Browsing Category

Rozhovory

Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Dita Lendvayová – „Cesta k tchyni na oběd nás stojí tolik co dovolená“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Dnes si můžete přečíst o životě Dity Lendvayové. Dita se sama popisuje jako chorobná zakládačka blogů, které nestíhá. Její projekty nesou jména Apartmány Vranjica (Facebook projektu zde a Instagram zde), S Chorvaty na cestáchŽivot s Chorvatem (najdete i v podobě Facebookové stránky Život s Chorvatem).

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Jenuju se Dita a ráda bloguji. Můj první blog byl o restauracích, jmenoval se Jak to vidí blondýna. Když jsem začala žít se svým současným partnerem, založila jsem další blog s názvem Nema Problema. Na tomto blogu jsem měla v úmyslu přiblížit lidem více Chorvatsko a Chorvaty. Blog se mi hodil i pro naší pozdější restauraci na recepty i pro naši stránku Apartmány Vranjica, na které zprostředkováváme apartmány na dovolenou.

Pak jsem získala dojem, že konečně začneme i s prckem cestovat a poznávat svět, načež přišel blog S Chorvaty na cestách. Nemá to být klasický cestovatelský blog ale spíš příběhy o tom, jak většinou všechno zmatláme a že ani obyčejný výlet není obyčejný. 🙂 Ale spící zavazadlo (rozuměj hodné miminko) se probralo, začalo se pohybovat, a najednou není čas vůbec na nic… na výlety, na restaurace, na psaní. Co tedy dělám? Snažím se udržet naživu úplně mrňavý, velmi temperamentní dítě.

2. Odkud pochází tvůj partner?

Můj partner je z Chorvatska, lépe řečeno z Dalmácie. To je totiž hodně specifická část Chorvatska se stejně specifickými lidmi. Nebyla to klasická letní láska, jak si asi každý myslí. Bylo to celé tak absurdně zamotané, že by to vydalo na jeden dlouhý článek nebo rovnou neuvěřitelnou povídku.

3. Jak dlouho jste spolu?

Spolu, jakože opravdu spolu, jsme víc než čtyři roky. Známe se ale o dva roky déle.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Nevím, jestli to souvisí přímo s tím, že žiju s Chorvatem nebo víc s tím, že vůbec s někým žiju a mám dítě. Musela se ze mě stát opravdová hospodyňka, i když taková ve své podstatě vůbec nejsem. Ale když o tom tak přemýšlím, vlastně toho musel změnit víc partner než já, protože jsem beran a tvrdá palice a těžko se přizpůsobuju. Takže i Chorvat je na mě asi malá páka. 🙂

5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?

Pro mě je naprosto jednoznačou výhodou dům u moře, prostě na pláži. Kdo by to nechtěl, že?

Konečně jsem se taky naučila konverzovat v cizím jazyce. I když není tak úplně cizí, s mým „antitalentem na jazyky“ je i to, co umím, naprostý zázrak. Normální člověk by se to naučil za dva měsíce, ale mně trvalo dva roky, než jsem byla schopná smysluplně pokecat aspoň pět minut…

A další výhody: zjištění, že i pouhých 1000 kilometrů může znamenat obrovské kulturní rozdíly. Že existuje jiný pohled na svět, na život, na všechno. Rozšíření obzorů a taky možnost podnikání, práce… Zprostředkováváme dovolené, měli jsme – a zase budeme mít – chorvatskou restauraci. Prostě nové možnosti.

6. A jaké jsou největší nevýhody?

Tak každopádně vzdálenost k jeho rodině. Protože žijeme v Česku, jet ke tchyni na oběd je daleko náročnější než v jiných rodinách. A teď, když máme malýho, nemůžeme ty návštěvy tolik odkládat. Má prostě druhou babičku, babička má vnouče a všichni chtějí být spolu. Taky chci, aby si udělali vztah. Tohle je hodně náročné, jak časově — kvůli Toniho práci, kde si musí brát volno a přicházíme o výdělek, tak i finančně, protože cesta za tchyní stojí stejně, co cesta na dovolenou.

Druhá blbá věc je, že tu Toni nemá přátele, takže se buď nudí nebo ho napadají hlouposti. Pár z mých přátel mu sedí, ale většinou je zvyklý na jiný typ konverzace a nějak to prostě nefunguje. Vím, že se mu stýská po těch bláznech z Vranjice, ale nemůžu s tím nic dělat.

A do třetice: je příšerně rozmazlenej. Neumím posoudit, jestli je to národností nebo prostě jen jeho rodinou, ale ani čtyři roky na vojně z něj neudělaly toho „superchlapa“. V Chorvatsku žijou všichni v tlupě, mladý se nestěhujou do svýho, prostě tam fungujou všichni dohromady. Chlapeček je zvyklej, že se v tý velký tlupě vždycky najde někdo, kdo se o něj postará. Nakoupí, uvaří, uklidí, zaplatí, vyřeší atd.

7. Proč jste se rozhodli žít právě v Česku?

Já bych se tam nikdy neodstěhovala. Zaprvé tady mám mámu, která má jen nás, kdežto jeho máma má dalších x vnoučat, dětí, nedětí a kdekoho. Za druhý oni jsou opravdu specifický lidi a to, co mě na tom původně hrozně bavilo, mě teď šíleně nervuje a prostě bych ten život nedala. Zatím. A Toni se prostě rozhodnul, že bude žít se mnou, tak je tady. I když je to pro něj hodně těžký, myslím, že tak nějak tuší, že zůstat v tom malinkym letovisku, kde v létě peníze pršej z nebe a v zimě se neděje vůbec nic, možná by neskončil úplně dobře.

8. Jak moc odlišná je čeština od chorvatštiny?

Občas se divim, jak jsou některý lidi nechápaví. Čeština a Chorvatština jsou hodně podobné jazyky, ale i když je slovo skoro stejné, někdy nevím přesné znění v chorvatštině. A oni na mě tupě hleděj, i když normální člověk by si to prostě domyslel.

Chorvati se často smějou některým českým slovům. Třeba jsem kamarádce do restaurace překládala jídelní lístek do češtiny. Když jsem se ptala, jak to funguje, tak že dobře, akorát oni dostávají záchvaty smíchu, kdykoli si někdo objedná kuřecí. Neuměj říct „Ř“, takže pro ně je to „kureci“, a to jim evokuje slovo „kuraci“. Tohle slovo znamená pro ně to samé co ve slovenštině k***ti a nás to začíná na č… 🙂 takže kuraci salat! 😀

9. Jací jsou podle tebe chorvatští muži jako partneři?

Nedá se to asi paušalizovat jako kdekoli jinde. Podle mě jsou hodně sebestředný a zaměřený na sebe. Jsou zvyklý na servis a neuměj úplně ocenit ženu jako ženu. Spíš ji berou jako někoho, kdo jim dá jídlo. 🙂

Všimla jsem si, že u nich ne moc často dělaj ženský a chlapi věci společně. Spíš se separujou do „holčičáren“ a „klučičáren“, ale samozřejmě ani to není pravidlo. Prostě jejich kluci jsou takový ty legrační „mačové“, ale jen tak mezi sebou. Doma to bývá jinak.

10. Jaká je chorvatská kuchyně? Co by si měli Češi dát, pokud se vydají do Chorvatska, a čemu se raději vyhnout?

Chorvatská kuchyně je vynikající a navíc strašlivě jednoduchá. Umím vařit jejich jídla líp než českou klasiku. Prostě na tom nic není a je to bomba. Dalmácie je proslulá nádherným mořem, takže tam se jedí hlavně ryby a mořské plody. Původně jsem k tomu měla odpor, ale od krevet přes kalamáry jsem se propracovala ke slávkám, chobotnici i k ústřicím.

Brujet

Co si jednoznačně musíte dát, je buzara. Buzara je klasická dalmátská specialita, kterou najdete v každé restauraci. Je to omáčka z vína a česneku a nejčastěji se s ní dělaji slávky, ale třeba i krevety. Skvělou záležitost je i chobotnicový salát, ale nesmí se odfláknout příprava chobotnice, aby nebyla tuhá. A s tím souvisí druhá část otázky: v Chorvatsku si můžete dát prakticky cokoli ale problém je najít restauraci, která vaří opravdu poctivě a ne jen pro turisty.

Recept na moji vynikající buzaru najdete tady.

Slávky na buzaru

V některých restauracích nabízejí na objednávku další dalmátské speciality – maso nebo chobotnici pod pekou (takový velký kulatý pekáč, který se dá zakryje rozpáleným popelem), pečené s bramborami a mrkví. Další je brujet (nebo taky brudet). To jsou zase kousky ryb, vařené ve velkém, kulatém hrnci na ohni s bramborami.

A co vy? Zvládli byste život s Chorvatem nebo Chorvatkou? A ochutnali jste někdy v Chorvatsku výborné ryby, buzaru nebo brujet? Nechte nám pod článkem komentář a podělte se o své zážitky a názory.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu Facebooku, ať vám neuniknou další díly tohoto seriálu a další články! Grazie e alla prossima!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl prvníMartina Koşar, milovnice minimalismu, žijící s tureckým partnerem

Díl druhýEri Salcmann, digitální nomádka, žijící s americkým partnerem

Díl třetíJoanne Vinšová, která se spolu se svým konžským partnerem snaží inspirovat ostatní, aby si žili svůj sen

Díl čtvrtýMichaela Šticová, která žije v krásném Toskánsku spolu se svým Italem

Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Michaela Šticová – „Žiji v Toskánsku, ale do kolen mě dostala Sardinie“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Dnešní článek je o životě a partnerském vztahu Michaely Šticové. Míša je původem z Jižní Moravy a se svým italským partnerem Marcem, kterémá říká „Mr. M“, žijí už několik let v Toskánsku. Kromě Itálie a práce v gastru Míša miluje útěky do přírody a taky k dobré knížce. Baví ji cizí jazyky a nerada sedí sama v koutě. Její blog se jmenuje Italský sen a k blogu spravuje i InstagramFacebook.

