Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Pavlína Vítů – „Teplá sprcha a pitná kohoutková voda jsou u nás luxus“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Tentokrát jsem si popovídala s Pavlínou Vítů. Pavlína s manželem žijí v Malajsii na ostrově Tioman. Od roku 2017 společně provozují potápěčské centrum Tiong Man Scuba, ke kterému v březnu 2020 přibyde i nabídka ubytování. Pavlína letos začala psát svůj deníček na Facebooku — Ostrovanka Pavlina a působí také na Instagramu. Pokud by vás zajímalo cokoliv o Malajsii a Tiomanu, můžete jí napsat na pavlina.vitu@yahoo.com.

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Jmenuji se Pavlína Vítů. Pocházím z Českých Budějovic. Svého současného manžela jsem poznala při své první návštěvě jihovýchodní Asie v roce 2012 a máme spolu také dvě děti.

Když jsem žila v Čechách, jezdívala jsem na koni, ke kterým mám pořád velmi blízký vztah. Nyní se věnuji přístrojovému potápění. Starám se o firmu a dvě děti a je to někdy celkem náročné. S manželem také vyrábíme domácí kokosový olej z našich kokosových palem, ze kterého dále vyrábím základní domácí kosmetiku. Vyrábím také náramky, náušnice a podobně.

2. Odkud pochází tvůj partner?

Můj muž má bohaté kořeny. Narodil se a žije v Malajsii. Jeho rodiče jsou ale Filipínci, kteří odešli z Filipín na malajskou část Bornea při druhé světové válce a posléze získali malajské občanství. Jeden z manželových dědečků je Španěl.

3. Jak dlouho jste spolu?

Známe se od roku 2012, od roku 2013 spolu žijeme a v roce 2014 jsme se vzali.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Já jsem musela změnit prakticky vše, protože jsem opustila svoji domovinu a odstěhovala jsem se za manželem do Malajsie. Žijeme spolu na malinkém tropickém ostrově, kde je životní styl úplně jiný než v Evropě. Není to pro každého, nežijeme v luxusu, ale naopak občas v dost bojových podmínkách. Ovšem můj muž je perfektní parťák do nepohody a ještě jsem nezalitovala. Ne, teď lžu. Litovala jsem, když jsem byla těhotná a měla jsem chuť pouze na české jídlo, které je tady samozřejmě naprosto nedostupné.

Taky dojíždění za mou rodinou je hodně finančně náročný. Prakticky celý rok šetříme na letenky do Čech a ještě na Borneo za rodinou manžela plus nějaké výlety okolo… A jak máme děti, je to ještě náročnější — letos jsme Čechy ani finančně nezvládli…

5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?

Je to pro mě neskutečně obohacující. Rozšiřuje mi to obzory. Mám možnost poznat novou kulturu tak zblízka a zjistit, že nic není černobílé.

Učíme se společně také toleranci — hlavně tam, kde se zvyky našich kultur rozchází. 

Jiné výhody, které přináší život s cizincem mě nenapadají. Podle mě to nejde úplně takto zobecňovat. Vždy je to totiž hlavně o člověku. Určitě není naše manželství spokojené jenom kvůli tomu, že je manžel cizinec ale hlavně kvůli tomu, že je to dobrý člověk a já měla štěstí, že jsme se potkali.

6. A jaké jsou největší nevýhody?

Nevýhoda je v tom, že jeden se tomu druhému musí vždy přizpůsobit víc než ten druhý. Tím myslím společné sestěhování. Jeden z páru musí opustit rodnou zemi a prakticky se stát na tom druhém do jisté míry závislý. Pro někoho tento krok může být velmi obtížný.

Další nevýhoda jsou kulturní rozdíly, na které každý smíšený pár dříve nebo později narazí. Je už pouze na nich, jak s tím naloží. Někdo je tolerantní a někdo zase tvrdohlavý a neústupný.

7. Napadá tě něco, co v Česku považujeme za běžné, kdežto u vás v Malajsii je to luxus?

To záleží, kde v Malajsii člověk žije. Ostrov/vesnice bývá zpravidla jednodušší. Pevnina/město zase bohatší. Pro nás na ostrově je luxus teplá sprcha a klimatizace, na pevnině je toto u většiny rodin s průměrným příjmem norma. Místní si nežijí nijak špatně. Jediný luxus, který máme v Česku a který mě napadá je pitná voda z kohoutku.

Grilované ryby a kalamáry v banánových listech.

8. Které svátky slavíte? Jak to vypadá například s Vánocemi a Velikonocemi v malajském podání? A zasvěcuješ manžela a děti do české kultury a českých zvyků?

Jak jsem zmínila, manžel je původem z Filipín. Je tedy křesťan a Vánoce slaví. I když hlavním náboženstvím je v Malajsii islám, je tato země multikulturní. Žijí tu společně původní obyvatelé, muslimští malajci, Číňané, Indové a další. Důležité svátky každého náboženství jsou prohlášeny za svátky státní. Místní mají tak plno volna… 😀

Vánoce v Malajsii jsem slavila několikrát, vždy u manželovo rodiny na Borneu. Každý má vánoční výzdobu minimálně na začátku prosince a koledníci obcházejí před Štědrým dnem sousedy, kde zazpívají několik koled, posedí, poklábosí… 

Manželova rodina si dárky nedává, maximálně po jednom nejmenším dětem. Na Štědrý den pečou prase a schází se celá rodina. To pro manželovo rodiče znamená nejvíc. Mají šest dětí a většina je po celý rok rozprchlá po Malajsii a schází se právě na Vánoce. Po večeři pak jde celá rodina do kostela na mši. 

