se dva Italové baví mezi sebou. Pokud se k tomu naučíte gestikulovat jako Ital, pozvedne to vaše znalosti na další úroveň. Gesty se často dají vyjádřit třeba i celé věty, aniž byste řekli jediné slovo. Stačí jen použít ruce a hned je jasno. Italové vám rozumí.
  2. Italská gramatika a výslovnost je poměrně jednoduchá, slova se hezky pamatují. Nemá tisíce výjimek jako třeba němčina a obsahuje mnoho krásných a někdy i vtipných slovních spojení. Pár příkladů za všechny:
    • „in bocca al lupo“ – v tlamě vlka, takto někomu přejeme hodně štěstí třeba u zkoušky,
    • „acqua in bocca“ – voda v puse, znamená to, že partnerovi v hovoru říkáme, aby nevyzradil svěřené tajemství,
    • „non tutte le ciambelle escono col buco“ – ne všechny koblihy jsou s dírou. To znamená, že ne vždy se vše podaří tak, jak bychom si představovali.
  3. Pokud se naučíte italsky, máte blízko ke španělštině, francouzštině i k portugalštině. Aniž byste se učili tyto jazyky, do jisté míry jim porozumíte. Jejich studium pak zvládnete hravě.
  4. Italština je jazykem umění a hudby. Pomyslete na všechny ty světově známé hudební skladatele, zpěváky, malíře, umělce…
  5. Italštinou můžete zvýšit svou hodnotu na trhu práce. Každý jazyk se počítá a ti, kteří umí dva a více jazyků, jsou pro firmy zajímavější. I v Česku poměrně často vídám nabídky práce s italštinou. Pokud je v požadavcích i čeština, pak máte skoro vyhráno – konkurence je minimální.
  6. Všude po světě najdete italské komunity. Jen v Brně žije asi okolo 3000 “registrovaných” a odhadem stejný počet “neregistrovaných” Italů. Máte tak rozhodně s kým procvičovat. Na sociálních sítích se můžete zapojit do skupin Italů v Brně, Praze i jinde a účastnit se společných akcí. Určitě vás velmi rádi přijmou mezi sebe.
  7. Jakmile trošku porozumíte jazyku, můžete začít poslouchat i italskou hudbu (a nemyslím tím jen Erose Ramazzottiho). Sama ji mám moc ráda. Zkuste třeba zpěváka jménem Cesare Cremonini nebo skupinu Negramaro…
  8. Italské filmy jsou zábava. Jakmile jim jednou porozumíte, zjistíte, že italský humor je specifický. Italové si rádi dělají srandu sami ze sebe a ze stereotypů. Doporučuji začít účetním Fantozzim v originále. A potom můžete zkusit filmy komika a herce s uměleckým jménem Checco Zalone, který si je i sám režíruje, hraje v nich a skládá pro ně i trefné písničky. Potom najdete mnoho filmů, které jsou v tak silném dialektu, že pro cizince jsou prakticky nesrozumitelné. Ale nezoufejte. Některé filmy jsou dokonce titulkované italsky pro Italy 🙂 Ale i tak budete mít na co se dívat.
  9. Italština vám bude výhodou pro vaše další dovolené v Itálii. Místní vás berou jinak, jsou k vám přátelštější, otevřenější a snáze vás přijmou mezi sebe. Pokud máte rádi Itálii jako turisté, začnete ji vnímat úplně jinak a nic vám nebrání začít se seznamovat s místními… Itálie má navíc velké množství památek, které jsou součástí celosvětového dědictví UNESCO. Můžete je objevovat klidně celý život. Za všechny uvedu například:
  • Costiera amalfitana, nádherné pobřeží,
  • Pompei a Ercolano, města zničená výbuchem Vesuvu a dokonale zakonzervovaná pod nánosy sopečného prachu,
Pompeje — město plné historie, které vás okouzlí.
  • Historické centrum Florencie,
  • Benátky a jejich laguna,
  • Reggia di Caserta, jeden z největších zámků Evropy s krásnými zahradami,
  • Trulli – Alberobello, město s velmi specifickou architekturou,
  • a taky Villa d’Este, nádherná vila s překrásnými zahradami, plnými fontánek a vodotrysků.
Zahrada Villy D’Este s nádhernými vodními prvky.

A bonusová 10. na závěr: … se znalostmi jazyka se můžete na dovolené snadno seznámit a přivézt si domů svého Itala nebo Italku! Třeba z toho bude váš nový životní příběh a narazíte na Itala tak šikovného v kuchyni, jako je ten můj. Pak už nikdy nebudete muset vařit, stačí jen krájet! 🙂

A s tímto videem se můžete hned začít učit italská gesta!

A kudy dál? Co takhle si přečíst něco o tom, jak se (mi) žije s (mým) Italem? Pokud byste se rádi podívali do části Itálie, kterou nezná každý Čech, mrkněte na můj cestovatelský článek o Abruzzu a Molise! Cestováním přece jen nejlépe vyzkoušíte vaši italštinu v praxi.

A co vy? Učíte se italsky nebo jste se o to někdy alespoň pokusili? Líbí se vám italština a taky italská hudba, kultura, umění, historie…? Pokud jsem vás motivovala ke studiu italštiny, tak výborně! In bocca al lupo!

Pokud se vám článek líbil, sdílejte prosím tlačítky níže. Děkuji! 🙂

O životě s Italem

4 věci, co nefungují v Itálii (část druhá) + bonusové video

Myslíte, že veřejné záchody v Itálii se lesknou a je radost na ně chodit? A co italské silnice, určitě jsou na tom ve všech ohledech líp jak my, co? 🙂 A naše oblíbená česká byrokracie… Svoje úředníky všichni milujeme a rádi na úřadech trávíme čas, ale co v Itálii? Co myslíte? Čtěte dál a uvidíte! A jestli jste sem přišli a nevíte, o co jde, asi jste nečetli první díl – tak nejdřív klikněte sem!

1: Veřejné záchody – nezapomenutelný zážitek?

Veřejné záchody jsou v Itálii často zážitek, který mít nechcete. Já jsem měla tu čest s fakt ošklivými a smradlavými dámskými záchody v nákupním centru v Římě, což bych rozhodně nečekala. Myslím, že u nás si zrovna nákupní centra na čistotě hajzlíků dávají dost záležet. A co mě zarazilo asi nejvíc: dámské veřejné záchody v Itálii většinou nemají prkýnko… Tipuji, že italské záchody projektují chlapi a na prkýnko jaksi zapomněli. Hlavně že mají Italové ty bidety, co nám holkám všechno to utrpení vynahradí sprškou na závěr. 🙂

2: Byrokracie – nekonečný příběh?

V Itálii je byrokracie prostě nekonečná. Pokud máte kontakty, netrvají věci dlouho. Pokud ale nikoho na úřadech neznáte, na jakoukoliv hloupost čekáte měsíce i roky. To se týká státních institucí; soukromé firmy se snaží věci řešit rychle a mají zájem si zákazníka udržet. V tomto ohledu tak podle mě fungují líp, než u nás.

Byrokracie se samozřejmě týká i vlastního podnikání. Pokud si v Itálii chcete založit firmu, čeká vás nepředstavitelná hromada papírů. Ne že by to u nás bylo jednoduché, ale na italské podnikatele ušil stát bič v podobě tak velké daňové zátěže, jako by je chtěl od podnikání spíš odradit… Český podnikateli, buď rád, že žiješ u nás!

3: Hromadná doprava – jednou pozdě, vždycky pozdě?

Veřejná doprava funguje líp u nás. Proč? Jezdí většinou včas, na to se můžete spolehnout (pokud teda není třeba sněhová vánice). Navíc obsluhuje daleko líp vesničky a menší městečka. Taky jezdí v kratších intervalech a zajíždí i do bočních uliček a na periferie. I když v Česku spousta prostředků hromadné dopravy nemá klimatizaci, což je v létě smrt.

V městečku Andreových rodičů ale funguje jedna moc krásná věc. Region sponzoruje autobusovou linku, která vás v létě zaveze hezky ráno až k moři a večer zpátky za 5 Eur na osobu. Rodiče se vždycky dostali tam i zpátky, nestalo se, že by třeba zpáteční autobus nejel… No neberte to! 🙂

4: Silnice – hůř než u nás to přece nejde?!

Je to neuvěřitelné, ale je to tak: opravy silnic trvají v Itálii delší dobu než u nás! Organizace práce bývá taky horší a pracuje se v průměru míň hodin než v Česku. Tak si přestaňte hned teď stěžovat na věčně svačící nebo nepřítomné silničáře, kteří pracují jen když je nikdo nevidí. Může být totiž ještě o dost hůř!

+1 bonus: Itálie versus Evropa

A jako bonus pro vás dnes mám video od italského animátora Bruna Bozzetta. Bozzetto v něm vtipným způsobem ukazuje rozdíly mezi Itálií a zbytkem Evropy. Určitě se nasmějete. Buon divertimento! 🙂

I když má Itálie spoustu much (a některý jsou pěkný masařky), s Italem se žije docela pohodově! Chcete se o tom přesvědčit? Tak se mrkněte sem na článek o každodenním životě s Italem. Jo, a jestli se v létě chystáte k moři na jih, přečtěte si taky něco o italských klucích z mého pohledu. Třeba vás to inspiruje. 😉

Máte osobní zkušenost s některým z těchto problémů? Nebo jste v jiné zemi zažili něco daleko horšího a říkáte, že Itálie je pořád v pohodě v porovnání s (doplňte svůj pekelný stát)? Pokud tomu tak je, sdílejte svoje zkušenosti s ostatními v komentářích! Vašimi zážitky se rádi pobavíme i my.

Zdál se vám článek zajímavý? Skvěle! A co ho sdílet s kamarády tlačítky níže? Máte za to moje velké díky! A sledovat mě můžete taky na Facebooku a Instagramu, kde se občas dozvíte i něco navíc.

O životě s Italem

5 věcí, které nefungují v Itálii – část první

Po dvou článcích na téma „Co se Italovi nelíbí na Česku“ (tady si můžete přečíst část prvnídruhou) budu dnes psát úplně o něčem jiném. Povím vám totiž, co se Italovi nelíbí… na Itálii! 😮 Věřím, že vás dnešní článek zaujme a budete rádi, že Ital není žádný superhrdina ze superdokonalé země. 🙂

Itálie opravdu není dokonalá země plná superhrdinů!

1: Respekt ke starším lidem

My Češi máme narozdíl od Italů daleko víc respektu k seniorům ve městech. V MHD je naprosto běžné vidět mladší cestující, kteří se zvednou a přenechají své místo automaticky staršímu nebo nemocnému člověku. V Itálii většinou mladé něco takového ani nenapadne. Dnešní mladá italská generace má jen velmi málo respektu ke svému okolí a myslí si, že celý svět se točí jen kolem ní… 

2: Chaos a odpad

Větší italská města jsou plná provozu a chaosu. V městech jižní Itálie ještě k tomu často pokulhává úklid odpadků. Já jezdím s přítelem čas od času do Říma. Tam jsem pokaždé viděla (i mimo období svátků) velké hromady odpadků, válející se poblíž přetékajících kontejnerů. Vítr je rozfoukává po ulicích, kde je musí opět někdo uklízet; je to začarovaný kruh.

Špinavá města najdete třeba taky na Kalábrii či v Kampánii (Neapol a okolí). Italská televize se často věnuje tomuto tématu v reportážích na hlavních kanálech, kde starostka Říma opakovaně obyvatele ujišťuje, že „bude líp„. Hlavy měst se snaží hledat řešení včetně nových míst pro skládky odpadu. Plošné řešení situace je ale v tuto chvíli v nedohlednu.

Na tomhle písečku si hraje i mafie – v odpadcích se točí velké peníze. Letos na jaře se stalo, že několik skládek se „záhadně“ rozhořelo, aby se na ně nemohl vozit další odpad a ten tak putoval na jiné skládky. A hádejte, komu tyhle skládky patřily… 😉 Tak takhle vypadá italský business s odpadky.

3: Znečišťování přírody

K odpadkům mám ještě jednu navazující poznámku. V Itálii často najdete ignoranty, kterým naprosto nezáleží na tom, kam své odpadky odhazují. Klidně jimi budou znečišťovat město i přírodu. Lépe jsou na tom většinou lidé z malých měst a ti, kteří v blízkosti přírody bydlí. Ne všechny obce mají také dobře vyřešený systém třídění odpadu.

4: Respekt k autoritám

Češi mají o dost víc respektu k institucím, autoritám a státu. V Itálii z nich mají spíš srandu a není neobvyklé si dělat srandu z policistů, což si v Česku většinou lidé nedovolí.

Je ale taky pravda, že „měštští“ policisté se například v Římě chovají daleko uvolněněji než u nás. Jednou jsme s přítelem byli navštívit Forum Romanum vedle Colossea. U vchodu stál policista, který měl za úkol občas někoho zkontrolovat. Zeptal se přítele: „A co máš v tom batohu? Určitě bombu, že? Ukaž…“ A pak sledoval, jak si přítel začal batoh rozepínat. Načež se začal smát a řekl: „Nech to být, vím, že tam nic nemáš… tak běžte a užijte si návštěvu, ciao!“ 🙂

5: Pracovní příležitosti a podmínky

Velké téma v současné Itálii je nedostatek pracovních příležitostí. Mnoho lidí pracuje načerno a mnoho zaměstnavatelů zneužívá špatné situace na trhu práce. Po svých zaměstnancích vyžadují daleko víc hodin týdně, než uvádí smlouva a tito lidé jsou tak nuceni pracovat třeba i 15 hodin denně, aby si práci udrželi.

S nedostatkem práce souvisí i vysoká nezaměstnanost. V únoru 2019 dosahovala 10.7%. Po škole mají mladí velký problém najít práci a to i při studiu kvalitních oborů – nezaměstnanost mezi absolventy nyní dosahuje 15.2%. Proto spousta (nejen mladých) Italů prchá do zahraničí, i když svou zemi milují. Těm se říká „cervelli in fuga“ (čtěte červéli in fúga) – mozky na útěku.

Nejhůře jsou na tom s nezaměstnaností regionu jihu a ty, ve kterých chybí velká města. Například v Kalábrii je celková nezaměstnanost 21,6% a nezaměstnanost absolventů dosahuje závratných 69,7%. Je velmi pravděpodobné, že z nich mnoho bude pracovat načerno, aby měli „aspoň něco“…

Závěrem musím doplnit, že se samozřejmě každá země jeví úplně jinak z pohledu turisty a místního obyvatele, který v ní prožívá právě ty běžné, všední dny..

A co si přečíst dál? Můžete se pustit do druhého dílu tohoto miniseriálu, kde najdete také jedno vtipné video navíc. Jo, a nezapomeňte si přečíst taky o rozdílech mezi italským a českým partnerem mýma očima! 🙂

Co si myslíte o životě v Itálii vy? Je to vaše vysněná země nebo jste rádi, že žijete v Česku? Máte vlstní zkušenosti s některým mým postřehem? Podělte se o ně v komentářích.

Pokud se vám dnešní článek líbil, sdílejte jej prosím tlačítky níže. Sledujte mě i na Instagramu a Facebooku, tam se dozvíte i něco navíc! Těším se na vaše diskuzní příspěvky. Ciao!

Jako zdroj čísel v článku byl použit web sole24ore, což je důvěryhodný italský deník, který se zabývá financemi.

O životě s Italem

Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře II

Dnes vám přináším pokračování článku o tom, jak vnímá naši kulturu Ital v Česku a co se mu u nás nelíbí (pokud jste nečetli předchozí díl, mrkněte zde). Jelikož byl první díl nejdříve publikovaný na jiném webu a reakce na něj byly velmi rozporuplné (někteří se vztekali a posílali nás oba zpět do Itálie, ačkoliv já jsem rodilá Češka, jiní se slovy Andrey ale naopak souhlasili), rozhodla jsem se pro pokračování. Dnes vám povím o některých fuj-věcech, které se mému Italovi v Česku nelíbí a taky o tom, co u nás podle něj nefunguje tak, jak by mělo.

Fuj číslo 1: Chování obsluhujícího personálu k zákazníkům

Proč se číšníci a obsluha chovají tak hrozně? U nás by je vyrazili do druhého dne!“ Můj Ital nechápe chování těch zaměstnanců, kteří u nás přichází do kontaktu se zákazníky (například obsluha v restauraci). Poté co jsem byla mnohokrát v Itálii a mohu srovnávat tak souhlasím, že na naší obsluze (nejen) v restauracích jde často vidět, že je jejich práce nebaví a nechovají se k zákazníkovi hezky. Nesnaží se mu vyhovět, často si prostě dýško nezaslouží a když jim je nedáte, dají vám najevo svou naštvanost. Myslím, že problém je v tom, že tito lidé práci obsluhy berou často jen jako brigádu či krátkodobé zaměstnání, než se najde „něco pořádného“. Naštěstí musím říct, že se během posledních pár let v Brně objevují podniky, kterým záleží jak na kvalitě nabízených jídel, tak i na přátelském přístupu a proškolenosti personálu. Přece jen: pokud přijdete do baru, kde je znechucená obsluha, nejen že se tam necítíte vítáni, ale podruhé už se tam spíše nevrátíte…

Fuj číslo 2: Smraďoši v MHD

Proč v šalinách lidi tak hrozně smrdí? To se celé léto vůbec nemyjí?!?“ Andrea si hned po svém příjezdu do Česka všiml, že v dopravních prostředcích to především v létě není žádná sranda. Jako by někteří lidé u nás snad ani nepoužívali mýdlo a deodorant. Sice je situace daleko horší v létě, ale i během zimy není až tak těžké narazit na zmíněné smraďochy…

Fuj číslo 3: Přístup prodejců od banánů až po auta

Vypadá to, jako by mi (tu věc) ani nechtěli prodat! Copak se musím prodejce prosit? Ochota vyjít vstříc zákazníkovi je v Česku na bodu mrazu!“ Andrea poukazuje na to, že ten, kdo chce u nás něco prodat se často vůbec nesnaží. Často u nás podle něj chybí korektnost a jasné jednání v těchto situacích. Zákazník si sjednává schůzky třeba na prohlídku auta a je to problém, musí se přizpůsobovat on prodejci, ačkoliv by to mělo být naopak. Kdo z prodeje dostane provizi – prodávající nebo snad kupující? Ne všichni v této branži jsou navíc šikovní na prodej, hlavně pokud se jedná o zaměstnance; pokud někdo pracuje na sebe, snaží se i u nás logicky klientovi vyjít více vstříc.

A tady přidám ještě zkušenost Andreova bratrance, který také už několik let žije a pracuje v Česku. Vloni si pořizoval nové auto. Měl jej vybrané – jednalo se o konkrétní kus, který byl k dispozici na jedné prodejně. Po několika schůzkách a testovacích jízdách si s prodejcem plácli a domluvili se, že si auto po víkendu vyzvedne. V pondělí ráno přijel na místo a prodejce mu bez mrknutí oka sdělil, že auto už mezitím prodal někomu jinému. Prodejci bylo prostě úplně jedno, kdo si auto nakonec koupí – hlavně, že se prodá… Takhle této značce díky své „šikovnosti“ vlastně vytvořil jednoho spokojeného a jednoho nespokojeného klienta.

Fuj číslo 4: Lidi z realitky

Makléřem může u vás být každý blbeček, jak to pak má vypadat!“ Andrea má tu zkušenost, že lidi z realitek se nechovají slušně. Když tu hledal bydlení, několikrát se mu stalo, že takový makléř nepřišel na domluvenou schůzku a pak už se neozýval zpět ani nebral telefon. Pokud se mezitím poptávaný byt pronajal, makléř se ani nenamáhal nabídnout jakoukoliv alternativu, ačkoliv by na tom sám vydělal. Těžko říct, zda je to způsobeno nedostatkem slušnosti či leností těchto pracovníků. Navíc by makléři chtěli nejraději jen provizi bez práce, jelikož zájemci často neposkytnou ani slušnou smlouvu… Navíc v Česku (narozdíl od Itálie) se realiťákem bohužel může stát naprosto každý, bez jakéhokoliv vzdělání či odborného kurzu.

Dočetli jste až sem, aniž byste viděli rudě? Bravi! No a jelikož se Ital prozatím navztekal dost, slibuji vám, že v dalších článcích už se poneseme na pozitivnější vlně. 🙂

A kudy dál? Pokud vás zajímá Itálie a rádi byste Italům lépe rozumněli, přečtěte si mé důvody, proč se naučit italsky. A přečtěte si i článek o tom, proč se určitě zajet podívat do Říma. Můžete si tak na Italy udělat svůj vlastní názor a posoudit, v čem jen „frfňají“ a v čem možná mají pravdu… 😉

A co vy? Jak vnímáte naši kulturu a popsané situace? Souhlasíte s Italem nebo myslíte, že si trošku zapřeháněl? 🙂Okomentujte příspěvek a podělte se o své zkušenosti.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. A sledujte nás i na InstagramuFacebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa! A nezapomeňte se registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

Grazie e alla prossima!

O životě s Italem

Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře I

Dnes vám přináším některé Andreovy hlášky, které se týkají českého jídla a kultury. Článek jsem tvořila se záměrem své čtenáře pobavit. Italové totiž často používají silnější slova, než bychom v dané situaci použili my. Ve spoustě situací jsou jednoduše emotivnější. Ke každému bodu přidávám i svůj komentář.

„Houska s MÁSLEM? A na to marmeláda? Cože? No to snad nemyslíš vážně, kdo by to jedl!“

Až s Andreou jsem se naučila jíst chleba s marmeládou, sýrem i čímkoliv jiným bez másla. Vlastně máslo není prakticky potřeba, v česko-italské domácnosti ho totiž použijete jen při pečení nebo pod vajíčka.

„Co to je, tahle divná, světle žlutá věc? To jsou jako těstoviny? A tyhle ve tvaru zvířátek? Mamma mia! Do koše!“

Kvalita různých našich těstovin je často velmi diskutabilní. A ať se budete snažit sebevíc, výborné italské jídlo z nich prostě uvařit nejde…

„Ty vaše šunky, to bych ani psovi nedal! A tenhle sýr? Napodobenina parmezánu! Vy prostě neumíte udělat prosciutto! Měli byste s tím přestat, než se někomu něco stane!“

Ne moc překvapivě je v Itálii daleko snazší sehnat výbornou šunku bez chemie a za dobrou cenu, než u nás. Bohužel, prodej šunek plných éček u nás vesele pokračuje, i když se tomuto tématu začíná věnovat více pozornosti než dříve.

„To uzené co děláte v Česku chutná všechno stejně. Máte sice kvalitní maso, ale pak to takhle zkazíte!“

Je pravda, že u nás se používá převážně úprava masa uzením, případně zpracováním třeba do dušené šunky. Ostatně proč tomu tak je si můžete přečíst v mém článku o tom, jak jsme v české garáži dělali italské klobásky.

„Jiný než olivový olej NEEXISTUJE!“

Ital používá olivový olej (téměř) na všechno. Kdybychom ho měli dostatek, určitě by ho pil ráno místo čaje. Když jíme, nakrájíme chleba na talíř a pokapeme ho olivovým olejem, k tomu se přikusuje třeba sýr. Čerstvý domácí olivový olej, který si vozíme z Itálie, je naprosto nepřekonatelný. Pouze na smažení je Andrea ochoten vzít na milost olej slunečnicový. Řepkový ale považuje za nekvalitní.

V prodejně u stojanu s italskými produkty: „Ale vždyť to, co vám tu prodávají, je předražená nejhorší kvalita, kterou by si Ital nekoupil ani v nouzi! Jak to můžete jíst?“

Bohužel, u nás se často prodává jako „italský produkt nejvyšší kvality“ něco, co by v Itálii stálo třeba čtvrtinu nebo pětinu ceny. Je potřeba pečlivě vybírat, nebo ještě lépe, dovézt si raději něco z dovolené. A ještě jedna poznámka: v Itálii se běžně prosciutto crudo (sušená šunka) nekrájí na supertenké plátky, jako u nás. Odkrojí vám prostě kus šunky a z toho si potom krájíte sami, nebo vám udělají pořádné plátky. Takové prosciutto má daleko intenzivnější chuť.

„Tohle má jako být gelato? Chemie v prášku? O mio Dio!“

Naštěstí se nám v Brně podařilo najít jednu prodejnu s výbornou domácí zmrzlinou. Jinak je to u nás se zmrzlinou docela těžké… Kultura české zmrzliny je založená na nanucích a točené zmrzlině z prášku, ne na čerstvých přísadách, což je opravdu škoda.

„Do Bibione že jezdí Češi na dovolenou? Tam by nejel Ital ani náhodou. Jo, možná ten Ital, kterej nemá nemá peníze ani na jídlo… Tak ten možná jo… Ale ne, asi ani ten ne…“

Každý si vybírá dovolenou podle svého vkusu a možností, ale je pravda, že za podobnou cenu jako vás bude stát Bibione se můžete v Itálii podívat na daleko krásnější a klidnější místa…

Při večerní návštěvě baru, kde jsme seděli venku u stolečku, Andrea prohlásil: „Nechápu, jak je možný, že u stolků sedí skupinky samotných holek a nikdo k nim nepřijde! To by se jim v Itálii nestalo, že by je chlapi nechali takhle sedět samotné!“

Tohle je krásná ukázka jiné kultury 🙂 Ale možná to my, Češky, máme radši takhle… Nebo ne?

„Češi jsou hrozní česnekožrouti! Česnek cpou do všeho! Však se vám taky říká Garlic republic!“

Italové česnek sice v kuchyni používají poměrně často, ale jiným způsobem. Když vaří jídlo, přihodí do něj pár celých stroužků česneku, který se před konzumací vždy vyhodí.

Vítejte v Garlic republic!

A kam dál? Můžete pokračovat čtením druhého dílu této minisérie o tom, jaký je Ital frfňa. 😉 A pokud přemýšlíte, že byste napřesrok vyměnili Bibione za něco lepšího, tak si určitě přečtěte o Abruzzu! Snad vás inspiruji ke změně. 🙂

A co vy? Máte rádi česnekový dech? 🙂 Jezdíte do Bibione nebo raději někam jinam?A máte rádi olivový olej, nebo dáváte přednost jiným olejům v kuchyni? Podělte se s námi v komentářích.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej prosím tlačítky níže. Sledovat mě můžete i na Facebooku a Instagramu, tam se dozvíte i něco navíc. Grazie e ciao!

O životě s Italem

Jak jsme v české garáži dělali italské klobásky

Vloni na podzim přišel Andrea s nápadem, že bychom mohli zkusit vyrobit italskou sušenou klobásu (salsiccia, čti „salsíča“). Že nechápe, proč u nás děláme jen samou vařenou (dušenou) šunku. Logicky: pokud to jde v Itálii, proč by to prý nemělo jít i v Česku?

Přes zimu jsme proto celou akci promysleli, všechno do detailů naplánovali a především jsme se snažili najít co nejvhodnější místo. Salsiccia totiž potřebuje teplotu v rozmezí 7-10 stupňů a konstantní vlhkost okolo 60%.

Po dlouhém přemítání jsme jako nejvhodnější místo vytipovali garáž českých rodičů. Přece jen, měla by v ní být poměrně stálá teplota, v únoru a březnu něco málo nad nulou (to aby nám klobásky nepomrzly), ale zase ne moc teplo. Vlhkost se při kontrolním měření zdála taky v pořádku.

A tak jsme začali s výrobou klobásek. Na jaře jsme koupili 5 kg masa, nachystali pepř a sůl. Nic dalšího už není třeba. Stejné suroviny lze mimochodem použít i pro čerstvou klobásku, která je výborná jen tak opečená na pánvičce. Tuto syrovou klobásku můžete nechat 2-3 dny v lednici nebo ji také zmrazit na později.

Celý proces výroby nám zabral asi dvě hodinky od namletí masa přes míchání směsi až po plnění střívka. Bylo zábavné sledovat, jak se můj přítel s mým otcem celou prací baví a těší se na skvělý výsledek. Z masa jsme udělali tři dlouhé stočené kusy klobásy, namotali je na tyč od koštěte a tyč pověsili do garáže. Jenže jak jsme zanedlouho zjistili, v garáži nebyla ani stálá teplota ani vlhkost, jak jsme očekávali.

Pokus o domácí salsiccie. Ještě že z obrázku není cítit ten smrad. 🙂

Po nějakých čtyřech týdnech nastal očekávaný čas sklizně. Klobáska měla podle našich předpokladů být už dostatečně suchá a mít svou specifickou chuť. O víkendu jsme v dobré náladě přijeli k mým rodičům, kde se klobásky nacházely. Táta nás nadšeně uvítal s tím, že jednu klobásku už mezitím stihl ochutnat a že byla moc dobrá. Tak jsme k ní přičichli… A byla naprosto shnilá! Zde bohužel neplatí (jako možná u jiných typů uzenin), že čím smradlavější výsledek je, tím lépe.

A tak jsme sundali zbývající klobásky z tyče a pustili se do jejich kontroly. Všechny kromě jednoho malého kousku byly na vyhození. Maso v garáži chytlo plíseň kvůli proměnlivé vlhkosti a teplotě. Kýženého efektu výborné, voňavé (pro někoho smradlavé), sušené klobásky jsme tak vůbec nedosáhli. Klobásky prostě jen strašně smrděly, protože shnily.

Poučení pro příště? Jelikož nemáme vhodné podmínky (vhodný sklep), radši si zase na našem výletu do Itálie naplníme kufry několika druhy salsiccie. Vřele doporučuji! Je dobře skladná a do kufru se jí po nakrájení na menší kousky vejde spousta! Pozor, doporučuji vám salsicciu nechat nakrájet a zavakuovat u prodejce, aby vám déle vydržela.

A kudy dál? Co takhle si přečíst článek o životě s Italem nebo třeba dvoudílný seriál o tom, co Italovi nechutná a „nevoní“ v Česku (díl první a druhý)?

Dělali jste doma nějaké podobné pokusy, které skončily jako ten náš? Měli byste odvahu vyzkoušet přípravu salsiccie? Pokud ano, napište si, s radostí vám v komentářích poskytnu přesný recept. Kdo ví – možná máte doma lepší podmínky a budete se tak moct stát prvními výrobci a prodejci salsiccie v Česku! 🙂

Líbil se vám dnešní článek? Pokud ano, sdílejte jej prosím s přáteli tlačítky níže.

Grazie e ciao!

Takto vypadá salsiccia po opečení na pánvičce. Mňam!