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Ciao a tutti! Jmenuji se Míša a pocházím z Jižní Moravy, ale už nějaký čas žiju v Itálii, přesněji v Toskánsku. Žiju si tu svůj italský sen po boku italského přítele a našeho čtyřnohého chlupatého mimina, které jsme si pár let zpátky adoptovali z místního útulku. 

Zbožňuju společnost i samotu, která mě taky dobíjí energií. Jsem živel, který má ale často potřebu si zalézt a na nic nemyslet. S nadšením vyhledávám společnost zvířat a v budoucnu sním o malé farmě nebo aspoň o smečce psů… 🙂 Mou vášní jsou cizí jazyky a věřím, že člověku dávají klíč ke spoustě dveří. Díky nim se před vámi otevírají neomezené možnosti. Ta svoboda a nové poznatky, co vám znalost jazyka v dané zemi dá, jsou nepopsatelné a máte je navždycky. V životě bychom měli podle mě více litovat toho, co jsme neudělali… Moje motto zní: „Žij svůj sen“. 

Celý svůj život pracuji v gastronomii jako servírka a provozní a práce je pro mě zároveň i mou vášní. Miluji jídlo, obzvlášť italskou kuchyni. Kontakt se zákazníkem a celkově ten ruch restaurace mě vnitřně velmi naplňuje a baví. Odvrácená strana téhle práce mě ale donutila se zamyslet a vrátit ke svému snu: chtěla bych blogovat a šířit světu svou osvětu. 

Můj projekt nese název Italský sen. Je určen všem milovníkům Itálie, cestování, italské kuchyně a jazyka. Ukazuji lidem Itálii z její reálné stránky a mým cílem je, aby se Češi při pobytu v téhle krásné zemi mohli cítit o kousek méně cizinci. 🙂 

V budoucnu bychom s mým přítelem rádi organizovali různé typy retreat pobytů pro českou a slovenskou klientelu a už se na to oba dva moc těšíme. A vy byste určitě měli taky! 🙂

2. Odkud pochází tvůj partner?

Můj přítel je Ital, čistokrevný Fiorentino. 😀 Přesněji řečeno Figlinese – pochází z menšího města u Florencie, Figline Valdarno. Takže ano, bella Toscana!

3. Jak dlouho jste spolu?

Letos v červnu to bylo už šest let.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

V první řadě vůbec to, že jsem začala žít Itálii naplno a se vším všudy. Země to je nádherná, ale pro českou holku s menším germánským vlivem v zádech to někdy nemusí být úplná hračka. 

Italové, obzvláště Toskánci, jsou často dost laxní a neorganizovaní. Věřte mi, že chodit tady po úřadech a doktorech vám přidá pár vrásek a šedivých vlasů… 😀 To stejné platí i v pracovním prostředí.

Žít ve Figline mi na začátku moc neladilo. Do Itálie jsem přišla za mořem a neomezenými možnostmi. Figline je ale menší město ve vnitrozemí a nějakou dobu mi trvalo, než jsem si našla ty své lidi, přátele a vůbec své místo. Teď už se cítím téměř jako pravá Figlinese a oceňuji víc a víc klid menšího města. Město je to zelené a živé, do Florencie co by kamenem dohodil, vinice se slavným vínem Chianti máme nad kopcem a k moři jsou to dvě hodinky autem.

Myšlenku na život u mořského pobřeží si stále střežím jako ten nejcennější poklad, protože nic není nemožné. Věřím, že jednoho dne se té naší vytoužené vilky u moře určitě dočkáme!

5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?

Italové jsou gentlemani a jsou věčně milí, galantní a vstřícní. Pro věci se umí nadchnout. V globále se umí určitě také oblékat lépe než my! 😀 A užívají si vyrážení do společnosti. 

Cizí jazyk je něco, co mě na vztahu s cizincem taky moc baví. Angličtina a italština je u nás doma na denním pořádku a tak není třeba placených lekcí. 🙂 A v neposlední řadě, můj Mr. M je taky skvělý kuchař!

6. A jaké jsou největší nevýhody?

Je to ironie, ale někdy může být nevýhodou právě jazyková bariéra. Některé věci se mi stále lépe vyjadřují v mateřském jazyce.

Mr. M je skvělý, ale je stále Ital a já zase Češka. V závěru jsem to spíše já, kdo se věčně rozčiluje nad italským systémem a nad tím, že věci prostě nemůžou fungovat normálně. Všechno v klidu, žádný stres – často slyším „non ti preoccupare“ (neřeš to). No říkejte to hlavní „řešitelce“ a stresařce! Na druhou stranu je to skvělá škola a snažím se trošku tomu klidu od Italů přiučit.

A jelikož moje rodina neumí cizí jazyky s výjimkou mé sestry, naše návštěvy doma na Moravě jsou takové krkolomnější. Mr.M česky neumí téměř nic (čti „VŮBEC NIC“), takže pokud nezaujmu okamžitě roli Google překladače, rozhovory se nekonají. 

Jo, a Italovi je u nás taky skoro pořád zima a nechápe některá naše jídla… 😀

7. Které části Itálie jsi procestovala a kde by se ti líbilo nejvíc?

Viděla jsem více sever Itálie, Toskánsko a část Sardinie. A ta mě dostala do kolen. Nádherná příroda, tyrkysové moře a kouzlo ostrova mi vykouzlily vzpomínky, které mě pořád hřejí na srdci. Takže na Sardínii mám určitě v plánu se vrátit a prozkoumat další části ostrova. 

Ještě mi chybí procestovat jih Itálie, kam se už dlouho s Mr. M chystáme. Ale jak to tak někdy v životě chodí, zatím nám to nevyšlo. Aspoň se máme na co těšit. Už dlouho totiž máme v plánu dát si pravou napoletánskou pizzu a projít si Pompeje, navšítivit horkou Sicílii a užít si nádherné Puglie. Na jihu je toho spoustu k navštívení a samozřejmě i k ochutnání. Kdybych si měla vybrat, kam se ještě chci podívat na severu, určitě bych zvolila Cinque Terre a jezera v Dolomitech. Nedotčená příroda a hory mě moc lákají.

Potřebuju se v životě podívat prostě všude a projet celou Itálii je na mém dlouhém seznamu. Ale největší slabost mám pro Toskánsko. Měnila bych maximálně za Lago di Garda. To je nádherné a klidné místo, kde bych si i dokázala představit žít. ♥

8. Jaké italské jídlo je tvoje nejoblíbenější? A co doma vaříte nejčastěji?

Tohle je celkem prekérní otázka pro milovnici jídla, obzvláště toho italského. Mám pro jídlo opravdu vášeň a miluju zkoušení nových podniků. Taky neustále hledám všemožné recepty a inspiraci na internetu. A hlavně pak přímo v Itálii, v kolébce jedné z nejlepších kuchyní světa. 

O sobě můžu říct: „Io amo la pasta“. Miluju těstoviny a rizota, tudíž všechny možné první chody (primi). Rizota ráda zkouším dle sezonních potravin. Například risotto alla zucca (s dýní), risotto allo zafferano (šafránové), risotto agli asparagi (chřestové) a další… Ragú bolognese a carbonara mě taky nenachávají chladnou a u moře si těstoviny přímo užívám. Mořské plody, čerstvé ryby a ta atmosféra – to si to jídlo hned jinak vychutnáte. 

S Mr.M máme moc rádi i různé předkrmy (antipasti) a často si doma připravujeme různé sýrové talíře nebo crostini. Mr.M je celkově v kuchyni šikovný a jeho carbonara nemá chybu. Já často peču a připravuju všemožné polévky, pomazánky a různé typy zeleninových pokrmů. Ale v poslední době jsem vařila třeba taky chilli con carne, takže doma jíme takový mix všeho.

Risotto asparagi e zafferano – rizoto s chřestem a šafránem

9. Pokud by se čtenáři chtěli vydat do Toskánska, co bys doporučila ochutnat a dovézt si domů?

Toskánská kuchyně má své klenoty a každý si tu přijde na své. Z předkrmů doporučím určitě ovčí sýr pecorino, který se liší dle doby zrání. Je výborný v jakémkoliv stupni zralosti, to vám zaručuju! 😀 A potom taky crostini toscani s játrovou směsí nebo sušená šunka by neměly chybět na vašem seznamu.

Pokud budete přímo v okolí Florencie a máte rádi maso, neměli byste si nechat ujít všemi známou Bistecca Fiorentina (T-bone steak). Jde o hovězí steak na grilu a měl by být servírovaný krvavý, jen s kapkou olivového oleje, trochou soli a pepře. V jednoduchosti je krása. 

Co se týče sladkostí a dezertů přímo z Toskánska, určitě nezapomeňte na sušenky cantucci. Podávají se s dezertním vínem, do kterého se namáčí. Výborná je taky torta della nonna. Pochází z Florencie a je to koláč z křehkého těsta s vanilkovým krémem a piniovými oříšky.

10. Kam by se v Toskánsku měl každý podívat? Poděl se s námi o pár zajímavých tipů.

Určitě byste si neměli nechat ujít nejen Florencii ale i její okolí, kde najdete spoustu půvabných historických městeček. Svoje kouzlo mají i vinice Chianti, odkud pochází nejznámější toskánské víno. Projížďka na koních mezi toskánskými kopci a vinicemi je opravdu kouzelný zážitek. 

Na pobřeží doporučuju oblast Castiglione, kde najdete krásné pláže a zátoky. Večer město ožívá a během léta se tu koná spousta slavností a festivalů. Nechybí restaurace a bary přímo na pláži, ale i centrum města je moc pěkné a ideální na letní večerní procházku. Bílé pláže v Rosignanu a hrad Populonia v oblasti Baratti taky patří mezi má oblíbená místa. Pláže, klid piniového lesa a archeologické ostatky z doby Etrusků mají rozhodně své kouzlo a je tu toho spousta k vidění. Můžete si půjčit člun, vyrazit na moře a dojet třeba až na Elbu, která je třetím největším italským ostrovem. Elba je krásná – příroda a ostrov samotný mají svůj jedinečný půvab a na dovolenou či jenom na výlet je Elba ideální.

A co vy? Už jste někdy byli v Toskánsku? Ochutnali jste něco z místních specialit? Kde jste se byli podívat? Nebo vás Míša alespoň naladila na návštěvu Toskánska? Podělte se o své zážitky a názory v komentářích pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu Facebooku, ať vám neuniknou další díly tohoto seriálu a taky další články! Grazie e alla prossima!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl prvníMartina Koşar, milovnice minimalismu, žijící s tureckým partnerem

Díl druhýEri Salcmann, digitální nomádka, žijící s americkým partnerem

Díl třetíJoanne Vinšová, která se spolu se svým konžským partnerem snaží inspirovat ostatní, aby si žili svůj sen.

Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Joanne Vinšová – „Plním si svůj tajný sen“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Dnes vám přináším další ze série článků, který bude o Joanne Vinšové. Joanne (vlastním jménem Johana) se věnuje své firmě a snaží se inspirovat ostatní lidi, aby si také žili své sny. Momentálně žije napůl v Česku a napůl ve Stockholmu se svým konžským partnerem.

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Jsem holka z masa a kostí, která si ale uvědomila hodnotu času a života. Místo vysoké školy jsem vzala každých svých 24 hodin do vlastních rukou. Teď mám vlastní firmu a mým smyslem je pomáhat lidem zlepšovat kvalitu života a zdraví a učit mladé lidi dovednostem, které ve škole absolutně chybí, ale za mě jsou to ty nejpotřebnější.

Jsem člověk s velkým srdcem a vizemi, miluji cestování a užívám si vystupování z komfortní zóny. Ostatní mě nazývají „velkou disciplínou v jednom těle“. Uznávám, že na tom asi bude něco pravdy. Část mého projektu je blog, na kterém zaznamenávám různé životní příběhy. Vždycky mě fascinovalo, jak se může život obrátit naruby díky jednomu setkání nebo události.

2. Z které země pochází tvůj partner?

Můj partner pochází z Konga, ale už 15 let žije ve Švédsku. Potkali jsme se při mé návštěvě Stockholmu. Pak jsme zůstali 2 roky v kontaktu a při dalším setkání jsme si uvědomili, že jsme tak nějak začali směřovat stejným směrem. Ani nevím, jak se to vlastně stalo.

3. Jak dlouho jste spolu?

V této chvíli jsou to 4 měsíce. Zatím lítám do Stockholmu každých 14 dní a v budoucnu se tam plánujeme sestěhovat do společného bytu.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Věc, která je pro mě občas náročná se jmenuje rodinná sešlost. Vyrůstala jsem v rodině, kde taková setkání byla vzácná, kdežto africká komunita hodně drží pospolu. Na jednu stranu je to úžasné – rodina partnera mě skvěle přijala mezi sebe, ale někdy je to prostě vyčerpávající.

Partnerovi jsem se přizpůsobila v tom, že se občas snažím být hodná holka a dělat mu dobré jméno. To taky znamená přijmout to, že na konci rodinné sešlosti ženy patří do kuchyně. 🙂 Tam je ale veselá atmosféra a práce jde rychle od ruky.

Nakonec je důležité, aby oba zůstali takoví, jací jsou, a snažili se o soužití a hlavně o porozumění. Ve vztahu s cizincem najednou začnete vnímat spousty zakořeněných věcí ve vaši kultuře, o kterých váš partner nemá ani páru. Je potřeba hodně vysvětlování a tolerance, aby to mohlo dohromady fungovat. Vše je ale podle mě pouze otázkou komunikace.

5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?

Jako výhody vidím to, že mám skvělou motivaci pro učení jazyků, mám partnera s mentalitou, která mi sedne a hlavně si plním svůj tajný sen. 🙂 Přijetí a zázemí partnerovy rodiny se prostě nedá popsat. Je prostě úžasné, jak celá rodina drží pohromadě.

Super je, že taky nemusím zůstat v Česku, takže se mi prostě plní sny jeden po druhém. Fakt si někdy říkám, že mi byl Eric seslaný z nebe.

6. A jaké jsou největší nevýhody?

Náboženství. Eric je krešťan, kdežto já nevěřím v existenci boha. Náboženství z afrického pohledu se ale nedá srovnat s tím v Evropě. Není to tak komerční a lidé jsou k sobě opravdu milí. O tom to je, takže mi nedělá problém to přijmout i přesto, že k české církvi chovám averzi.

Další nevýhodou je pro mě jiné životní tempo. To víte, afričan v sobě má úplně odlišné vnímání času. Nejde s ním spěchat a můj na minuty přesný rozvrh prostě nikdy nepochopí. 😀 Díky tomu mi říká „klíč na problémy“. Nezvládá totiž občas mou „časovou logistiku“.

Jsem ale taková, že se snažím hledat spíš výhody a z nevýhod nacházet cestu ven, aby byl život pohodlný pro oba.

7. Cítíš po tak krátké době, že tento tvůj partner je ten pravý?

Nad tím moc nepřemýšlím. Stejně to patří mezi věci, které prostě nějak dopadnou. Důležité je, že míříme stejným směrem a pokud už to tak nebude, tak si prostě asi souzeni nejsme. Jsem člověk, který se nebojí změn. Asi to bude znít krutě, ale pokud si budeme v byznyse navzájem překážet, oba víme, že tudy cesta nevede a můžeme zůstat klidně jen přátelé. Oba to máme v hlavě srovnané a víme, že emoce nám nemohou ovlivňovat byznys.

Na druhou stranu je to opravdu chlap mých snů, splňuje všechny mé náročné požadavky a ještě ke všemu jsem snad nepotkala hodnějšího člověka, než je on. Líbí se mi, jak je Eric Švéd a Konžan v jednom srdci. Má rád luxus a elegantní styl, ale přitom si stále drží kulturu, do které se narodil. A také kuchyni plnou zeleniny a pro mě záhadných receptů. 

Jedno z tradičních jídel, která doma připravují Joanne s Ericem. Obsahuje nakrájenou zeleninu – lilek, mrkev, batáty, cibule, chilli papričku a taky lososa. Celé jídlo se na konci dochutí třeba mlékem a bazalkou. Podává se s rýží nebo speciální kaší, zvanou foufou.

8. Dokážeš si představit život v Africe?

Natrvalo si život představuji pouze ve Skandinávii. Jsem vyloženě severský typ, ale v dnešní době není problém bydlet na dvou místech současně, takže vlastně proč ne. Takovému kompromisu bych se rozhodně nebránila.

9. Měla jsi někdy ještě jiného partnera z ciziny? Jak bys porovnala jeho kulturu s tou africkou?

Ano, měla jsem také přítele z Kanady. A rozdíly bych spíše viděla jako běžné rozdíly různých pohledů na různé věci tak, jak to má člověk s kamarády. Měli jsme také hodně podobné nastavení mysli a nepotýkali jsme se s kulturními rozdíly až na to, že se smál naší „zimě“.

A co vy? Byli jste někdy na dovolené v Africe? Pokud ano, jak na vás zapůsobilo prostředí a místní lidé? Podělte se o své zkušenosti v komentářích pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě taky na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly tohoto seriálu! Grazie e alla prossima!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl prvníMartina Koşar, milovnice minimalismu, žijící s tureckým partnerem

Díl druhýEri Salcmann, digitální nomádka, žijící s americkým partnerem

Díl čtvrtýMichaela Šticová, která žije v krásném Toskánsku spolu se svým Italem

Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Eri Salcmann – „Často stačí ruce, nohy a snaha komunikovat“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Dnes vám přináším druhý ze série textů, který bude o Eri Salcmann. Eri (vlastním jménem Erika) je digitální nomádka a píše digitální deník o cestování a o nomádském způsobu života. Pracuje na dálku jako grafička, žije si svůj sen na cestách a společnost jí dělá partner z Ameriky. Eri fascinuje kultura a historie zemí, které navštěvuje; relaxuje vařením a jógou. Její blog ERIdiary najdete zde.

Eri Salcmann z digitálního deníčku ERIdiary

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Jmenuji se Eri a už víc než 4 roky jezdím po světě. Jsem digitální nomád a momentálně je mi největší zábavou můj nový projekt, digitální deník ERIdiary, který je propojený s instagramem Eridiary.cz (Salcmann). Tím, že domů jezdím spíš na prázdniny, tak nejsem s Čechy moc ve styku a popravdě je v cizině ani moc nevyhledávám. Takže jsem za tu dobu už randila a žila s několika cizinci.

2. Z které země pochází tvůj partner?

Můj současný partner je z Ameriky, ale kořeny má v Kolumbii.

3. Jak dlouho jste spolu?

Teď je to asi 6 měsíců. Ale velmi intenzivních, protože společně od počátku cestujeme a to je teprve ta opravdová zkouška vztahu.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Tím, že společně cestujeme, je náš život trochu jiný než zavedená klasika. Přizpůsobovat se musíme tak nějak oba, každý den i v každé nové destinaci. Steven je snad můj první partner, o kterém můžu říct, že je naprostý pohodář. Ve většině případů se přizpůsobuje spíš on. Tím, že mu v žilách koluje latinskoamerická krev, má sklony být trochu lenivější. To ale nakonec není na škodu, protože díky němu jsem se naučila odpočívat. Pravdou je, že je o dost víc „party animal“ než já, a tak máme na programu víc společenských akcí než dřív.

5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?

Můj partner nemá české návyky a české názory a za to jsem opravdu vděčná. Je to gentleman v pravém slova smyslu. Opravdu si mě váží. Respektuje mě jako ženu a partnerku. Protože jsme vyrostli v jiných kulturních podmínkách, skoro každý den se setkáváme s našimi odlištnostmi. To mě hrozně obohacuje, pořád se od něj něčemu učím. Další výhodou je rozhodně jazyk – s mým partnerem podstupuji každodenní intenzivní trénink angličtiny.

6. A jaké jsou největší nevýhody?

Taky jazyk. 🙂 Vysvětlím proč: někdy není úplně nejjednodušší se v cizím jazyce přesně vyjádřit. Ale oba jsme k sobě v tomto ohledu velmi tolerantní, a tak to nezpůsobuje zásadní komplikace. Další nevýhodou je to, že český humor je tak trochu specifický, a tak ne vždycky moje „vtipně-rejpavé“ poznámky padnou na úrodnou půdu. Jako možný problém vidím naši budoucnost. Přijde čas, kdy budeme řešit, kde se usadit. Jelikož jsou naše domovské země dost vzdálené, bude asi oříšek najít kompromis.

7. Dokážeš si představit život v Americe? 6 měsíců je sice krátká doba, ale bavili jste se už o tom, kde byste chtěli oba jednou žít?

Tahle otázka už několikrát padla a shodli jsme se na tom, že ideální je kompromis. Steven naštěstí netouží po tom žít v Americe a ani já v Čechách. Teď už zbývá jen to „nejjednodušší“ – najít ideální místo pro oba.

8. Jak tě napadlo, že se staneš digitální nomádkou? Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?

Když jsem se před čtyřmi lety stěhovala do Austrálie, byl pro mě freelancing nejen forma příjmu, ale hlavně můj koníček. Naštěstí mi osud přál, a tak se stal mou hlavní pracovní činností. K tomu jsem přidala cestování a sen se splnil: stal se ze mě digitální nomád! 🙂

9. Jakými jazyky sama mluvíš? A tvůj přítel? Láká ho čeština nebo mu vůbec nic neříká? 🙂

Popravdě – na jazyky jsem antitalent. Podle mě „ovládám“ češtinu a tím to hasne. Dokážu se ale domluvit anglicky a španělsky. Mám taky základní znalosti němčiny a můj velký pomocník je latina, jejíž základy znám z gymplu. Na druhou stranu – často stačí ruce a nohy a snaha komunikovat. Pak se dá domluvit všude. A Steven a čeština? Občas zkoušíme nějaká slovíčka a fráze, ale většinou to dopadá jako jedna velká komedie.

10. Zastáváš názor, že „všude dobře, doma nejlíp“? Můžeš uvést zemi, ve které ses ty osobně cítila nejlíp (z těch všech, co jsi zatím procestovala)?

Věta „Všude dobře, doma nejlíp“ je pro mě symbol rodiny a přátel. V tom případě se s ní dokážu naprosto ztotožnit, ale co se zázemí a kvality života týče, tak to už je jiná věc. Čechy mám opravdu ráda, ale dost jsem si zvykla na život bez zimy. Když to shrnu, jsem vlastně unešená z každé země, kde jsem byla. Někde se cítím lépe, jinde trochu míň, ale mým favoritem pořád zůstává Austrálie.

A co vy? Znáte Eri? Jdou vám cizí jazyky? A byli jste někdy v Austrálii? Podělte se o své zkušenosti v komentářích pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu Facebooku, ať vám neuniknou další díly tohoto seriálu a taky další články!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl první – Martina Koşar, milovnice minimalismu, žijící s tureckým partnerem

Díl třetí – Joanne Vinšová, která se spolu se svým konžským partnerem snaží inspirovat ostatní, aby si žili svůj sen

Díl čtvrtý – Michaela Šticová, která žije v krásném Toskánsku spolu se svým Italem

Rozhovory

Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Martina KoŞar – „S tureckým partnerem vás čekají otázky okolí na islám“

Dosud jste měli možnost na blogu číst o mém životě s Italem. Rádi byste věděli, jak to vnímají i další ženy v mezinárodním vztahu? Jak se jim daří, s čím se potýkají, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptala jsem se proto (nejen) Češek a Slovenek, žijících s cizincem, na jejich osobní zkušenost. Všechny tyto ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i velmi překvapivé.

Otázky pro všechny ženy byly následující:

  1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?
  2. Z které země pochází tvůj partner?
  3. Jak dlouho jste spolu?
  4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?
  5. Jaké jsou pro tebe tři největší výhody soužití s cizincem?
  6. A jaké jsou tři největší nevýhody?

Další otázky jsem už šila na míru každé z žen. Dnes vám přináším první ze série textů, který bude o Martině Koşar. Martina pracuje ve školství, bloguje o cestování, minimalismu a zero waste životním stylu a žije spolu se svým tureckým manželem v Česku. Ráda cestuje a vzdělává se ve všemožných oblastech, baví ji cizí jazyky a knížky a miluje přírodu. Martinin blog o cestování beze stop najdete zde.

Martina Koşar z blogu Cestování beze stop

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Ahoj, jsem Martina a mám blog o cestování a udržitelném životním stylu. K cestování mě mamka vedla již odmalička a každý rok jsme v zimě jezdili na hory a v létě k moři. Postupem času se k tomu přidávaly i různé poznávací zájezdy přes víkendy, studijní pobyty a stáže. Snažím se cestovat v rámci možností lowcost, ale zase ne za každou cenu.

Co se týče minimalismu a zero waste životního stylu, tak k tomu jsem se dostala během studií, kdy jsem v zahraničí poznala pár lidí, kteří mně tento styl představili. Neříkám, že žiji zero waste život, ale snažím se minimalizovat věci okolo sebe, důkladně si promyslet nákup daného zboží a tím i ušetřit přírodu.

2. Z které země pochází tvůj partner?

Manžel je z Turecka a poznali jsme se na studijním pobytu v Bulharsku. Když jsem se bavila s mými kamarády o jeho národnosti, všichni mi ten vztah rozmlouvali. Já si ale stála za svým.

3. Jak dlouho jste spolu?

Jsme spolu už skoro 4 roky, z toho přes rok jsme manželé.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Když nad tím tak přemýšlím, tak asi nic nebo jen maličkosti. Ano, museli jsme se přestěhovat do města blíže k Praze, jelikož na malém městě by manžel jen těžko našel práci. To neberu jako přizpůsobení, chtěli jsme to oba. Svým způsobem jsme každý měli jiné zvyky ze své rodiny a určité věci jsme dělali jiným způsobem. Nicméně musím říct, že se skvěle doplňujeme jak v domácnosti, tak třeba i v cestování a žitvotním stylu celkově.

5. Jaké jsou pro tebe tři největší výhody soužití s cizincem?

Za výhody soužití s cizincem považuji dennodenní komunikaci v cizím jazyce, míšení odlišných kultur a možnost cestování za partnerovou rodinou během roku. Tak poznávám nová místa v Turecku.

6. A jaké jsou tři největší nevýhody?

Zpočátku bylo docela náročné komunikovat v cizím jazyce každý den. Dnes už mi to ale přijde jako výhoda. Když u nás řeknete, že máte manžela z Turecka, lidé okolo se ihned ptají na manželovu víru. Přijde mi, že islám je v Čechách brán negativně, hlavně kvůli médiím. A tak je někdy velmi těžké vysvětlit realitu. Komunikace s manželovými rodiči je pro mě trošku náročnější. Turecky umím jen základy a oni jiným jazykem nemluví. Věřím ale, že časem se to zlepší.

7. Plánujete rodinu?

Poslední dobou se o tomto tématu s manželem dost bavíme. Oba preferujeme si nejdříve zajistit vlastní bydlení a našetřit finance do budoucna. Poté všemu necháme volný průběh. Oba si uvědomujeme, že jakmile přijdou děti, volného času je rázem méně. Ale děti jsou radost, o tom žádná! 😉

8. Máte s partnerem už konkrétní představu o tom, jak by vypadala turecko-česká výchova?

Naše diskuze se dost točí okolo tohoto tématu. Už jen výběr jména pro budoucího potomka bude docela oříšek. Manžel chce spíše nějaké mezinárodní jméno, které se používá jak v Česku, tak i v podobné verzi v Turecku. Ale zatím jsme si všechny návrhy vzájemně zamítli, takže ještě uvidíme.

Na začátku budeme určitě chtít budoucího potomka naučit dobře česky, postupně přidat i angličtinu a poté i základy turečtiny. Turečtinu bude potřebovat hlavně kvůli komunikaci s manželovými rodiči.

9. Vidíte vaši společnou budoucnost spíše v Česku nebo v Turecku?

Teď žijeme v Čechách a manžel si tu dost zvykl a tak si myslím, že se už nebude chtít stěhovat zpátky do Turecka. A i já chci zůstat spíš tady. Turecko je fajn zemí na strávení letní dovolené, ale bohužel nenabízí moc možností pracovního uplatnění, mzdy jsou velmi nízké a ani doprava není jednoduchá. Tyto faktory nás dost odrazují. Navic já jako cizinka bez znalosti místního jazyka bych si našla práci velmi těžko.

A co vy? Byli jste někdy na dovolené v Turecku? A máte turecké přátele? Jaci podle vás jsou? Podělte se o své zkušenosti v komentářích pod článkem.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly tohoto seriálu!

A pokud si chcete přečíst další díly tohoto seriálu rozhovorů, najdete je tady:

Díl druhý — Eri Salcmann, digitální nomádka, žijící s americkým partnerem

Díl třetí — Joanne Vinšová, která se spolu se svým konžským partnerem snaží inspirovat ostatní, aby si žili svůj sen

Díl čtvrtý — Michaela Šticová, která žije v krásném Toskánsku spolu se svým Italem