Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Lenka Gazdová – „Moje první malajská věta? jdeme jíst!“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Tentokrát jsem si povídala s Lenkou Gazdovou. Lenka je velkou milovnicí Asie, o které s láskou píše na vlastním webu Češka v Malajsii (najdete ji i na FacebookuInstagramu). Lenčin web je průvodcem pro exotickou dovolenou bez starostí po Malajsii. Osud Lenku dovedl až k životu v této zemi, která je podle ní plná úžasných lidí, skvělého jídla, krásné přírody a neuvěřitelně rozmanité kultury. Lenka ráda píše, jezdí na motorce, válí se na plážích, cestuje, jí, spí, vaří a předává inspiraci a motivaci ostatním.

Cestovatelům v Malajsii Lenka radí a sestavuje programy, zařizuje výlety a transporty, nabízí privátní výlety po ostrově a doprovází je jako průvodce po Malajsii, do Thajska a na Sumatru. Zatím takto pracuje pro Čechy a Slováky, ale do budoucna se nebrání ničemu…

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Pocházím z Mladé Boleslavi, 8 let jsem žila i v Praze. 10 let jsem pracovala jako návrhářka a prodejkyně kuchyní. Práce mě po čase nejen nebavila, ale i frustrovala. A tak jsem opustila dobře placené místo a po krátké etapě práce za barem jsem se vydala na půlroční cestu do jihovýchodní Asie. Z půl roku bylo najednou 8 měsíců, které byly přerušené nehodou na motorce, kvůli které jsem se na chvíli vrátila do Česka.

Návrat domů byl i za účelem uspořádání si svých věcí, protože jsem se po 6 týdnech do Asie vracela s vyhlídkou na život v Thajsku. Nakonec jsem ale skončila v Malajsii na Langkawi, kde aktuálně žiji. Živím se copywritingem a jako průvodkyně pro české turisty, kteří na Langkawi jedou na dovolenou. Na blogu píšu hlavně o cestování v Malajsii a Asii a slouží i jako nabídka mých služeb průvodce.

2. Odkud pochází tvůj partner?

Z Malajsie, konkrétně z Alor Setar. V současnosti spolu žijeme na ostrově Langkawi.

3. Jak dlouho jste spolu?

Od 1.11.2018 jsme spolu a od 4.11.2019 manželé. 🙂

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Myslím, že v každém vztahu se člověk musí tomu druhému přizpůsobit. Tady to není ani tak o přizpůsobení se partnerovi, ale především o přizpůsobení se kultuře. Nejvíc mi ze začátku dělalo problém, že ačkoli tady spolu mladí lidé normálně chodí i před svatbou, tak mimomanželské vztahy se neuznávají a oficiálně jste jen kamarádi. Takže když pak spolu jdete ven, nehrozí žádné držení za ruce a při rozloučení pusa tak maximálně na tvář. Zezačátku mi to přišlo takové studené, odtažité, neosobní a smutné. Ale po roce jsem si zvykla a přestala jsem to řešit.

Co se týče oblečení (Malajsie je z většiny muslimská země a i manžel je muslim), tak u nás na ostrově si chodím oblečená, jak chci. Výjimkou jsou návštěvy úřadů, kam musí člověk jít zahalený. Stejný dress code, i když lehce uzpůsobený faktu, že nejsem místní, dodržuji i na významné svátky a události, při kterých se potkáváme s manželovou rodinou. Jelikož se jedná o ojedinělé případy, tak se tím nijak omezená necítím a nevadí mi to. Přizpůsobení se malajské kuchyni mi taky nečinilo problémy, protože asijské jídlo miluju. 🙂

Obecně se člověk, který se přestěhuje do zahraničí — zvlášť, když je to Asie — musí přizpůsobit spoustě věcí, jako je odlišná mentalita, počasí, jazyk a podobně. Zatím ale ničeho nelituji a i když občas jsou nějaké krize, stačí se rozhlédnout kolem sebe. Uvědomím si, v jak skvělém prostředí žiju a všechna trápení jsou rázem zapomenuta.

5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?

Určitě možnost poznat kulturu a život v cizí zemi z pohledu místního. Dá vám to větší rozhled, otevřenější mysl a naučí vás to schopnosti tolerance a kompromisu.

6. A jaké jsou největší nevýhody?

V mém případě je to rozhodně vzdálenost. Nemyslím, že bude možné létat do Česka každý rok, a tak se musím spokojit pouze s virtuálním kontaktem. A popravdě po více než roce tady se mi po rodině někdy stýská opravdu dost.

Další nevýhodou je určitě jazyková bariéra. Sice oba mluvíme anglicky, ale ani pro jednoho z nás se nejedná o rodný jazyk a já osobně mám pocit, že v angličtině nedokážu vyjádřit svoje myšlenky a pocity tak, jak bych chtěla.

7. Jak ses dostala k práci na dálku? A živíš se jen tím?

Na dálku jsem začala pracovat vlastně jen proto, že to bylo takové východisko z hrozící nouze. Rozhodla jsem se prodloužit si cestu a potřebovala jsem nějaký výdělek. Ve většině států jihovýchodní Asie je možné pouze dobrovolničit (a i to je většinou nelegální, jen více či méně tolerované) a na krátkodobý pobyt člověku víza nikdo nedá. Jelikož jsem toho zase tak moc neuměla, začala jsem s tím zdánlivě nejjednodušším. Říkám zdánlivě, protože to zase tak jednoduché není. Trh je dnes značně přesycený, řada lidí se nabízí pod cenou a sehnat zakázky není pro začínající copywritery až tak jednoduché.

Já se psaním uživím jen díky tomu, že žiji v Malajsii, kde jsou životní náklady výrazně nižší než v Česku. Na druhou stranu jsem nikdy nebyla úplně typ, který by se někam cpal, a sebepropagace mi vždy činila problémy. To už je teď výrazně lepší, ale svoji budoucnost vidím spíš v průvodcování a psaní beru jako „zálohu“ mimo sezónu. Ani ne tak kvůli financím ale spíš kvůli tomu, že online práce má pár negativ, která mě na tom moc nebaví (izolovanost, shánění zakázek, neosobní komunikace a podobně). Proto ji nechci mít jako jedinou a hlavní činnost.

8. Co ví Malajci o Česku?

Malajci jsou poměrně vzdělaní, dost cestují a mají přehled, takže celkem vědí. I když nás, jako většina ostatních, řadí do východní Evropy. Starší generace si myslí, že jsme část Ruska nebo stále Československo.

9. Chtěla by ses naučit malajsky? A umí tvůj manžel něco česky?

Umím nějaké základy, hlavně na téma jídla. První, co jsem uměla malajsky, bylo „jdeme jíst“. 😀 Malajci umí dobře anglicky a tak nejsem moc nucená se učit víc. Navíc pracovně přijdu do kontaktu nejvíc s mým notebookem a s Čechy, takže se učím pomaleji než cizinci, co zde mají normální práci. Manžel umí pár slovíček česky, ale samozřejmě sykavky a pak ř, š, č a podobně jsou problém. Pro mě je to takové roztomilé šišlání. 😀

10. Co ti nejvíc chybí z Česka a co ti naopak vůbec nechybí?

Chybí mi asi opravdu nejvíc rodina. Pak nějaké to kulturní vyžití jako jsou divadla, výstavy, artová kina, koncerty… To u nás na ostrově není v podstatě vůbec a já měla tyhle věci vždy ráda. Jídlo mi nechybí — i tady se dají koupit západní potraviny a navíc jsem v kontaktu se spoustou Čechů, co sem jezdí na dovolenou, takže kdybych po něčem zatoužila, není problém si to nechat dovézt.

11. Jací jsou Malajci? Jak se chovají k sobě navzájem a jak k turistům nebo k cizince jako ty, která na místě žije?

Místní jsou velice příjemní, nápomocní a přátelští a to nejen u nás na ostrově ale obecně v celé Malajsii. Chovají se tak k sobě navzájem i k cizincům. Nikdy jsem nevnímala a nevnímám žádné nepřátelství jen proto, že jsem cizinec. Naopak mi přijde, že jsou rádi, když se někdo rozhodne žít v jejich zemi.

Na svoji zemi jsou Malajci poměrně hrdí, ale ne v negativním smyslu. Proto mají radost, když se tu někomu líbí a snaží se pro to udělat maximum. Samozřejmě není vše jen „sluníčkové“ a i tady se vyskytují krádeže, podvody, rasismus, xenofobie a další negativní společenské jevy. Jsou to ale spíše ojedinělé případy než celonárodní problém.

A co vy? Dokázali byste si představit život v exotickém ráji, daleko od rodiny? A byli jste se v Malajsii někdy podívat? Okomentujte článek a podělte se o své zážitky a názory.

Pokud se vám rozhovor líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu Facebooku, ať vám neuniknou další díly seriálu a další články! Grazie e alla prossima!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl prvníMartina Koşar, milovnice minimalismu, žijící s tureckým partnerem

Díl druhýEri Salcmann, digitální nomádka, žijící s americkým partnerem

Díl třetíJoanne Vinšová, která se spolu se svým konžským partnerem snaží inspirovat ostatní, aby si žili svůj sen

Díl čtvrtýMichaela Šticová, která žije v krásném Toskánsku spolu se svým Italem

Díl pátýDita Lendvayová, která se svým Chorvatem žije v Česku

Previous Post Next Post

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply