Browsing Category

O životě s Italem

pasta, italian pasta
Italské recepty, O životě s Italem

jak (ne)vařit těstoviny jako Ital?

Ciao amici! Tentokrát pro vás mám trošku té „nudné teorie“. Spolu s Italem vám vysvětlíme, jaký je rozdíl mezi těstovinami po italsku a po česku a proč vařit s Itálií v Brně, pokud chcete vařit italskou kuchyni jako profík.

Česká vynalézavost je úžasná věc a ve spoustě případů nám může i zachránit kůži. My Češi umíme vymyslet nevymyslitelné (viz Jára Cimrman), přeskočit nepřeskočitelné (nebo spíš podlézt nepodlezitelné), opravit neopravitelné… v případě italské kuchyně tahle česká invence pak končí Pizzou Hawaii, která s tou italskou nemá nic společného (snad kromě slova Pizza v názvu). 

Možná si říkáte, že těchhle receptů je po českých internetech tolik, tak proč se do toho pouštíme taky? Je to jednoduché. Než jsme začali s Andreou pomýšlet na to, že budeme na Itálii v Brně vařit, proslídila jsem weby a blogy s italskými recepty. Viděla jsem stránky, kde autor v receptu radí: použijte těstoviny, co nikdy nelepí (nebo různé značky supermarketů), přidejte tam kečup… Čech možná zajásá, že ušetřil za těstoviny (vždyť na co ty dražší, že?!), ale takový výtvor má s pravou Itálií jen málo společného.

Itálii u nás doma vaří Andrea — já mám na starosti krájení, loupání, podávání surovin a další věci. Jsem vlastně taková pomocná síla v kuchyni. 🙂 Andrea si opravdu zakládá na kvalitě a na správných postupech a navíc si myslím, že italské jídlo mu připomíná domov. Narozdíl od nás je pro Italy jídlo středobodem vesmíru a záleží jim na tom, co vaří a z čeho to vaří.

Možná namítnete, že doma si přece každý může vařit, co chce a jak chce. Když ale jdu v Česku do takzvané “pravé italské restaurace”, vypadá výsledek často podobně jako v kuchyni u Ládi Hrušky:

Samozřejmě věřím, že pokud nás čtete, tyhle extrémní věci pravděpodobně sami nevaříte. Možná ale v té pravé italské kuchyni tápete a nevíte, jak na ty těstoviny, co jste jedli tehdy na dovolené v Itálii… Proč chutnaly jinak než ty u vás doma? V čem je háček? Nebojte, i tohle všechno vám postupně vysvětlíme a konečně těm záhadám porozumíte. 🙂

Narozdíl od Italů my v Česku často těstoviny vnímáme jako přílohu k něčemu jinému. Asi jako v naší firemní jídelně. Můžete hádat, které těstoviny vařil Ital. 🙂

Pojďme se spolu podívat na základní rozdíly mezi českým a italským pojetím těstovin v následující infografice.

V infografice vidíte ty nejčastější rozdíly mezi českou a italskou přípravou těstovin. To, zda se těstoviny rozvaří či ne je ovlivněno nejen dobou vaření, ale i výběrem kvalitních těstovin (mj. musí být vyrobeny z tvrdé pšenice, grano duro). Kvalitní těstoviny mají za syrova tmavě žlutou barvu a pokud je uvaříte al dente a rozříznete, budou mít stále tmavý vnitřek. Špagetu asi řezat nebudete, ale zkuste to třeba u rigatoni. To je taková malá pomůcka pro vás. 🙂

A co je to „cremina“? Zjednodušeně řečeno je to ta bílá voda, která vám zůstane po uvaření těstovin. Tato voda se používá do omáček, rozhodně není jen na vylití.

Co to je „al dente“ je těžké vysvětlit. Pro nás to většinou znamená „ještě tvrdé“. 😀 Nejlepší představu si uděláte v Itálii — zaleťte si pro inspiraci třeba do Říma (proč se tam vydat si přečtěte článku 10+1 bonusový důvod, proč jet na eurovíkend do Říma).

A pojďme to uzavřít a zrekapitulovat: proč tedy vařit s Itálií v Brně?

U nás doma vaří Ital, takže tu nenajdete žádné smyšlené recepty a ani žádné nahrazování ingrediencí jinými.

Italové mají spoustu jednoduchých receptů (které postupem času na blogu uvidíte), není potřeba nic překombinovávat a během 15-20 minut uděláte výborné jídlo. Stačí jen dodržovat náš postup. 🙂

Pokud chcete vařit po italsku, postupujte podle receptu a použijte naše tipy pro ozvláštnění; nezaměňujte suroviny za jiné, jinak vám z toho vznikne něco jako dort z pohádky O pejskovi a kočičce. Pohádka je to sice krásná, ale jíst byste to asi nechtěli, že? 🙂

Ano, některé italské recepty mohou mít i více lokálních variant. U nás doma vaří Ital z Abruzza, takže naše kuchyně je středoitalská. Budeme vám ale představovat i recepty z jiných koutů Itálie.

Tak vařte s Itálií v Brně — OPRAVDU po italsku! 🙂 V příštích týdnech vám Andrea prozradí, jak vybrat kvalitní těstoviny, jak probíhá jejich výroba a proč jsou některé značky těstovin (doopravdy) lepší než jiné. 🙂

A co vy? Dokážete uvařit těstoviny „al dente“? Lámete špagety jako Láďa, hážete je na strop abyste zjistili, jestli „už jsou“, nebo se snažíte dodržovat pravidla italské kuchyně? A jaké těstoviny připravujete nejraději?

Pokud vás zajímá nějaký konkrétní recept nebo máte otázky k tématu vaření po italsku, nechte nám komentář, moc rádi vám odpovíme. Můžete nás kontaktovat i jinak — mrkněte do sekce kontakty.

A kudy dál? Pokud se do toho chcete pustit rovnou, připravte si s námi Špagety aglio olio e peperoncino. A pokud se chcete pobavit, přečtěte si citace Itala o naší kuchyni a kultuře I a taky citace Itala o naší kuchyni a kultuře II.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže a ukažte i vašim přátelům, jak se vaří (a žije) po italsku. A sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa!

Amici, nezapomeňte se  registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

11. 11. 2019 by
O životě s Italem

4 věci, co nefungují v Itálii (část druhá) + bonusové video

Myslíte, že veřejné záchody v Itálii se lesknou a je radost na ně chodit? A co italské silnice, určitě jsou na tom ve všech ohledech líp jak my, co? 🙂 A naše oblíbená česká byrokracie… Svoje úředníky všichni milujeme a rádi na úřadech trávíme čas, ale co v Itálii? Co myslíte? Čtěte dál a uvidíte! A jestli jste sem přišli a nevíte, o co jde, asi jste nečetli první díl – tak nejdřív klikněte sem!

1: Veřejné záchody – nezapomenutelný zážitek?

Veřejné záchody jsou v Itálii často zážitek, který mít nechcete. Já jsem měla tu čest s fakt ošklivými a smradlavými dámskými záchody v nákupním centru v Římě, což bych rozhodně nečekala. Myslím, že u nás si zrovna nákupní centra na čistotě hajzlíků dávají dost záležet. A co mě zarazilo asi nejvíc: dámské veřejné záchody v Itálii většinou nemají prkýnko… Tipuji, že italské záchody projektují chlapi a na prkýnko jaksi zapomněli. Hlavně že mají Italové ty bidety, co nám holkám všechno to utrpení vynahradí sprškou na závěr. 🙂

2: Byrokracie – nekonečný příběh?

V Itálii je byrokracie prostě nekonečná. Pokud máte kontakty, netrvají věci dlouho. Pokud ale nikoho na úřadech neznáte, na jakoukoliv hloupost čekáte měsíce i roky. To se týká státních institucí; soukromé firmy se snaží věci řešit rychle a mají zájem si zákazníka udržet. V tomto ohledu tak podle mě fungují líp, než u nás.

Byrokracie se samozřejmě týká i vlastního podnikání. Pokud si v Itálii chcete založit firmu, čeká vás nepředstavitelná hromada papírů. Ne že by to u nás bylo jednoduché, ale na italské podnikatele ušil stát bič v podobě tak velké daňové zátěže, jako by je chtěl od podnikání spíš odradit… Český podnikateli, buď rád, že žiješ u nás!

3: Hromadná doprava – jednou pozdě, vždycky pozdě?

Veřejná doprava funguje líp u nás. Proč? Jezdí většinou včas, na to se můžete spolehnout (pokud teda není třeba sněhová vánice). Navíc obsluhuje daleko líp vesničky a menší městečka. Taky jezdí v kratších intervalech a zajíždí i do bočních uliček a na periferie. I když v Česku spousta prostředků hromadné dopravy nemá klimatizaci, což je v létě smrt.

V městečku Andreových rodičů ale funguje jedna moc krásná věc. Region sponzoruje autobusovou linku, která vás v létě zaveze hezky ráno až k moři a večer zpátky za 5 Eur na osobu. Rodiče se vždycky dostali tam i zpátky, nestalo se, že by třeba zpáteční autobus nejel… No neberte to! 🙂

4: Silnice – hůř než u nás to přece nejde?!

Je to neuvěřitelné, ale je to tak: opravy silnic trvají v Itálii delší dobu než u nás! Organizace práce bývá taky horší a pracuje se v průměru míň hodin než v Česku. Tak si přestaňte hned teď stěžovat na věčně svačící nebo nepřítomné silničáře, kteří pracují jen když je nikdo nevidí. Může být totiž ještě o dost hůř!

+1 bonus: Itálie versus Evropa

A jako bonus pro vás dnes mám video od italského animátora Bruna Bozzetta. Bozzetto v něm vtipným způsobem ukazuje rozdíly mezi Itálií a zbytkem Evropy. Určitě se nasmějete. Buon divertimento! 🙂

I když má Itálie spoustu much (a některý jsou pěkný masařky), s Italem se žije docela pohodově! Chcete se o tom přesvědčit? Tak se mrkněte sem na článek o každodenním životě s Italem. Jo, a jestli se v létě chystáte k moři na jih, přečtěte si taky něco o italských klucích z mého pohledu. Třeba vás to inspiruje. 😉

Máte osobní zkušenost s některým z těchto problémů? Nebo jste v jiné zemi zažili něco daleko horšího a říkáte, že Itálie je pořád v pohodě v porovnání s (doplňte svůj pekelný stát)? Pokud tomu tak je, sdílejte svoje zkušenosti s ostatními v komentářích! Vašimi zážitky se rádi pobavíme i my.

Zdál se vám článek zajímavý? Skvěle! A co ho sdílet s kamarády tlačítky níže? Máte za to moje velké díky! A sledovat mě můžete taky na Facebooku a Instagramu, kde se občas dozvíte i něco navíc.

5. 8. 2019 by
O životě s Italem

5 věcí, které nefungují v Itálii – část první

Po dvou článcích na téma „Co se Italovi nelíbí na Česku“ (tady si můžete přečíst část první a druhou) budu dnes psát úplně o něčem jiném. Povím vám totiž, co se Italovi nelíbí… na Itálii! 😮 Věřím, že vás dnešní článek zaujme a budete rádi, že Ital není žádný superhrdina ze superdokonalé země. 🙂

Itálie opravdu není dokonalá země plná superhrdinů!

1: Respekt ke starším lidem

My Češi máme narozdíl od Italů daleko víc respektu k seniorům ve městech. V MHD je naprosto běžné vidět mladší cestující, kteří se zvednou a přenechají své místo automaticky staršímu nebo nemocnému člověku. V Itálii většinou mladé něco takového ani nenapadne. Dnešní mladá italská generace má jen velmi málo respektu ke svému okolí a myslí si, že celý svět se točí jen kolem ní… 

2: Chaos a odpad

Větší italská města jsou plná provozu a chaosu. V městech jižní Itálie ještě k tomu často pokulhává úklid odpadků. Já jezdím s přítelem čas od času do Říma. Tam jsem pokaždé viděla (i mimo období svátků) velké hromady odpadků, válející se poblíž přetékajících kontejnerů. Vítr je rozfoukává po ulicích, kde je musí opět někdo uklízet; je to začarovaný kruh.

Špinavá města najdete třeba taky na Kalábrii či v Kampánii (Neapol a okolí). Italská televize se často věnuje tomuto tématu v reportážích na hlavních kanálech, kde starostka Říma opakovaně obyvatele ujišťuje, že „bude líp„. Hlavy měst se snaží hledat řešení včetně nových míst pro skládky odpadu. Plošné řešení situace je ale v tuto chvíli v nedohlednu.

Na tomhle písečku si hraje i mafie – v odpadcích se točí velké peníze. Letos na jaře se stalo, že několik skládek se „záhadně“ rozhořelo, aby se na ně nemohl vozit další odpad a ten tak putoval na jiné skládky. A hádejte, komu tyhle skládky patřily… 😉 Tak takhle vypadá italský business s odpadky.

3: Znečišťování přírody

K odpadkům mám ještě jednu navazující poznámku. V Itálii často najdete ignoranty, kterým naprosto nezáleží na tom, kam své odpadky odhazují. Klidně jimi budou znečišťovat město i přírodu. Lépe jsou na tom většinou lidé z malých měst a ti, kteří v blízkosti přírody bydlí. Ne všechny obce mají také dobře vyřešený systém třídění odpadu.

4: Respekt k autoritám

Češi mají o dost víc respektu k institucím, autoritám a státu. V Itálii z nich mají spíš srandu a není neobvyklé si dělat srandu z policistů, což si v Česku většinou lidé nedovolí.

Je ale taky pravda, že „měštští“ policisté se například v Římě chovají daleko uvolněněji než u nás. Jednou jsme s přítelem byli navštívit Forum Romanum vedle Colossea. U vchodu stál policista, který měl za úkol občas někoho zkontrolovat. Zeptal se přítele: „A co máš v tom batohu? Určitě bombu, že? Ukaž…“ A pak sledoval, jak si přítel začal batoh rozepínat. Načež se začal smát a řekl: „Nech to být, vím, že tam nic nemáš… tak běžte a užijte si návštěvu, ciao!“ 🙂

5: Pracovní příležitosti a podmínky

Velké téma v současné Itálii je nedostatek pracovních příležitostí. Mnoho lidí pracuje načerno a mnoho zaměstnavatelů zneužívá špatné situace na trhu práce. Po svých zaměstnancích vyžadují daleko víc hodin týdně, než uvádí smlouva a tito lidé jsou tak nuceni pracovat třeba i 15 hodin denně, aby si práci udrželi.

S nedostatkem práce souvisí i vysoká nezaměstnanost. V únoru 2019 dosahovala 10.7%. Po škole mají mladí velký problém najít práci a to i při studiu kvalitních oborů – nezaměstnanost mezi absolventy nyní dosahuje 15.2%. Proto spousta (nejen mladých) Italů prchá do zahraničí, i když svou zemi milují. Těm se říká „cervelli in fuga“ (čtěte červéli in fúga) – mozky na útěku.

Nejhůře jsou na tom s nezaměstnaností regionu jihu a ty, ve kterých chybí velká města. Například v Kalábrii je celková nezaměstnanost 21,6% a nezaměstnanost absolventů dosahuje závratných 69,7%. Je velmi pravděpodobné, že z nich mnoho bude pracovat načerno, aby měli „aspoň něco“…

Závěrem musím doplnit, že se samozřejmě každá země jeví úplně jinak z pohledu turisty a místního obyvatele, který v ní prožívá právě ty běžné, všední dny..

A co si přečíst dál? Můžete se pustit do druhého dílu tohoto miniseriálu, kde najdete také jedno vtipné video navíc. Jo, a nezapomeňte si přečíst taky o rozdílech mezi italským a českým partnerem mýma očima! 🙂

Co si myslíte o životě v Itálii vy? Je to vaše vysněná země nebo jste rádi, že žijete v Česku? Máte vlstní zkušenosti s některým mým postřehem? Podělte se o ně v komentářích.

Pokud se vám dnešní článek líbil, sdílejte jej prosím tlačítky níže. Sledujte mě i na Instagramu a Facebooku, tam se dozvíte i něco navíc! Těším se na vaše diskuzní příspěvky. Ciao!

Jako zdroj čísel v článku byl použit web sole24ore, což je důvěryhodný italský deník, který se zabývá financemi.

29. 7. 2019 by
O životě s Italem

Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře II

Dnes vám přináším pokračování článku o tom, jak vnímá naši kulturu Ital v Česku a co se mu u nás nelíbí (pokud jste nečetli předchozí díl, mrkněte zde). Jelikož byl první díl nejdříve publikovaný na jiném webu a reakce na něj byly velmi rozporuplné (někteří se vztekali a posílali nás oba zpět do Itálie, ačkoliv já jsem rodilá Češka, jiní se slovy Andrey ale naopak souhlasili), rozhodla jsem se pro pokračování. Dnes vám povím o některých fuj-věcech, které se mému Italovi v Česku nelíbí a taky o tom, co u nás podle něj nefunguje tak, jak by mělo.

Fuj číslo 1: Chování obsluhujícího personálu k zákazníkům

„Proč se číšníci a obsluha chovají tak hrozně? U nás by je vyrazili do druhého dne!“ Můj Ital nechápe chování těch zaměstnanců, kteří u nás přichází do kontaktu se zákazníky (například obsluha v restauraci). Poté co jsem byla mnohokrát v Itálii a mohu srovnávat tak souhlasím, že na naší obsluze (nejen) v restauracích jde často vidět, že je jejich práce nebaví a nechovají se k zákazníkovi hezky. Nesnaží se mu vyhovět, často si prostě dýško nezaslouží a když jim je nedáte, dají vám najevo svou naštvanost. Myslím, že problém je v tom, že tito lidé práci obsluhy berou často jen jako brigádu či krátkodobé zaměstnání, než se najde „něco pořádného“. Naštěstí musím říct, že se během posledních pár let v Brně objevují podniky, kterým záleží jak na kvalitě nabízených jídel, tak i na přátelském přístupu a proškolenosti personálu. Přece jen: pokud přijdete do baru, kde je znechucená obsluha, nejen že se tam necítíte vítáni, ale podruhé už se tam spíše nevrátíte…

Fuj číslo 2: Smraďoši v MHD

„Proč v šalinách lidi tak hrozně smrdí? To se celé léto vůbec nemyjí?!?“ Andrea si hned po svém příjezdu do Česka všiml, že v dopravních prostředcích to především v létě není žádná sranda. Jako by někteří lidé u nás snad ani nepoužívali mýdlo a deodorant. Sice je situace daleko horší v létě, ale i během zimy není až tak těžké narazit na zmíněné smraďochy…

Fuj číslo 3: Přístup prodejců od banánů až po auta

„Vypadá to, jako by mi (tu věc) ani nechtěli prodat! Copak se musím prodejce prosit? Ochota vyjít vstříc zákazníkovi je v Česku na bodu mrazu!“ Andrea poukazuje na to, že ten, kdo chce u nás něco prodat se často vůbec nesnaží. Často u nás podle něj chybí korektnost a jasné jednání v těchto situacích. Zákazník si sjednává schůzky třeba na prohlídku auta a je to problém, musí se přizpůsobovat on prodejci, ačkoliv by to mělo být naopak. Kdo z prodeje dostane provizi – prodávající nebo snad kupující? Ne všichni v této branži jsou navíc šikovní na prodej, hlavně pokud se jedná o zaměstnance; pokud někdo pracuje na sebe, snaží se i u nás logicky klientovi vyjít více vstříc.

A tady přidám ještě zkušenost Andreova bratrance, který také už několik let žije a pracuje v Česku. Vloni si pořizoval nové auto. Měl jej vybrané – jednalo se o konkrétní kus, který byl k dispozici na jedné prodejně. Po několika schůzkách a testovacích jízdách si s prodejcem plácli a domluvili se, že si auto po víkendu vyzvedne. V pondělí ráno přijel na místo a prodejce mu bez mrknutí oka sdělil, že auto už mezitím prodal někomu jinému. Prodejci bylo prostě úplně jedno, kdo si auto nakonec koupí – hlavně, že se prodá… Takhle této značce díky své „šikovnosti“ vlastně vytvořil jednoho spokojeného a jednoho nespokojeného klienta.

Fuj číslo 4: Lidi z realitky

„Makléřem může u vás být každý blbeček, jak to pak má vypadat!“ Andrea má tu zkušenost, že lidi z realitek se nechovají slušně. Když tu hledal bydlení, několikrát se mu stalo, že takový makléř nepřišel na domluvenou schůzku a pak už se neozýval zpět ani nebral telefon. Pokud se mezitím poptávaný byt pronajal, makléř se ani nenamáhal nabídnout jakoukoliv alternativu, ačkoliv by na tom sám vydělal. Těžko říct, zda je to způsobeno nedostatkem slušnosti či leností těchto pracovníků. Navíc by makléři chtěli nejraději jen provizi bez práce, jelikož zájemci často neposkytnou ani slušnou smlouvu… Navíc v Česku (narozdíl od Itálie) se realiťákem bohužel může stát naprosto každý, bez jakéhokoliv vzdělání či odborného kurzu.

Dočetli jste až sem, aniž byste viděli rudě? Bravi! No a jelikož se Ital prozatím navztekal dost, slibuji vám, že v dalších článcích už se poneseme na pozitivnější vlně. 🙂

A kudy dál? Pokud vás zajímá Itálie a rádi byste Italům lépe rozumněli, přečtěte si mé důvody, proč se naučit italsky. A přečtěte si i článek o tom, proč se určitě zajet podívat do Říma. Můžete si tak na Italy udělat svůj vlastní názor a posoudit, v čem jen „frfňají“ a v čem možná mají pravdu… 😉

A co vy? Jak vnímáte naši kulturu a popsané situace? Souhlasíte s Italem nebo myslíte, že si trošku zapřeháněl? 🙂Okomentujte příspěvek a podělte se o své zkušenosti.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. A sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa! A nezapomeňte se registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

Grazie e alla prossima!

22. 7. 2019 by
O životě s Italem

Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře I

Dnes vám přináším některé Andreovy hlášky, které se týkají českého jídla a kultury. Článek jsem tvořila se záměrem své čtenáře pobavit. Italové totiž často používají silnější slova, než bychom v dané situaci použili my. Ve spoustě situací jsou jednoduše emotivnější. Ke každému bodu přidávám i svůj komentář.

„Houska s MÁSLEM? A na to marmeláda? Cože? No to snad nemyslíš vážně, kdo by to jedl!“

Až s Andreou jsem se naučila jíst chleba s marmeládou, sýrem i čímkoliv jiným bez másla. Vlastně máslo není prakticky potřeba, v česko-italské domácnosti ho totiž použijete jen při pečení nebo pod vajíčka.

„Co to je, tahle divná, světle žlutá věc? To jsou jako těstoviny? A tyhle ve tvaru zvířátek? Mamma mia! Do koše!“

Kvalita různých našich těstovin je často velmi diskutabilní. A ať se budete snažit sebevíc, výborné italské jídlo z nich prostě uvařit nejde…

„Ty vaše šunky, to bych ani psovi nedal! A tenhle sýr? Napodobenina parmezánu! Vy prostě neumíte udělat prosciutto! Měli byste s tím přestat, než se někomu něco stane!“

Ne moc překvapivě je v Itálii daleko snazší sehnat výbornou šunku bez chemie a za dobrou cenu, než u nás. Bohužel, prodej šunek plných éček u nás vesele pokračuje, i když se tomuto tématu začíná věnovat více pozornosti než dříve.

„To uzené co děláte v Česku chutná všechno stejně. Máte sice kvalitní maso, ale pak to takhle zkazíte!“

Je pravda, že u nás se používá převážně úprava masa uzením, případně zpracováním třeba do dušené šunky. Ostatně proč tomu tak je si můžete přečíst v mém článku o tom, jak jsme v české garáži dělali italské klobásky.

„Jiný než olivový olej NEEXISTUJE!“

Ital používá olivový olej (téměř) na všechno. Kdybychom ho měli dostatek, určitě by ho pil ráno místo čaje. Když jíme, nakrájíme chleba na talíř a pokapeme ho olivovým olejem, k tomu se přikusuje třeba sýr. Čerstvý domácí olivový olej, který si vozíme z Itálie, je naprosto nepřekonatelný. Pouze na smažení je Andrea ochoten vzít na milost olej slunečnicový. Řepkový ale považuje za nekvalitní.

V prodejně u stojanu s italskými produkty: „Ale vždyť to, co vám tu prodávají, je předražená nejhorší kvalita, kterou by si Ital nekoupil ani v nouzi! Jak to můžete jíst?“

Bohužel, u nás se často prodává jako „italský produkt nejvyšší kvality“ něco, co by v Itálii stálo třeba čtvrtinu nebo pětinu ceny. Je potřeba pečlivě vybírat, nebo ještě lépe, dovézt si raději něco z dovolené. A ještě jedna poznámka: v Itálii se běžně prosciutto crudo (sušená šunka) nekrájí na supertenké plátky, jako u nás. Odkrojí vám prostě kus šunky a z toho si potom krájíte sami, nebo vám udělají pořádné plátky. Takové prosciutto má daleko intenzivnější chuť.

„Tohle má jako být gelato? Chemie v prášku? O mio Dio!“

Naštěstí se nám v Brně podařilo najít jednu prodejnu s výbornou domácí zmrzlinou. Jinak je to u nás se zmrzlinou docela těžké… Kultura české zmrzliny je založená na nanucích a točené zmrzlině z prášku, ne na čerstvých přísadách, což je opravdu škoda.

„Do Bibione že jezdí Češi na dovolenou? Tam by nejel Ital ani náhodou. Jo, možná ten Ital, kterej nemá nemá peníze ani na jídlo… Tak ten možná jo… Ale ne, asi ani ten ne…“

Každý si vybírá dovolenou podle svého vkusu a možností, ale je pravda, že za podobnou cenu jako vás bude stát Bibione se můžete v Itálii podívat na daleko krásnější a klidnější místa…

Při večerní návštěvě baru, kde jsme seděli venku u stolečku, Andrea prohlásil: „Nechápu, jak je možný, že u stolků sedí skupinky samotných holek a nikdo k nim nepřijde! To by se jim v Itálii nestalo, že by je chlapi nechali takhle sedět samotné!“

Tohle je krásná ukázka jiné kultury 🙂 Ale možná to my, Češky, máme radši takhle… Nebo ne?

„Češi jsou hrozní česnekožrouti! Česnek cpou do všeho! Však se vám taky říká Garlic republic!“

Italové česnek sice v kuchyni používají poměrně často, ale jiným způsobem. Když vaří jídlo, přihodí do něj pár celých stroužků česneku, který se před konzumací vždy vyhodí.

Vítejte v Garlic republic!

A kam dál? Můžete pokračovat čtením druhého dílu této minisérie o tom, jaký je Ital frfňa. 😉 A pokud přemýšlíte, že byste napřesrok vyměnili Bibione za něco lepšího, tak si určitě přečtěte o Abruzzu! Snad vás inspiruji ke změně. 🙂

A co vy? Máte rádi česnekový dech? 🙂 Jezdíte do Bibione nebo raději někam jinam?A máte rádi olivový olej, nebo dáváte přednost jiným olejům v kuchyni? Podělte se s námi v komentářích.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej prosím tlačítky níže. Sledovat mě můžete i na Facebooku a Instagramu, tam se dozvíte i něco navíc. Grazie e ciao!

16. 7. 2019 by
O životě s Italem

Jak jsme v české garáži dělali italské klobásky

Vloni na podzim přišel Andrea s nápadem, že bychom mohli zkusit vyrobit italskou sušenou klobásu (salsiccia, čti „salsíča“). Že nechápe, proč u nás děláme jen samou vařenou (dušenou) šunku. Logicky: pokud to jde v Itálii, proč by to prý nemělo jít i v Česku?

Přes zimu jsme proto celou akci promysleli, všechno do detailů naplánovali a především jsme se snažili najít co nejvhodnější místo. Salsiccia totiž potřebuje teplotu v rozmezí 7-10 stupňů a konstantní vlhkost okolo 60%.

Po dlouhém přemítání jsme jako nejvhodnější místo vytipovali garáž českých rodičů. Přece jen, měla by v ní být poměrně stálá teplota, v únoru a březnu něco málo nad nulou (to aby nám klobásky nepomrzly), ale zase ne moc teplo. Vlhkost se při kontrolním měření zdála taky v pořádku.

A tak jsme začali s výrobou klobásek. Na jaře jsme koupili 5 kg masa, nachystali pepř a sůl. Nic dalšího už není třeba. Stejné suroviny lze mimochodem použít i pro čerstvou klobásku, která je výborná jen tak opečená na pánvičce. Tuto syrovou klobásku můžete nechat 2-3 dny v lednici nebo ji také zmrazit na později.

Celý proces výroby nám zabral asi dvě hodinky od namletí masa přes míchání směsi až po plnění střívka. Bylo zábavné sledovat, jak se můj přítel s mým otcem celou prací baví a těší se na skvělý výsledek. Z masa jsme udělali tři dlouhé stočené kusy klobásy, namotali je na tyč od koštěte a tyč pověsili do garáže. Jenže jak jsme zanedlouho zjistili, v garáži nebyla ani stálá teplota ani vlhkost, jak jsme očekávali.

Pokus o domácí salsiccie. Ještě že z obrázku není cítit ten smrad. 🙂

Po nějakých čtyřech týdnech nastal očekávaný čas sklizně. Klobáska měla podle našich předpokladů být už dostatečně suchá a mít svou specifickou chuť. O víkendu jsme v dobré náladě přijeli k mým rodičům, kde se klobásky nacházely. Táta nás nadšeně uvítal s tím, že jednu klobásku už mezitím stihl ochutnat a že byla moc dobrá. Tak jsme k ní přičichli… A byla naprosto shnilá! Zde bohužel neplatí (jako možná u jiných typů uzenin), že čím smradlavější výsledek je, tím lépe.

A tak jsme sundali zbývající klobásky z tyče a pustili se do jejich kontroly. Všechny kromě jednoho malého kousku byly na vyhození. Maso v garáži chytlo plíseň kvůli proměnlivé vlhkosti a teplotě. Kýženého efektu výborné, voňavé (pro někoho smradlavé), sušené klobásky jsme tak vůbec nedosáhli. Klobásky prostě jen strašně smrděly, protože shnily.

Poučení pro příště? Jelikož nemáme vhodné podmínky (vhodný sklep), radši si zase na našem výletu do Itálie naplníme kufry několika druhy salsiccie. Vřele doporučuji! Je dobře skladná a do kufru se jí po nakrájení na menší kousky vejde spousta! Pozor, doporučuji vám salsicciu nechat nakrájet a zavakuovat u prodejce, aby vám déle vydržela.

A kudy dál? Co takhle si přečíst článek o životě s Italem nebo třeba dvoudílný seriál o tom, co Italovi nechutná a „nevoní“ v Česku (díl první a druhý)?

Dělali jste doma nějaké podobné pokusy, které skončily jako ten náš? Měli byste odvahu vyzkoušet přípravu salsiccie? Pokud ano, napište si, s radostí vám v komentářích poskytnu přesný recept. Kdo ví – možná máte doma lepší podmínky a budete se tak moct stát prvními výrobci a prodejci salsiccie v Česku! 🙂

Líbil se vám dnešní článek? Pokud ano, sdílejte jej prosím s přáteli tlačítky níže.

Grazie e ciao!

Takto vypadá salsiccia po opečení na pánvičce. Mňam!
10. 7. 2019 by
O cestování a italské kultuře, O životě s Italem

Jak probíhá návštěva v italské rodině?

Po pár měsících v České kotlině jsme se zase v dubnu 2019 vydali do Itálie. Tentokrát jsme s sebou vzali i mé rodiče, aby se konečně seznámili s Andreovými. Mimojiné jsme se my Češi zúčastnili návštěvy italské rodiny. A jak to všechno probíhalo?

Celá široká italská rodina se o Velikonočních svátcích sešla v místě pro všechny asi na půl cesty. Bylo to v malé, ospalé vesničce kousek od města Venafro, odkud pochází oba Andreovi rodiče. Dosud tu ve třech malých domcích bydlí Andreovi strýcové a tety. Většina domečků v této vesničce na kopci byla postavená jednoduchým způsobem, podobají se tedy prostým domkům na našich vesnicích. Mají jednoduché zařízení, málo místností a ne moc velká okna.

Malá italská vesnička s krásným výhledem po okolí.

Naše celodenní návštěva začala v prvním z nich, kde se konal tzv. “aperitivo”. Je to taková malá příprava žaludku na slavnostní oběd. Všichni se postupně sešli, přivítali obligátní pusou na obě tváře a otevřelo se první šampaňské na přípitek. Aperitivo v sobě zahrnoval výborné lokální olivy, uzeniny a sýry všeho druhu, nakrájené na plátky, nechyběly ani dva druhy frittaty (něco jako silnější omeleta) a další dobroty. To všechno bylo doprovázeno neustálým pobízením směrem k nám, ať všechno dostatečně ochutnáme.

Po aperitivu jsme se přesunuli na vyhlídku na věži místního středověkého hradu. Klíče měl strýc, lokální “správce”. Poté, co jsme se pokochali krásným výhledem po okolí, čekaly nás další návštěvy. Nejdříve v jednom domě u tety a strýčka, potom v dalším u další tety a strýčka. A ještě v jednom. Všude jsme samozřejmě něco dostali, i když jsme se snažili bránit, abychom měli ještě místo na oběd. Naše česká část výpravy tak byla plná ještě před obědem.

Potom to přišlo a začalo se obědvat. A z čeho se slavnostní Velikonoční menu skládalo?

  • silný kuřecí vývar
  • lasagne
  • jehněčí kýta pečená v troubě se zeleninovým salátem
  • frittata s planě rostoucím chřestem a se sušenou klobáskou, které se říká salsiccia
  • výborná měkká buchta, tradičně připravovaná v této oblasti v období Velikonoc. Jmenuje se pastiera napoletana a peče se z předvařené pšenice, kterou v této oblasti koupíte v obchodě. V buchtě ucítíte chuť kandovaného pomeranče a vanilky, používá se také ricotta. U nás se bohužel připravit nedá, zkuste si tu chuť a vůni tedy aspoň představit… 🙂
  • Colomba – typicky italská velikonoční sladkost. Jméno je odvozeno od jejího tvaru – má totiž formu holubice. Vyrábí se v mnoha různých verzích, klasická varianta obsahuje mandle a kandovaný pomeranč.
  • oříšky, čokoláda, ovoce, prostě všechno možné, co Italové dávají na stůl po jídle, kdyby náhodou ještě někdo neměl dost
  • k pití se podávalo výborné místní víno a taky pivo, voda a ochucené nápoje

Jak vidíte, ze středoitalského oběda či večeře hladoví rozhodně neodejdete. My Češi jsme pak několik dní prakticky nejedli a navíc jsme se z dovolené vrátili o něco těžší. Naštěstí se v letadlech (zatím) připlácí jen za váhu kufrů. 🙂

Ale vraťme se v závěru ještě na chvíli k vesničce. V ní dnes bydlí dohromady 90 obyvatel. Všichni se navzájem znají a jsou jako jedna velká rodina. Původně zde žili zemědělci a pastýři se svým dobytkem. Dnes vesnička symbolizuje smutný obraz italského venkova, který se postupně vylidňuje, vymírá, mladí lidé odchází studovat a pracovat do měst a už tam zůstávají. A až umře poslední dědeček nebo babička, domky se začnou postupně rozpadat.

V tomto případě ale mají docela štěstí. Našel se investor, který chce chátrající domečky předělat na krásný ubytovací komplex, s kterým má velké plány. Doufám, že se mu to v průběhu let podaří a do vesničky na kopečku se zase vrátí život. Je to kouzelné místo a určitě si to zaslouží.

A na závěr přidám svůj nejvtipnější zážitek z této malé, ospalé vesničky. Když mě můj přítel představoval jedné z mnoha tetiček, která mluvila silným lokálním a pro mě těžko srozumitelným dialektem, tetička měla hned jasno. Naprosto bezelstně se zeptala Andrey: A proč jsi tu svou českou nevěstu už dávno nenaučil naše nářečí?

Důležitá poznámka pro neitalštináře: dialekty se v Itálii velmi výrazně liší nejen kraj od kraje, ale i město od města. Velmi často zní jako úplně samostatné jazyky, které s obecnou italštinou mají pramálo společného. Ale o tom vám povím zase někdy jindy. 🙂

A co vy? Narazili jste při svém cestování po Itálii nebo jiných oblastech na podobná kouzelná místa? Máte z nich zajímavé zážitky? Sdílejte je s námi pod tímto článkem! Další fotky z vesničky najdete na mém Instagramu.

Výhled z terasy domu příbuzných. Che bellezza!
3. 7. 2019 by
O životě s Italem

Jak se žije s Italem?

V tomto článku vám přináším výběr Italových (a teď už vlastně i mých) zvyků a perliček z našeho soužití. Celý text je skládankou ze zážitků s mým partnerem. Nutno dodat, že Italové mezi sebou se hodně liší, velké rozdíly jsou například mezi severními a jižními Italy. Ti jižní jsou často více vázaní na rodinu a přátele, jsou otevřenější a více přátelští (i k cizím lidem). Taky je pro ně mnohem důležitější jídlo, než pro seveřany.

Andrea, zabraný do přípravy cuket a lilků na grilu, spolu s asistentem. Recept najdete na Instagramu – stačí kliknout sem.
  • Jelikož momentálně žijeme v Česku, navštěvujeme převážně moji část rodiny. Tyto návštěvy nejsou pro přítele nikdy problém, ačkoliv česky nemluví. Jen zhruba rozumí, překladatele pak dělám já. Před každou návštěvou taky přemýšlí, co bychom na návštěvu mohli dovézt dobrého – třeba něco uvařit. Vtipné je, že můj děda pořád nedokáže pochopit, že pokud použije německá nebo ruská slova, není to pro Andreu o nic srozumitelnější než čeština. 🙂
  • Můj přítel velmi rád vaří, což ale není ani mezi Italy samozřejmost. Jeho sestra to má přesně naopak takže ten, kdo zdědil “vařící gen” po mamince, je on. Rád zkouší nové kombinace chutí a většinou mu vychází výborně. Vaření pro něj totiž je hlavně koníček. Když mě poprvé pozval k sobě domů, uvařil mi tak dobře, že jsem rovnou zůstala. 🙂 
  • Do doby, než jsme se poznali, neměl Andrea prakticky žádnou motivaci se učit česky. Naučil se slova z jídelního lístku a tím to skončilo. Teď už má sice i nějakou motivaci, jde to ale opravdu hodně pomalu. Ale už si vyřídil dokonce i přechodný pobyt!
  • V Itálii se Andrea se svými přáteli často vídá ve skupině. Všichni dohromady (bez dětí i s dětmi) plánují společné víkendové aktivity. Každý se může zapojit. Často taky společně grilují, výletují nebo v týdnu zajdou na večeři. Je taky naprosto normální, že Ital jde na návštěvu třeba ke kamarádce (a naopak), na oběd nebo jen tak na večeři, a to bez jakýchkoliv jiných úmyslů. Takové pozvání na oběd pak znamená opravdu jen to, že se bude dobře jíst, pít a povídat. 🙂
  • Pokud chcete zajít s kamarádem třeba v Římě po práci na pivo, stačí mu prostě jen zavolat a on klidně pojede hodinu a půl přes město. Musím uznat, že z tohoto pohledu jsou Italové daleko spontánnější a taky společenštější, než my. Nemusí totiž setkání s přáteli plánovat dopředu, prostě se domluví a vyrazí…
  • Kolem jídla se pro Itala (nejen pro toho mého) točí prakticky celý den. Nejí sice 5x denně jako my (většinou jen 3x), jídlo je pro něj ale událost. Italové navíc rádi jí ve společnosti. Mají jiné časy jídel, obědvá se kolem 2-3 hodiny, večeří se klidně i v 10 hodin. Hlavně v létě se večeře posouvá na pozdější hodinu, a to klidně i v rodině s malými dětmi. V italské televizi také neustále běží spousta pořadů o vaření, které mají velkou sledovanost. A u snídaně je naprosto normální se bavit o tom, co bude k večeři. Mě osobně v tomto směru ale nejvíc pobavily videorecepty na přípravu těstovin, běžící na obrazovkách v římském metru…
  • Můj Ital miluje čistotu. Často se mi stává, že přijdu z práce domů a je vysáto, umyto a uklizeno. Andrea si na tom velmi zakládá. Jediné, v čem se trošku počeštil je to, že se doma přezouvá z bot do přezůvek. To se u nich běžně nedělá i proto, že často používají v domech spíš studenou dlažbu než teplou dřevěnou nebo jinou podlahu či celoplošné koberce.
  • Co jsem se zase naučila já od Andreovy rodiny je, že správná italská postel má nejméně pět vrstev. Není to jen prostěradlo a peřina. Navíc je tu přehoz a “meziprostěradlo”, jak bych to pojmenovala. Někdy se ale přidá ještě jedna dvě deky – to kdyby v chladných měsících, kdy v Římě klesá teplota i k neuvěřitelným DESETI stupňům nad nulou, náhodou byla Italům zima! 🙂
  • Andreovi rodiče si asi na začátku mysleli, že v Česku jsme chudí a spousta věcí se u nás koupit nedá. Když poprvé přijeli za námi do Česka, dovezli autobusem tři obrovské kufry po 30 kilech – jeden a půl kufru byly jen těstoviny! Kufry byly zčásti plné produktů, které se tu opravdu koupit nedají, takové věci vždy velmi ocením. Nejvíc mě ale pobavily zubní pasty a šampony, které byly kromě italského textu nachlup stejné, jako ty u nás… 🙂 Ale takový domácí olivový olej je vynikající!
  • V česku můj Ital řídí slušně, respektuje naše pravidla. Jakmile se ale přesuneme do Říma, řídí jako rodilý Říman (což sice není, ale žil a pracoval tam pěkných pár let). To znamená, že dopravní značení je pouze doporučující a člověk si často musí vytvářet “kreativní parkovací místa” (tzv. parcheggio creativo, čti „parkedžo kreatývo“), protože jinak prostě vůbec nezaparkuje. Místní policie situaci do jisté míry toleruje. Zajímavé ale je, že když jsem zkoumala počty nehod v Římě ve srovnání s našimi městy, není to v poměru na počet a hustotu obyvatel tak velký rozdíl. Z mého pohledu řídí příšerně (přítel by řekl “jinak”), umí v tom ale chodit. Ale jako cizinci autem do Říma nejezděte, pokud je vám život drahý!

A kam dál? Můžete si přečíst o tom, proč byste se i vy mohli naučit Italsky a třeba zažít některé z mých postřehů v Itálii na vlastní kůži. 🙂 Mám pro vás totiž článek plný motivace! A pokud by vás zajímalo, co ne úplně dobře funguje v Itálii, mrkněte sem.

A co vy? Máte osobní zkušenosti s některými z mých střípků, třeba z vaší dovolené? Co vám přijde milé a co naopak přehnané? Těším se na vaše komentáře!

Tak zase příště! Ciao!

Trhy s čerstvým ovocem, zeleninou, rybami či ořechy v Římě. Překvapil mě velký výběr zeleniny i ovoce vysoké kvality za příznivé ceny.
1. 7. 2019 by
O životě s Italem

9 rozdílů mezi italským a českým partnerem z pohledu Češky

Chcete vědět, jaké jsou rozdíly mezi českým a italským partnerem? Tak já vám to tedy řeknu. 🙂 Jedná se o mé vlastní zkušenosti – sama jsem si prošla více vztahy s českými partnery a nyní žiji s Italem. Tak jdeme na to!

1. Chování k ženě

Češi, které jsem poznala, si partnerky vážit příliš neumí. Berou ji jako samozřejmost a nedávají jí najevo svoje city tak, jako to umí Ital. Ital se neustále snaží, aby měla jeho žena pocit, že je opravdu nejkrásnější bytostí vesmíru… A když se ohradíte, že se vám nelíbí označení “amore mio bellissimo” (můj překrásný miláčku), tak dostanete novou přezdívku s nádechem ironie) – “amore mio bruttissimo” (můj ošklivý miláčku).

2. Zájem

Ital se zajímá, jak se máte. Když jste v práci. Když zrovna nejste spolu, byť by to bylo i jen půl hodiny. Nebo když jdete nakoupit. Je schopný přijet z práce na 10 minut za vámi domů, aby vám dal pusu a zeptal se, jestli se máte dobře. Navíc – kdykoliv je vhodný čas na vyjádření citů a otázku, jak se máte. Come stai? E cosa fai? (Jak se máš? A co děláš?) Na což navazuje další bod… Con chi stai? (S kým jsi?)

3. Pověstná italská žárlivost

Kde jsi? S kým jsi? Ti spezzo le gambe! (zlámu ti nohy!)… Naštěstí to můj přítel nemyslí vážně. Ale přece jen, zajímá se a pokud se dozví, že se bavíte s někým, s kým jste nedejbože v minulosti něco měla, je oheň na střeše. Oheň nebo ohýnek – záleží na konkrétním jedinci. Každopádně hoří a je třeba hasit.

4. Neustále na příjmu

Velmi často si přítel volá s kamarády a DENNĚ také s rodiči (kdo z nás to dělá, že?). Je opravdu neustále na příjmu a je ochoten kamarádům pomoci ve dne v noci. Někdo volá v půl desáté večer? Není problém, však to je pro Italy ještě brzo… Na druhou stranu: když něco potřebuje on, vždycky se najde nejeden kamarád, ochotný podat pomocnou ruku. A netřeba dodávat, že rodina je svatá.

5. Nic není problém

Častá je u nás doma fráze „non ti preoccupare!“ (nedělej si starosti), která ale může zákeřně značit buď zmíněné, nebo v sobě může skrývat i naštvanost (non ti preoccupare, udělám to já, když tobě se nechce…). Každopádně – nic není problém, všechno se vyřeší, všechno nějak dopadne…

6. Tady vařím já!

Italové hodně času tráví přemýšlením o tom, co, kdy, kde, jak a hlavně S KÝM budou jíst. U snídaně v pondělí klidně budou s naprosto vážnou tváří řešit, co bude v pátek na večeři. Přítel navíc velmi rád vaří, tvoří si vlastní kombinace chutí a potom už jen čeká, co já na to. A co ho nejvíc naštve? Když mu řeknu, že je to “buono”! Začne se vyptávat: No jo, ale jak moc dobrý to je? Jak moc je to dobrý na stupnici od jedné do milionu? A od jedné do miliardy? A je to lepší než to včera? A než předevčírem?

Jeden z Andreových experimentů – těstoviny se třemi druhy cukety.

7. Péče o sebe

Za Itala se nemusíte stydět. Přítel nemůže přenést přes srdce, že velká část Čechů v létě snad nepoužívá ani deodorant. Nebo se prostě nemyje. Nebo obojí. Každopádně jsme ale přišli na to, že Češi daleko víc chodí pěšky než Italové, takže by to mohlo mít nějakou souvislost… Přece jen, pokud dojedete z klimatizované práce klimatizovaným metrem do klimatizovaného bytu, asi na vás letní horka nezanechají takovou stopu, jako když se táhnete přes rozpálené město šalinou…

8. Horka

Nemusí být absolutní pravda, že se Ital vyžívá v horkém počasí a snáší ho dobře. Andrea v horku trpí daleko víc jak já, i když to vypadá, že se přesto vůbec nepotí. Jen nám tu v Česku tak trošku chybí to moře, kam by se v létě po práci dalo jít ochladit…

9. Italská domácnost?

V našem případě ani náhodou. Ačkoliv jsem vcelku vznětlivé povahy, neměli jsme dosud v našem vztahu žádný vážnější konflikt, který by se musel řešit hlasitým křikem, gestikulací a následným rozbíjením nádobí. 🙂

Kudy dál? Pokud vás zajímá, co Andrea říká o naší kuchyni a kultuře, mrkněte na první díl sem a druhý tady! A co takhle si přečíst o tom, jak probíhá návštěva v italské rodině?

Máte osobní zkušenost s něčím z toho, co vám tu předkládám? Poznali jste blíže nějaké Italy v Itálii nebo třeba v Česku? Jací podle vás jsou? Sdílejte svoje zkušenosti s ostatními v komentářích! 

Zdál se vám článek zajímavý? Skvěle! Tak sdílejte s kamarády, aby se taky pobavili a poučili! 😉

Amici, sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa! A nezapomeňte se registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

Tak zase příště! Alla prossima! 🙂

24. 6. 2019 by