All Posts By

Michaela

O životě s Italem

Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře I

Dnes vám přináším některé Andreovy hlášky, které se týkají českého jídla a kultury. Článek jsem tvořila se záměrem své čtenáře pobavit. Italové totiž často používají silnější slova, než bychom v dané situaci použili my. Ve spoustě situací jsou jednoduše emotivnější. Ke každému bodu přidávám i svůj komentář.

„Houska s MÁSLEM? A na to marmeláda? Cože? No to snad nemyslíš vážně, kdo by to jedl!“

Až s Andreou jsem se naučila jíst chleba s marmeládou, sýrem i čímkoliv jiným bez másla. Vlastně máslo není prakticky potřeba, v česko-italské domácnosti ho totiž použijete jen při pečení nebo pod vajíčka.

„Co to je, tahle divná, světle žlutá věc? To jsou jako těstoviny? A tyhle ve tvaru zvířátek? Mamma mia! Do koše!“

Kvalita různých našich těstovin je často velmi diskutabilní. A ať se budete snažit sebevíc, výborné italské jídlo z nich prostě uvařit nejde…

„Ty vaše šunky, to bych ani psovi nedal! A tenhle sýr? Napodobenina parmezánu! Vy prostě neumíte udělat prosciutto! Měli byste s tím přestat, než se někomu něco stane!“

Ne moc překvapivě je v Itálii daleko snazší sehnat výbornou šunku bez chemie a za dobrou cenu, než u nás. Bohužel, prodej šunek plných éček u nás vesele pokračuje, i když se tomuto tématu začíná věnovat více pozornosti než dříve.

„To uzené co děláte v Česku chutná všechno stejně. Máte sice kvalitní maso, ale pak to takhle zkazíte!“

Je pravda, že u nás se používá převážně úprava masa uzením, případně zpracováním třeba do dušené šunky. Ostatně proč tomu tak je si můžete přečíst v mém článku o tom, jak jsme v české garáži dělali italské klobásky.

„Jiný než olivový olej NEEXISTUJE!“

Ital používá olivový olej (téměř) na všechno. Kdybychom ho měli dostatek, určitě by ho pil ráno místo čaje. Když jíme, nakrájíme chleba na talíř a pokapeme ho olivovým olejem, k tomu se přikusuje třeba sýr. Čerstvý domácí olivový olej, který si vozíme z Itálie, je naprosto nepřekonatelný. Pouze na smažení je Andrea ochoten vzít na milost olej slunečnicový. Řepkový ale považuje za nekvalitní.

V prodejně u stojanu s italskými produkty: „Ale vždyť to, co vám tu prodávají, je předražená nejhorší kvalita, kterou by si Ital nekoupil ani v nouzi! Jak to můžete jíst?“

Bohužel, u nás se často prodává jako „italský produkt nejvyšší kvality“ něco, co by v Itálii stálo třeba čtvrtinu nebo pětinu ceny. Je potřeba pečlivě vybírat, nebo ještě lépe, dovézt si raději něco z dovolené. A ještě jedna poznámka: v Itálii se běžně prosciutto crudo (sušená šunka) nekrájí na supertenké plátky, jako u nás. Odkrojí vám prostě kus šunky a z toho si potom krájíte sami, nebo vám udělají pořádné plátky. Takové prosciutto má daleko intenzivnější chuť.

„Tohle má jako být gelato? Chemie v prášku? O mio Dio!“

Naštěstí se nám v Brně podařilo najít jednu prodejnu s výbornou domácí zmrzlinou. Jinak je to u nás se zmrzlinou docela těžké… Kultura české zmrzliny je založená na nanucích a točené zmrzlině z prášku, ne na čerstvých přísadách, což je opravdu škoda.

„Do Bibione že jezdí Češi na dovolenou? Tam by nejel Ital ani náhodou. Jo, možná ten Ital, kterej nemá nemá peníze ani na jídlo… Tak ten možná jo… Ale ne, asi ani ten ne…“

Každý si vybírá dovolenou podle svého vkusu a možností, ale je pravda, že za podobnou cenu jako vás bude stát Bibione se můžete v Itálii podívat na daleko krásnější a klidnější místa…

Při večerní návštěvě baru, kde jsme seděli venku u stolečku, Andrea prohlásil: „Nechápu, jak je možný, že u stolků sedí skupinky samotných holek a nikdo k nim nepřijde! To by se jim v Itálii nestalo, že by je chlapi nechali takhle sedět samotné!“

Tohle je krásná ukázka jiné kultury 🙂 Ale možná to my, Češky, máme radši takhle… Nebo ne?

„Češi jsou hrozní česnekožrouti! Česnek cpou do všeho! Však se vám taky říká Garlic republic!“

Italové česnek sice v kuchyni používají poměrně často, ale jiným způsobem. Když vaří jídlo, přihodí do něj pár celých stroužků česneku, který se před konzumací vždy vyhodí.

Vítejte v Garlic republic!

A kam dál? Můžete pokračovat čtením druhého dílu této minisérie o tom, jaký je Ital frfňa. 😉 A pokud přemýšlíte, že byste napřesrok vyměnili Bibione za něco lepšího, tak si určitě přečtěte o Abruzzu! Snad vás inspiruji ke změně. 🙂

A co vy? Máte rádi česnekový dech? 🙂 Jezdíte do Bibione nebo raději někam jinam?A máte rádi olivový olej, nebo dáváte přednost jiným olejům v kuchyni? Podělte se s námi v komentářích.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej prosím tlačítky níže. Sledovat mě můžete i na Facebooku a Instagramu, tam se dozvíte i něco navíc. Grazie e ciao!

O životě s Italem

Jak jsme v české garáži dělali italské klobásky

Vloni na podzim přišel Andrea s nápadem, že bychom mohli zkusit vyrobit italskou sušenou klobásu (salsiccia, čti „salsíča“). Že nechápe, proč u nás děláme jen samou vařenou (dušenou) šunku. Logicky: pokud to jde v Itálii, proč by to prý nemělo jít i v Česku?

Přes zimu jsme proto celou akci promysleli, všechno do detailů naplánovali a především jsme se snažili najít co nejvhodnější místo. Salsiccia totiž potřebuje teplotu v rozmezí 7-10 stupňů a konstantní vlhkost okolo 60%.

Po dlouhém přemítání jsme jako nejvhodnější místo vytipovali garáž českých rodičů. Přece jen, měla by v ní být poměrně stálá teplota, v únoru a březnu něco málo nad nulou (to aby nám klobásky nepomrzly), ale zase ne moc teplo. Vlhkost se při kontrolním měření zdála taky v pořádku.

A tak jsme začali s výrobou klobásek. Na jaře jsme koupili 5 kg masa, nachystali pepř a sůl. Nic dalšího už není třeba. Stejné suroviny lze mimochodem použít i pro čerstvou klobásku, která je výborná jen tak opečená na pánvičce. Tuto syrovou klobásku můžete nechat 2-3 dny v lednici nebo ji také zmrazit na později.

Celý proces výroby nám zabral asi dvě hodinky od namletí masa přes míchání směsi až po plnění střívka. Bylo zábavné sledovat, jak se můj přítel s mým otcem celou prací baví a těší se na skvělý výsledek. Z masa jsme udělali tři dlouhé stočené kusy klobásy, namotali je na tyč od koštěte a tyč pověsili do garáže. Jenže jak jsme zanedlouho zjistili, v garáži nebyla ani stálá teplota ani vlhkost, jak jsme očekávali.

Pokus o domácí salsiccie. Ještě že z obrázku není cítit ten smrad. 🙂

Po nějakých čtyřech týdnech nastal očekávaný čas sklizně. Klobáska měla podle našich předpokladů být už dostatečně suchá a mít svou specifickou chuť. O víkendu jsme v dobré náladě přijeli k mým rodičům, kde se klobásky nacházely. Táta nás nadšeně uvítal s tím, že jednu klobásku už mezitím stihl ochutnat a že byla moc dobrá. Tak jsme k ní přičichli… A byla naprosto shnilá! Zde bohužel neplatí (jako možná u jiných typů uzenin), že čím smradlavější výsledek je, tím lépe.

A tak jsme sundali zbývající klobásky z tyče a pustili se do jejich kontroly. Všechny kromě jednoho malého kousku byly na vyhození. Maso v garáži chytlo plíseň kvůli proměnlivé vlhkosti a teplotě. Kýženého efektu výborné, voňavé (pro někoho smradlavé), sušené klobásky jsme tak vůbec nedosáhli. Klobásky prostě jen strašně smrděly, protože shnily.

Poučení pro příště? Jelikož nemáme vhodné podmínky (vhodný sklep), radši si zase na našem výletu do Itálie naplníme kufry několika druhy salsiccie. Vřele doporučuji! Je dobře skladná a do kufru se jí po nakrájení na menší kousky vejde spousta! Pozor, doporučuji vám salsicciu nechat nakrájet a zavakuovat u prodejce, aby vám déle vydržela.

A kudy dál? Co takhle si přečíst článek o životě s Italem nebo třeba dvoudílný seriál o tom, co Italovi nechutná a „nevoní“ v Česku (díl první a druhý)?

Dělali jste doma nějaké podobné pokusy, které skončily jako ten náš? Měli byste odvahu vyzkoušet přípravu salsiccie? Pokud ano, napište si, s radostí vám v komentářích poskytnu přesný recept. Kdo ví – možná máte doma lepší podmínky a budete se tak moct stát prvními výrobci a prodejci salsiccie v Česku! 🙂

Líbil se vám dnešní článek? Pokud ano, sdílejte jej prosím s přáteli tlačítky níže.

Grazie e ciao!

Takto vypadá salsiccia po opečení na pánvičce. Mňam!
O cestování a italské kultuře, O životě s Italem

Jak probíhá návštěva v italské rodině?

Po pár měsících v České kotlině jsme se zase v dubnu 2019 vydali do Itálie. Tentokrát jsme s sebou vzali i mé rodiče, aby se konečně seznámili s Andreovými. Mimojiné jsme se my Češi zúčastnili návštěvy italské rodiny. A jak to všechno probíhalo?

Celá široká italská rodina se o Velikonočních svátcích sešla v místě pro všechny asi na půl cesty. Bylo to v malé, ospalé vesničce kousek od města Venafro, odkud pochází oba Andreovi rodiče. Dosud tu ve třech malých domcích bydlí Andreovi strýcové a tety. Většina domečků v této vesničce na kopci byla postavená jednoduchým způsobem, podobají se tedy prostým domkům na našich vesnicích. Mají jednoduché zařízení, málo místností a ne moc velká okna.

Malá italská vesnička s krásným výhledem po okolí.

Naše celodenní návštěva začala v prvním z nich, kde se konal tzv. “aperitivo”. Je to taková malá příprava žaludku na slavnostní oběd. Všichni se postupně sešli, přivítali obligátní pusou na obě tváře a otevřelo se první šampaňské na přípitek. Aperitivo v sobě zahrnoval výborné lokální olivy, uzeniny a sýry všeho druhu, nakrájené na plátky, nechyběly ani dva druhy frittaty (něco jako silnější omeleta) a další dobroty. To všechno bylo doprovázeno neustálým pobízením směrem k nám, ať všechno dostatečně ochutnáme.

Po aperitivu jsme se přesunuli na vyhlídku na věži místního středověkého hradu. Klíče měl strýc, lokální “správce”. Poté, co jsme se pokochali krásným výhledem po okolí, čekaly nás další návštěvy. Nejdříve v jednom domě u tety a strýčka, potom v dalším u další tety a strýčka. A ještě v jednom. Všude jsme samozřejmě něco dostali, i když jsme se snažili bránit, abychom měli ještě místo na oběd. Naše česká část výpravy tak byla plná ještě před obědem.

Potom to přišlo a začalo se obědvat. A z čeho se slavnostní Velikonoční menu skládalo?

  • silný kuřecí vývar
  • lasagne
  • jehněčí kýta pečená v troubě se zeleninovým salátem
  • frittata s planě rostoucím chřestem a se sušenou klobáskou, které se říká salsiccia
  • výborná měkká buchta, tradičně připravovaná v této oblasti v období Velikonoc. Jmenuje se pastiera napoletana a peče se z předvařené pšenice, kterou v této oblasti koupíte v obchodě. V buchtě ucítíte chuť kandovaného pomeranče a vanilky, používá se také ricotta. U nás se bohužel připravit nedá, zkuste si tu chuť a vůni tedy aspoň představit… 🙂
  • Colomba – typicky italská velikonoční sladkost. Jméno je odvozeno od jejího tvaru – má totiž formu holubice. Vyrábí se v mnoha různých verzích, klasická varianta obsahuje mandle a kandovaný pomeranč.
  • oříšky, čokoláda, ovoce, prostě všechno možné, co Italové dávají na stůl po jídle, kdyby náhodou ještě někdo neměl dost
  • k pití se podávalo výborné místní víno a taky pivo, voda a ochucené nápoje

Jak vidíte, ze středoitalského oběda či večeře hladoví rozhodně neodejdete. My Češi jsme pak několik dní prakticky nejedli a navíc jsme se z dovolené vrátili o něco těžší. Naštěstí se v letadlech (zatím) připlácí jen za váhu kufrů. 🙂

Ale vraťme se v závěru ještě na chvíli k vesničce. V ní dnes bydlí dohromady 90 obyvatel. Všichni se navzájem znají a jsou jako jedna velká rodina. Původně zde žili zemědělci a pastýři se svým dobytkem. Dnes vesnička symbolizuje smutný obraz italského venkova, který se postupně vylidňuje, vymírá, mladí lidé odchází studovat a pracovat do měst a už tam zůstávají. A až umře poslední dědeček nebo babička, domky se začnou postupně rozpadat.

V tomto případě ale mají docela štěstí. Našel se investor, který chce chátrající domečky předělat na krásný ubytovací komplex, s kterým má velké plány. Doufám, že se mu to v průběhu let podaří a do vesničky na kopečku se zase vrátí život. Je to kouzelné místo a určitě si to zaslouží.

A na závěr přidám svůj nejvtipnější zážitek z této malé, ospalé vesničky. Když mě můj přítel představoval jedné z mnoha tetiček, která mluvila silným lokálním a pro mě těžko srozumitelným dialektem, tetička měla hned jasno. Naprosto bezelstně se zeptala Andrey: A proč jsi tu svou českou nevěstu už dávno nenaučil naše nářečí?

Důležitá poznámka pro neitalštináře: dialekty se v Itálii velmi výrazně liší nejen kraj od kraje, ale i město od města. Velmi často zní jako úplně samostatné jazyky, které s obecnou italštinou mají pramálo společného. Ale o tom vám povím zase někdy jindy. 🙂

A co vy? Narazili jste při svém cestování po Itálii nebo jiných oblastech na podobná kouzelná místa? Máte z nich zajímavé zážitky? Sdílejte je s námi pod tímto článkem! Další fotky z vesničky najdete na mém Instagramu.

Výhled z terasy domu příbuzných. Che bellezza!
O životě s Italem

Jak se žije s Italem?

V tomto článku vám přináším výběr Italových (a teď už vlastně i mých) zvyků a perliček z našeho soužití. Celý text je skládankou ze zážitků s mým partnerem. Nutno dodat, že Italové mezi sebou se hodně liší, velké rozdíly jsou například mezi severními a jižními Italy. Ti jižní jsou často více vázaní na rodinu a přátele, jsou otevřenější a více přátelští (i k cizím lidem). Taky je pro ně mnohem důležitější jídlo, než pro seveřany.

Andrea, zabraný do přípravy cuket a lilků na grilu, spolu s asistentem. Recept najdete na Instagramu – stačí kliknout sem.
  • Jelikož momentálně žijeme v Česku, navštěvujeme převážně moji část rodiny. Tyto návštěvy nejsou pro přítele nikdy problém, ačkoliv česky nemluví. Jen zhruba rozumí, překladatele pak dělám já. Před každou návštěvou taky přemýšlí, co bychom na návštěvu mohli dovézt dobrého – třeba něco uvařit. Vtipné je, že můj děda pořád nedokáže pochopit, že pokud použije německá nebo ruská slova, není to pro Andreu o nic srozumitelnější než čeština. 🙂
  • Můj přítel velmi rád vaří, což ale není ani mezi Italy samozřejmost. Jeho sestra to má přesně naopak takže ten, kdo zdědil “vařící gen” po mamince, je on. Rád zkouší nové kombinace chutí a většinou mu vychází výborně. Vaření pro něj totiž je hlavně koníček. Když mě poprvé pozval k sobě domů, uvařil mi tak dobře, že jsem rovnou zůstala. 🙂 
  • Do doby, než jsme se poznali, neměl Andrea prakticky žádnou motivaci se učit česky. Naučil se slova z jídelního lístku a tím to skončilo. Teď už má sice i nějakou motivaci, jde to ale opravdu hodně pomalu. Ale už si vyřídil dokonce i přechodný pobyt!
  • V Itálii se Andrea se svými přáteli často vídá ve skupině. Všichni dohromady (bez dětí i s dětmi) plánují společné víkendové aktivity. Každý se může zapojit. Často taky společně grilují, výletují nebo v týdnu zajdou na večeři. Je taky naprosto normální, že Ital jde na návštěvu třeba ke kamarádce (a naopak), na oběd nebo jen tak na večeři, a to bez jakýchkoliv jiných úmyslů. Takové pozvání na oběd pak znamená opravdu jen to, že se bude dobře jíst, pít a povídat. 🙂
  • Pokud chcete zajít s kamarádem třeba v Římě po práci na pivo, stačí mu prostě jen zavolat a on klidně pojede hodinu a půl přes město. Musím uznat, že z tohoto pohledu jsou Italové daleko spontánnější a taky společenštější, než my. Nemusí totiž setkání s přáteli plánovat dopředu, prostě se domluví a vyrazí…
  • Kolem jídla se pro Itala (nejen pro toho mého) točí prakticky celý den. Nejí sice 5x denně jako my (většinou jen 3x), jídlo je pro něj ale událost. Italové navíc rádi jí ve společnosti. Mají jiné časy jídel, obědvá se kolem 2-3 hodiny, večeří se klidně i v 10 hodin. Hlavně v létě se večeře posouvá na pozdější hodinu, a to klidně i v rodině s malými dětmi. V italské televizi také neustále běží spousta pořadů o vaření, které mají velkou sledovanost. A u snídaně je naprosto normální se bavit o tom, co bude k večeři. Mě osobně v tomto směru ale nejvíc pobavily videorecepty na přípravu těstovin, běžící na obrazovkách v římském metru…
  • Můj Ital miluje čistotu. Často se mi stává, že přijdu z práce domů a je vysáto, umyto a uklizeno. Andrea si na tom velmi zakládá. Jediné, v čem se trošku počeštil je to, že se doma přezouvá z bot do přezůvek. To se u nich běžně nedělá i proto, že často používají v domech spíš studenou dlažbu než teplou dřevěnou nebo jinou podlahu či celoplošné koberce.
  • Co jsem se zase naučila já od Andreovy rodiny je, že správná italská postel má nejméně pět vrstev. Není to jen prostěradlo a peřina. Navíc je tu přehoz a “meziprostěradlo”, jak bych to pojmenovala. Někdy se ale přidá ještě jedna dvě deky – to kdyby v chladných měsících, kdy v Římě klesá teplota i k neuvěřitelným DESETI stupňům nad nulou, náhodou byla Italům zima! 🙂
  • Andreovi rodiče si asi na začátku mysleli, že v Česku jsme chudí a spousta věcí se u nás koupit nedá. Když poprvé přijeli za námi do Česka, dovezli autobusem tři obrovské kufry po 30 kilech – jeden a půl kufru byly jen těstoviny! Kufry byly zčásti plné produktů, které se tu opravdu koupit nedají, takové věci vždy velmi ocením. Nejvíc mě ale pobavily zubní pasty a šampony, které byly kromě italského textu nachlup stejné, jako ty u nás… 🙂 Ale takový domácí olivový olej je vynikající!
  • V česku můj Ital řídí slušně, respektuje naše pravidla. Jakmile se ale přesuneme do Říma, řídí jako rodilý Říman (což sice není, ale žil a pracoval tam pěkných pár let). To znamená, že dopravní značení je pouze doporučující a člověk si často musí vytvářet “kreativní parkovací místa” (tzv. parcheggio creativo, čti „parkedžo kreatývo“), protože jinak prostě vůbec nezaparkuje. Místní policie situaci do jisté míry toleruje. Zajímavé ale je, že když jsem zkoumala počty nehod v Římě ve srovnání s našimi městy, není to v poměru na počet a hustotu obyvatel tak velký rozdíl. Z mého pohledu řídí příšerně (přítel by řekl “jinak”), umí v tom ale chodit. Ale jako cizinci autem do Říma nejezděte, pokud je vám život drahý!

A kam dál? Můžete si přečíst o tom, proč byste se i vy mohli naučit Italsky a třeba zažít některé z mých postřehů v Itálii na vlastní kůži. 🙂 Mám pro vás totiž článek plný motivace! A pokud by vás zajímalo, co ne úplně dobře funguje v Itálii, mrkněte sem.

A co vy? Máte osobní zkušenosti s některými z mých střípků, třeba z vaší dovolené? Co vám přijde milé a co naopak přehnané? Těším se na vaše komentáře!

Tak zase příště! Ciao!

Trhy s čerstvým ovocem, zeleninou, rybami či ořechy v Římě. Překvapil mě velký výběr zeleniny i ovoce vysoké kvality za příznivé ceny.
O cestování a italské kultuře

8 důvodů, proč navštívit Abruzzi, skrytý cestovatelský ráj

Dnešní text začnu slovy „Molise – region, který neexistuje“ . Proč se to v Itálii říká? Inu proto, že samotní Italové si z tohoto regionu dělají často legraci. Říkají, že jistý pan doktor G.D. Jhonson provedl výzkum, ze kterého vyplynulo, že žádný Ital nezná žádné typické jídlo ani písničku z tohoto regionu. Nejlepší na tomto příběhu je ale fakt, že pan doktor ve skutečnosti vůbec neexistuje a celá tato legenda začala žít díky smyšlenému textu na jedné internetové encyklopedii.

Ale teď už trochu vážněji. Molise (čte se „Molíze“) a Abruzzo (čte se „Abruco“) jsou dva sousedící regiony v oblasti střední Itálie, které byly dříve jediným regionem, nazývaným „Abruzzi a Molise“. V roce 1963 se region rozdělil na dvě samostatné oblasti, které mají dodnes spoustu společného. Spojují je totiž nejen podobná krajina, hory a moře, ale také tradice a kultura, týkající se jídla. Původně se jednalo především o pastevecké regiony a také velmi úrodné regiony, kde se pěstovalo vše možné.

Co se týče charakteru území, převažují zde hornaté terény. Kdo z vás by řekl, že ve střední Itálii se nachází hory, které dosahují výšky téměř 3000 metrů? Nejvyšší hora oblasti Gran Sasso přitom dosahuje 2912 metrů, následovaná horou Majella s úctyhodnými 2793 metry.

A jaké plodiny se v těchto regionech pěstují? Například šafrán, pšenice (produkují se zde také jedny z nejkvalitnějších těstovin vůbec), ovoce a zelenina, olivy, víno, lékořice a spousta dalších. Tato oblast je navíc rájem lanýžů. Právě v Abruzzu a Molise se totiž ročně urodí nejvíce lanýžů na celém světě.

Šafrán, hojně pěstovaný v regionech Abruzzo a Molise.

Ze zvířat tu potkáte volně se pasoucí ovce či krávy ve společnosti nádherných velkých psů, kteří v této oblasti byli po staletí šlechtěni pro ochranu a doprovázení stád. Dále je tu velké množství rančů s koňmi, a to i s těmi pro turisty. A teď se dostávám k jádru. Proč byste měli (třeba místo obligátního týdne v Chorvatsku či severní Itálii) zvážit návštěvu právě této oblasti?

1. Abruzzo a Molise jsou rájem pro cestovatele proto, že tyto regiony nenajdete na předních stránkách turistických průvodců a nabídek cestovních kanceláří. Mnoho cestovatelů je tudíž vůbec nezná; do některých malebných městeček oblasti jezdí jako turisté především místní a cizinec sem třeba vůbec nezavítá… A to je právě to kouzelné.

Místo, kde pramení horský potůček a dole se vlévá do jezírka, kde v ledové vodě plavou barevní pstruzi.

2. Tyto regiony se ne nadarmo označují jako “zelené plíce Evropy” – neuvěřitelných 70 % jejich plochy je totiž tvořeno jen a pouze přírodou, ať už jsou to lesy, nekonečné louky, náhorní plošiny, hory a horská pásma a také 4 národní parky. Navíc přibližně 65 % rozlohy obou regionů se nachází nad 800 metry nadmořské výšky. Díky tomu tu dýcháte čistý horský vzduch a na mnoha místech se můžete také osvěžit výbornou pitnou vodou přímo z hor.

3. V jedné z provincií (podoblastí regionu) se nachází 99 kostelů a 99 hradů. Pokud máte rádi právě tyto památky, rozhodně se tu máte na co těšit!

4. Pokud jste lyžaři, Abruzzo a Molise vám mají také co nabídnout. Mimojiné si zde můžete zalyžovat s výhledem na moře, což je kromě střední Itálie možné už jen na Novém Zélandu. A přece jen, Itálie je pro nás o trošku blíž.

5. Abruzzo a Molise jsou skvělým cílem i pro milovníky zvířat. Díky množství chráněných oblastí a přírodních parků se tu zvířata lidí nebojí, jelikož jim tu nikdo neubližuje a neplaší je. V některých oblastech se tak můžete snadno zblízka setkat například s liškami, vlky, daňky, kamzíky, srnkami, ale třeba i medvědy. Na internetu koluje mnoho videí, kde místní zachytili volně se procházející daňky, srnce i medvědy v městečcích, z nichž některá jsou přímo součástí zmíněných národních parků. Zvířata se volně procházela ulicemi, auta zastavovala a všichni se užasle dívali a s velkou pokorou čekali, až zvířata pokojně přejdou na druhou stranu.

Místní volně pasoucí se kravičky.

6. Když už mluvím o zvířatech, jistě nemohu nezmínit, že tato oblast je i rájem pro milovníky koní. Najdete zde obrovské množství rančů s nezměrnými pastvinami. Na spoustě z nich si můžete zaplatit vyjížďku v různých terénech – v horách, na nekonečných loukách, náhorních plošinách, ve sněhu či u moře.

7. Jelikož se nacházíte v Itálii, připočtěte ještě výbornou kuchyni. V této oblasti mají velké množství zajímavých lokálních produktů k ochutnání. Uvedu alespoň některé z nich: arrosticini (jehněčí maso nakrájené na kostičky, opékané na speciálním rožni na špejli), typické sýry a uzeniny regionu (například výborný sýr Caciocavallo a stovky dalších produktů), typická vína (například Pecorino, Trebbiano d’Abruzzo, Montepulciano d’Abruzzo, Tintilla del Molise), těstoviny Amatriciana, lokální turecký med či typická sladkost zvaná Confetti z města Sulmona, která se používá i při mnoha slavnostních příležitostech.

8. Abruzzo a Molise vás jistě také potěší nízkými cenami ve srovnání s turistickými destinacemi. Několik příkladů za všechny. Pizza Margherita vás bude stát 4 Eura, běžnou porci těstovin dostanete za 5-6 Eur, sýr Grana Padano dobré kvality koupíte již okolo 10 Eur za kilogram (zde samozřejmě záleží na zralosti). Máte větší hlad? Můžete si dát menu, složené z 15 chodů v jedné z mnoha restaurací, kde i přímo chovají zvířata a tvoří vlastní produkty (tzv. „agriturismo“). V tomto případě si můžete dát takový „all you can eat“, a to asi za 30 Eur. Ubytování v takovémto agriturismu vás přijde okolo 500 korun na osobu a noc. A co takhle olivový olej? Velmi dobrou kvalitu seženete okolo 5 Eur za litr. A pokud si chcete dát čerstvou rybu u moře, třeba mořského vlka, zaplatíte okolo 3-4 Eur za kilogram právě ulovené ryby…

Trabocco, historické zařízení, sloužící k rybolovu. Nachází se pouze na tomto pobřeží, jinde na světě je nenajdete. Některé z nich dodnes fungují a na dalších jsou restaurace, kde si můžete dát úlovek z daného dne. 🙂

Jak vidíte, Abruzzo a Molise jsou dva regiony, které mají každému cestovateli co nabídnout. Můžete se zde věnovat dlouhé dny klidným procházkám přírodou, můžete si zvolit pokročilé turistické trasy, s průvodci se můžete vydat třeba i po stopách medvědů a dalších zvířat…

Pokud ale toužíte spíše po odpočinku, najdete zde obrovské množství nádherných kamínkových i písčitých pláží, kde nejsou davy turistů, a odpoledne můžete trávit v malebných městečcích, plných umění a historie. Večer můžete zakončit příjemnou večeří v některém z nich.

A ještě dobrá zpráva na závěr. Z České republiky se sem můžete snadno dostat letem Praha-Pescara a odsud už vyrazíte vstříc vašim dobrodružstvím!

A co vy? Byli ste už někdy ve střední Itálii? Nahlodala jsem vás a přemýšlíte, že byste se do této oblasti rádi vydali? Pokud chcete tipy na další zajímavosti v této oblasti, stačí se zeptat v komentářích a velmi rádi vám spolu s Andreou poradíme!

A co si přečíst dál? Co takhle článek o návštěvě ve středoitalské rodině nebo třeba o tom, proč se naučit italsky?

Pokud se vám článek líbil, sdílejte prosím tlačítky níže. A nezapomeňte mě sledovat taky na FacebookuInstagramu! Grazie!

Tak zase příště! Ciao!

Lago di Barrea, jezero, v kterém se díky nádherně čisté vodě zrcadlí okolní hory.
Zmrzlinárna v krásném zákoutí historického městečka.
A ještě jedna malebná ulička.
O životě s Italem

9 rozdílů mezi italským a českým partnerem z pohledu Češky

Chcete vědět, jaké jsou rozdíly mezi českým a italským partnerem? Tak já vám to tedy řeknu. 🙂 Jedná se o mé vlastní zkušenosti – sama jsem si prošla více vztahy s českými partnery a nyní žiji s Italem. Tak jdeme na to!

1. Chování k ženě

Češi, které jsem poznala, si partnerky vážit příliš neumí. Berou ji jako samozřejmost a nedávají jí najevo svoje city tak, jako to umí Ital. Ital se neustále snaží, aby měla jeho žena pocit, že je opravdu nejkrásnější bytostí vesmíru… A když se ohradíte, že se vám nelíbí označení “amore mio bellissimo” (můj překrásný miláčku), tak dostanete novou přezdívku s nádechem ironie) – “amore mio bruttissimo” (můj ošklivý miláčku).

2. Zájem

Ital se zajímá, jak se máte. Když jste v práci. Když zrovna nejste spolu, byť by to bylo i jen půl hodiny. Nebo když jdete nakoupit. Je schopný přijet z práce na 10 minut za vámi domů, aby vám dal pusu a zeptal se, jestli se máte dobře. Navíc – kdykoliv je vhodný čas na vyjádření citů a otázku, jak se máte. Come stai? E cosa fai? (Jak se máš? A co děláš?) Na což navazuje další bod… Con chi stai? (S kým jsi?)

3. Pověstná italská žárlivost

Kde jsi? S kým jsi? Ti spezzo le gambe! (zlámu ti nohy!)… Naštěstí to můj přítel nemyslí vážně. Ale přece jen, zajímá se a pokud se dozví, že se bavíte s někým, s kým jste nedejbože v minulosti něco měla, je oheň na střeše. Oheň nebo ohýnek – záleží na konkrétním jedinci. Každopádně hoří a je třeba hasit.

4. Neustále na příjmu

Velmi často si přítel volá s kamarády a DENNĚ také s rodiči (kdo z nás to dělá, že?). Je opravdu neustále na příjmu a je ochoten kamarádům pomoci ve dne v noci. Někdo volá v půl desáté večer? Není problém, však to je pro Italy ještě brzo… Na druhou stranu: když něco potřebuje on, vždycky se najde nejeden kamarád, ochotný podat pomocnou ruku. A netřeba dodávat, že rodina je svatá.

5. Nic není problém

Častá je u nás doma fráze „non ti preoccupare!“ (nedělej si starosti), která ale může zákeřně značit buď zmíněné, nebo v sobě může skrývat i naštvanost (non ti preoccupare, udělám to já, když tobě se nechce…). Každopádně – nic není problém, všechno se vyřeší, všechno nějak dopadne…

6. Tady vařím já!

Italové hodně času tráví přemýšlením o tom, co, kdy, kde, jak a hlavně S KÝM budou jíst. U snídaně v pondělí klidně budou s naprosto vážnou tváří řešit, co bude v pátek na večeři. Přítel navíc velmi rád vaří, tvoří si vlastní kombinace chutí a potom už jen čeká, co já na to. A co ho nejvíc naštve? Když mu řeknu, že je to “buono”! Začne se vyptávat: No jo, ale jak moc dobrý to je? Jak moc je to dobrý na stupnici od jedné do milionu? A od jedné do miliardy? A je to lepší než to včera? A než předevčírem?

Jeden z Andreových experimentů – těstoviny se třemi druhy cukety.

7. Péče o sebe

Za Itala se nemusíte stydět. Přítel nemůže přenést přes srdce, že velká část Čechů v létě snad nepoužívá ani deodorant. Nebo se prostě nemyje. Nebo obojí. Každopádně jsme ale přišli na to, že Češi daleko víc chodí pěšky než Italové, takže by to mohlo mít nějakou souvislost… Přece jen, pokud dojedete z klimatizované práce klimatizovaným metrem do klimatizovaného bytu, asi na vás letní horka nezanechají takovou stopu, jako když se táhnete přes rozpálené město šalinou

8. Horka

Nemusí být absolutní pravda, že se Ital vyžívá v horkém počasí a snáší ho dobře. Andrea v horku trpí daleko víc jak já, i když to vypadá, že se přesto vůbec nepotí. Jen nám tu v Česku tak trošku chybí to moře, kam by se v létě po práci dalo jít ochladit…

9. Italská domácnost?

V našem případě ani náhodou. Ačkoliv jsem vcelku vznětlivé povahy, neměli jsme dosud v našem vztahu žádný vážnější konflikt, který by se musel řešit hlasitým křikem, gestikulací a následným rozbíjením nádobí. 🙂

Kudy dál? Pokud vás zajímá, co Andrea říká o naší kuchyni a kultuře, mrkněte na první díl sem a druhý tady! A co takhle si přečíst o tom, jak probíhá návštěva v italské rodině?

Máte osobní zkušenost s něčím z toho, co vám tu předkládám? Poznali jste blíže nějaké Italy v Itálii nebo třeba v Česku? Jací podle vás jsou? Sdílejte svoje zkušenosti s ostatními v komentářích! 

Zdál se vám článek zajímavý? Skvěle! Tak sdílejte s kamarády, aby se taky pobavili a poučili! 😉

Amici, sledujte nás i na InstagramuFacebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa! A nezapomeňte se registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

Tak zase příště! Alla prossima! 🙂

O mně

Kdo je ta holka z Itálie v Brně?

Ciao amici! Mi chiamo Míša — jmenuji se Míša. Jsem docela normální holka z Brna, která má ráda Itálii, ráda cestuje a poznává nové kultury. K cizím jazykům mě to táhlo už odmala. Vystudovala jsem informatiku, ale italštině a španělštině jsem se řadu let věnovala jako koníčku. Kromě toho se domluvím anglicky a maličko německy. Na vejšce jsem si prošla i kurzem Českého znakového jazyka pro neslyšící. Doporučuji každému!

Můj vztah k Itálii:

U nás doma byla italština vždycky slyšet. Rodiče pracovali ve firmě s italskými majiteli a i později, když si založili svou firmu, pokračovali v práci pro italské firmy. Já byla zvědavá a vždycky jsem chtěla rozumět, o čem to rodiče pořád mluví. Kvůli práci navíc táta jezdil do Itálie. Vždycky jsem byla moc ráda, když mi dovezl pár italských časopisů pro puberťačky. Byla jsem na sebe pyšná, když jsem dokázala přečíst odstavec nebo dva bez slovníku. Tyhle časopisy mám ještě pořád uložené na dně skříně…. 🙂

Asi ve dvanácti jsem se přihlásila na svůj první kurz italštiny. Chodila jsem tam tehdy s mámou, která se potřebovala učit kvůli práci. A když k nám v mých 14 letech přijeli na opékání selete krásní, mladí Italové, bylo rozhodnuto: italsky se musím naučit stůj co stůj. 😉 A tak jsem se učila na jazykovkách i sama, psala si s kamarády z Itálie, poslouchala italskou hudbu, překládala si texty a začala se dívat na jednoduché filmy v originále.

V Itálii jsem byla už mnohokrát a od té chvíle, kdy se mi s Italem začala psát nová životní kapitola, tam jezdím několikrát do roka.

Co mám ráda?

Kvalitní čaje (nejraději z Darjeelingu či Nepálu), výběrovou kávu, dobré jídlo a pití. Mám ráda taky zvířátka, hlavně svou náladovou kočku Juno. Nepohrdnu ani dobrými filmy, nejradši mám komedie. Ráda čtu beletrii a poslouchám podcasty na různá témata.

Radost mi vždycky udělá, když se bavím s nějakým Italem a až po nějaké době se mě překvapeně zeptá: „A ty jsi fakt cizinka?“

Kdo je Andrea?

Můj partner Andrea pochází z městečka v středoitalském regionu Abruzzo, ačkoliv před přestěhováním do Česka několik let žil a pracoval v Římě. K nám se dostal v době, kdy kvůli finanční krizi v Itálii ztratil práci a nedařilo se mu najít jinou, která by ho slušně uživila. Rozeslal tehdy životopisy na různé strany a ozvali se mu z Česka se zajímavou nabídkou. A tak si řekl, proč to nezkusit právě u nás?

Jak jsme se seznámili

V září 2017 se se mnou rozešel tehdejší přítel. I když to nebyl zrovna ideální vztah, nějakou dobu mi z toho nebylo moc dobře. Potom jsem se rozhodla, že se trochu ze zvědavosti a trochu z nudy zaregistruji na jednu online seznamku. Při procházení uživatelů seznamky mě zaujalo jedno jméno — Andrea. To proto, že to byl muž a tak bylo jasné, že nebude od nás. Tak jsem si řekla, že tomuhle Andreovi napíšu… A tím začal náš společný příběh.

Proč píšu tento blog?

Na těchto stránkách se s vámi dělím o vtipné i méně vtipné okamžiky z našeho společného života, o rozdíly mezi oběma zeměmi a o situace, ve kterých se projevuje odlišná mentalita, kultura či výchova. Věnuji a budu se věnovat také italskému jazyku a výbornému jídlu. Přinesu vám tipy, kde si nakoupit či dát něco dobrého „po italsku“. Spolu s Andreou pro vás připravujeme italské recepty ze surovin, které se u nás dají koupit, a spoustu dalších tipů a zajímavostí.

Na tomto blogu používám tzv. affiliate spolupráce. Jedná se o systém provizí — pokud si zakoupíte produkt na základě mého doporučení, odměnou mi bude pár procent z kupní ceny (vás to nic nestojí). Blog rozhodně nepíšu za účelem zisku, ale zábavy a poučení pro mé čtenáře. Vedle toho mám „běžnou kancelářskou práci“ a zakázky z oblasti copy. Také si myslím, že na české blogové scéně je živení se čiště blogem spíš z říše snů. I proto se můžete spolehnout, že vám doporučím jen ty produkty a služby, za které bych sama dala ruku do ohně. Spoustu tipů tady i na sociálních sítích svému publiku předávám bez nároku na zisk prostě jen proto, že s vámi chci sdílet informaci o kvalitním produktu, který mám ráda buď já, nebo Andrea… 🙂

Chcete se se mnou spojit?

Tak se mrkněte do sekce Kontakty. Ráda vám zodpovím vaše otázky a budu ráda za všechny vaše postřehy.

Přidejte se také k našim fanouškům na Instagramu a Facebooku. Pokud chcete zasílat každý měsíc informace o novinkách na blogu a další zajímavosti, registrujte se k odběru newsletteru tady. Tak už vám žádný nový článek neunikne!