Manžel už také slavil Vánoce v Česku. Líbí se mu, že máme hodně tradic. Jen je trochu nesvůj z dárků, protože na to není zvyklý.

Já mám ráda české Vánoce. Vánoce ve 30 stupních ve stínu prostě nejsou ty pravé a neumím si na to zvyknout. Snažíme se držet kompromis a jeden rok slavíme na Borneu a další rok v Česku. Vždy dodržujeme tradice podle toho, kde Vánoce slavíme. V Česku držíme i Mikulášskou nadílku a další zvyky.

Letos jsme poprvé slavili pouze spolu ve čtyřech na ostrově — měli jsme řízky se salátem a pod stromečkem pro děti několik dárečků.

U Velikonoc slaví křesťanská komunita Velký pátek, ne Velikonoční pondělí jako my. Největší svátky jsou pak Nový Čínský rok, Hari Raya (po skončení postního měsíce Ramadán), indický Deepavali (oslava světla a dobra) a Vánoce.

9. Jak bys popsala život na ostrově? Chybí ti tam něco?

Život na ostrově určitě není pro každého. Znám plno lidí, kteří sem přijeli natěšení a po dvou měsících prchali zpět do civilizace. Je tu omezený výběr jídel a žádná zábava, jako je kino nebo divadlo. Nemůžeme si koupit nový časopis, noviny. Teprve nedávno se zlepšilo pokrytí signálem a Wifi. Ať je to jakkoliv, jsem tu spokojená. Nejsem totiž městský typ. Vyjetí na pevninu je pro nás svátek a dokážeme si to užít, ovšem po pár dnech se vždy těším zpět do klidu ostrova. 

Ráda chodím do divadla. To mi chybí. Když jsme v Česku, návštěvu divadla nebo kina určitě nevynecháme.

10. V jakých podmínkách žijí místní? V čem spočívá malajské štěstí? Jsou místní třeba víc usměvaví a přátelští, i když možná nejsou tak „finančně zajištění“ jako my?

Hodně to záleží na etniku. Například malajští Číňané se za penězmi honí jako blázni a majetek je pro ně na prvních příčkách. Dokážou se s vámi hádat kvůli koruně. Také platí, že obyvatelé větších měst jsou víc na peníze a často hodně pracují. Chudší lidé na vesnici bývají milejší a přívětivější. 

Celkově jsou ale místní přátelští, hodně se usmívají, rádi pomůžou, dávají se s vámi do řeči a dokážou si s vámi hodiny povídat, i když jste se nikdy v životě neviděli.

Podmínky žití jsou velmi různorodé. Od lidí, žijících v rozpadlé chatrči s poházenými odpadky okolo až po zbohatlíky, obývající vily se zlatými dekoracemi, bazénem a udržovanou zahradou. A není výjimkou, že tyto dva extrémy spolu sousedí.

11. Je něco, čemu by se měl každý Čech naučit od Malajců a naopak?

Čech od Malajců by se měl přiučit určitě tu přátelskost, vřelost a usměvavost. Češi mi připadají chladní a odměření. Také se mi líbí, jak se navzájem místní respektují a tolerují, i když mají odlišnou kulturu a náboženství

Malajci od Čechů by se mohli naučit, jak zacházet s odpadem a jak správně třídit. Malajsie je s porovnáním ostatních států jihovýchodní Asie na dobré cestě, ale pořád má co zlepšovat.

12. Napadá tě, co bys ráda čtenářkám a čtenářům vzkázala?

Chtěla bych jim vzkázat, ať se nebojí cestování a poznávání nových míst. Věřím, že kdyby každý cestoval a poznával nové kultury, bylo by na světě méně nesnášenlivosti. 

A jak říká můj milovaný Cimrman: „Proč smrdět doma, když můžeme do luftu.“ Pokud by kdokoliv ze čtenářů přemýšlel o dovolené v Malajsii, ať se mě nebojí kontaktovat, pokud by potřebovali jakoukoliv radu ohledně cesty. Ráda pomůžu zorganizovat cestu na Tioman a pokud by čtenáři chtěli využít našich služeb jako je ubytování a potápění na ostrově, zašlu více informací.

A na závěr pro vás máme ještě malé překvapení. Vybrali jsme jeden zajímavý příspěvek z Pavlina Facebooku. Na něm zveřejnila text s názvem Kulturní šoky I. o tom, co ji překvapilo v malajské kultuře:

A co vy? Zvládli byste život na ostrově, daleko od pevniny? Dokázali byste se vzdát pohodlí a žít místo toho v tropickém ráji? A co říkáte na malajské stolování? Okomentujte článek a podělte se s námi o své dojmy a názory.

Pokud se vám rozhovor líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu Facebooku, ať vám neuniknou další díly seriálu a další články! Grazie e alla prossima!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl prvníMartina Koşar, milovnice minimalismu, žijící s tureckým partnerem

Díl druhýEri Salcmann, digitální nomádka, žijící s americkým partnerem

Díl třetíJoanne Vinšová, která se spolu se svým konžským partnerem snaží inspirovat ostatní, aby si žili svůj sen

Díl čtvrtýMichaela Šticová, která žije v krásném Toskánsku spolu se svým Italem

Díl pátýDita Lendvayová, která se svým Chorvatem žije v Česku

Díl šestý — Lenka Gazdová, žijící s Malajcem na exotickém ostrově

Díl sedmý Markéta Vaculíková, která sdílí svůj život s Italem blízko Milána

Previous Post Next Post

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply