O životě s Italem

Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře II

Dnes vám přináším pokračování článku o tom, jak vnímá naši kulturu Ital v Česku a co se mu u nás nelíbí (pokud jste nečetli předchozí díl, mrkněte zde). Jelikož byl první díl nejdříve publikovaný na jiném webu a reakce na něj byly velmi rozporuplné (někteří se vztekali a posílali nás oba zpět do Itálie, ačkoliv já jsem rodilá Češka, jiní se slovy Andrey ale naopak souhlasili), rozhodla jsem se pro pokračování. Dnes vám povím o některých fuj-věcech, které se mému Italovi v Česku nelíbí a taky o tom, co u nás podle něj nefunguje tak, jak by mělo.

Fuj číslo 1: Chování obsluhujícího personálu k zákazníkům

Proč se číšníci a obsluha chovají tak hrozně? U nás by je vyrazili do druhého dne!“ Můj Ital nechápe chování těch zaměstnanců, kteří u nás přichází do kontaktu se zákazníky (například obsluha v restauraci). Poté co jsem byla mnohokrát v Itálii a mohu srovnávat tak souhlasím, že na naší obsluze (nejen) v restauracích jde často vidět, že je jejich práce nebaví a nechovají se k zákazníkovi hezky. Nesnaží se mu vyhovět, často si prostě dýško nezaslouží a když jim je nedáte, dají vám najevo svou naštvanost. Myslím, že problém je v tom, že tito lidé práci obsluhy berou často jen jako brigádu či krátkodobé zaměstnání, než se najde „něco pořádného“. Naštěstí musím říct, že se během posledních pár let v Brně objevují podniky, kterým záleží jak na kvalitě nabízených jídel, tak i na přátelském přístupu a proškolenosti personálu. Přece jen: pokud přijdete do baru, kde je znechucená obsluha, nejen že se tam necítíte vítáni, ale podruhé už se tam spíše nevrátíte…

Fuj číslo 2: Smraďoši v MHD

Proč v šalinách lidi tak hrozně smrdí? To se celé léto vůbec nemyjí?!?“ Andrea si hned po svém příjezdu do Česka všiml, že v dopravních prostředcích to především v létě není žádná sranda. Jako by někteří lidé u nás snad ani nepoužívali mýdlo a deodorant. Sice je situace daleko horší v létě, ale i během zimy není až tak těžké narazit na zmíněné smraďochy…

Fuj číslo 3: Přístup prodejců od banánů až po auta

Vypadá to, jako by mi (tu věc) ani nechtěli prodat! Copak se musím prodejce prosit? Ochota vyjít vstříc zákazníkovi je v Česku na bodu mrazu!“ Andrea poukazuje na to, že ten, kdo chce u nás něco prodat se často vůbec nesnaží. Často u nás podle něj chybí korektnost a jasné jednání v těchto situacích. Zákazník si sjednává schůzky třeba na prohlídku auta a je to problém, musí se přizpůsobovat on prodejci, ačkoliv by to mělo být naopak. Kdo z prodeje dostane provizi – prodávající nebo snad kupující? Ne všichni v této branži jsou navíc šikovní na prodej, hlavně pokud se jedná o zaměstnance; pokud někdo pracuje na sebe, snaží se i u nás logicky klientovi vyjít více vstříc.

A tady přidám ještě zkušenost Andreova bratrance, který také už několik let žije a pracuje v Česku. Vloni si pořizoval nové auto. Měl jej vybrané – jednalo se o konkrétní kus, který byl k dispozici na jedné prodejně. Po několika schůzkách a testovacích jízdách si s prodejcem plácli a domluvili se, že si auto po víkendu vyzvedne. V pondělí ráno přijel na místo a prodejce mu bez mrknutí oka sdělil, že auto už mezitím prodal někomu jinému. Prodejci bylo prostě úplně jedno, kdo si auto nakonec koupí – hlavně, že se prodá… Takhle této značce díky své „šikovnosti“ vlastně vytvořil jednoho spokojeného a jednoho nespokojeného klienta.

Fuj číslo 4: Lidi z realitky

Makléřem může u vás být každý blbeček, jak to pak má vypadat!“ Andrea má tu zkušenost, že lidi z realitek se nechovají slušně. Když tu hledal bydlení, několikrát se mu stalo, že takový makléř nepřišel na domluvenou schůzku a pak už se neozýval zpět ani nebral telefon. Pokud se mezitím poptávaný byt pronajal, makléř se ani nenamáhal nabídnout jakoukoliv alternativu, ačkoliv by na tom sám vydělal. Těžko říct, zda je to způsobeno nedostatkem slušnosti či leností těchto pracovníků. Navíc by makléři chtěli nejraději jen provizi bez práce, jelikož zájemci často neposkytnou ani slušnou smlouvu… Navíc v Česku (narozdíl od Itálie) se realiťákem bohužel může stát naprosto každý, bez jakéhokoliv vzdělání či odborného kurzu.

Dočetli jste až sem, aniž byste viděli rudě? Bravi! No a jelikož se Ital prozatím navztekal dost, slibuji vám, že v dalších článcích už se poneseme na pozitivnější vlně. 🙂

A kudy dál? Pokud vás zajímá Itálie a rádi byste Italům lépe rozumněli, přečtěte si mé důvody, proč se naučit italsky. A přečtěte si i článek o tom, proč se určitě zajet podívat do Říma. Můžete si tak na Italy udělat svůj vlastní názor a posoudit, v čem jen „frfňají“ a v čem možná mají pravdu… 😉

A co vy? Jak vnímáte naši kulturu a popsané situace? Souhlasíte s Italem nebo myslíte, že si trošku zapřeháněl? 🙂Okomentujte příspěvek a podělte se o své zkušenosti.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. A sledujte nás i na InstagramuFacebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa! A nezapomeňte se registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

Grazie e alla prossima!

Previous Post Next Post

You Might Also Like

6 komentářů

  • Reply ichi 22. 7. 2019 at 21:58

    Aby u nás mohl člověk zažít dobrou obsluhu, musí buď narazit na podnik, kde číšníci a servírky pracují srdcem, anebo zavítat do nějaké lepší restaurace, jinak prostě nemá šanci, no. Každopádně například pražské Grosseto je dokonalý. Obsluha úžasná, jídlo také. :3
    MHD musíte italovi vysvětlit. Oni se ti lidé většinou nemají kde mýt. Nemají totiž dobov. A situace s bezdomovci je u nás složitá, no…
    Co se týče čísla tři, neochota není fajn, ale přehnaná ochota mi dost vadí. V obchodě s oblečením si chci prohlédnout kusy, ne popisovat prodavačce, co bych asi tak možná jako chtěla. 😀 Ale co se týče nejvyšší neochoty, už jste jeli z Brna třeba do Prahy? Zkuste České dráhy! 😀
    „Makléřem může u vás být každý blbeček, jak to pak má vypadat!“ – Jo, u nás jsou školy i na manažery. Čeho, to nevím. 😀
    PS: Nechtěla byste Itala zpovídat ohledně toho, co se mu u nás líbí? Ať nevrhá takové naštvané světlo. 😀

    • Reply Michaela 23. 7. 2019 at 9:33

      Dobrá obsluha je výsadou kvalitních podniků, kde se člověk většinou trošku víc prohne. Což je škoda, měla by prostě patřit ke každému podniku, ne jen k těm vyhlášeným 🙂
      Tu pražskou restauraci neznám, díky za tip, až pojedeme my brňáci na návštěvu do Prahy, určitě se zastavíme 🙂
      S přehnanou ochotou souhlasím. Taky nemám ráda, když se na mě hned při příchodu pověsí prodavačka. Copak vím, co chci? Na to jsem jednou viděla někde na internetu zprávu o tom, že v jednom obchodě si zákazníci můžou vzít nákupní košíky různé barvy. Podle toho je prodavačky odliší na ty, kteří chtějí nakupovat sami a ty, kteří potřebují poradit 🙂
      Co se týče věcí, které se mu líbí – coming soon! Chtěla jsem začít takto krutě a potom už bude jen líp! 🙂

  • Reply Bára 23. 7. 2019 at 21:17

    Odkud je Andrea? Odněkud ze severu? Já jsem totiž strávila půl roku v Neapoli a v obchodech a barech jsem se nestačila divit. 😀 Jak prodavači, tak barmani tam mají ten zvyk, že se stokrát radši půl hodiny baví s lidmi kolem, než aby obsloužili toho, kdo je na řadě. V baru to často chtělo hodně trpělivosti, než jsem se domohla vína. A teda jo, v obchodech na mě byli milí. Pod domem jsme měli obchod, kde mě prodavač už zdáli zdravil, vyzdvihoval moji krásu a dával mi slevy… než mě pozval na kafe a já se zmínila o příteli. Pak se na mě jenom mračil. 😀

    • Reply Michaela 24. 7. 2019 at 8:54

      Ahoj Barčo 🙂 Andrea je ze střední Itálie z regionu Abruzzo, o kterém píšu v jiném textu (http://italievbrne.cz/8-duvodu-proc-navstivit-abruzzi-skryty-cestovatelsky-raj/).
      Co se týče našich návštěv Říma i jeho regionu, neměla jsem nějaký problém s pomalostí. Hlavně v Římě, kde jsou zvyklí na turisty, obsluha opravdu jen kmitá. Ležérněji to berou určitě na jihu než na severu a pak taky v malých městečcích, kam turista nezabloudí. Díky za sdílení tvé zkušenosti 🙂 🙂 Do Neapole se teprve chystám, zatím jsem jela jen okolo a obědvala tam po návštěvě Pompejí, tak snad příští rok… Plánů je spousta, dovolené málo, však to znáš 🙂

  • Reply Kája 7. 9. 2019 at 8:44

    No, mě spíše odpuzují příliš přátelští prodavači a číšníci, takže mi to asi v ČR vyhovuje. Nicméně na italské espresso nic nemá! 🙂
    Realitních makléřů jsem pár poznala. S jednou paní jsem se na schůzce ani nedomluvila, odpudila mě způsobem, jakým psala e-maily. Stylistika ji asi nic neříká, věty postrádaly logiku a návaznost. Páťák by to napsal mnohem lépe. Paní, se kterou jsem si nakonec pronajala byt, byla naopak perfektní, moc milá a upřímná – klidně poukázala na nedostatky.

    • Reply Michaela 10. 11. 2019 at 11:51

      Ahoj Kájo, asi záleží, na koho narazíš. Mně obsluha ve střední Itálii přijde milá a pokud bys chtěla něco mimo menu, snaží se ti vyhovět. U nás je to jiné. Nedávno jsem byla v jedné „italské restauraci“ v Brně. Byli tam s námi i Andreovi příbuzní s malým dítětem. V restauraci nabízeli asi 150 různých pokrmů, ale když jsem se zeptala, jestli mají nějaké nenaložené maso, tak že ne – všechno bylo naložené v soli, pepři a koření. Jelikož žádné maso nebylo bez ničeho, chtěl pro holčičku „pasta in bianco“ – těstoviny s parmezánem a nic dalšího. Servírka se na mě dívala, jako bych spadla z višně a ptala se mě, jestli chceme opravdu „těstoviny bez ničeho“. No nebylo to vůbec příjemné, chovali se dost arogantně. A to se mi bohužel nestalo jen jednou. 🙂
      S těmi makléři jsi nakonec měla štěstí, v téhle chvíli je to vůbec v Česku s pronájmy těžké takže makléři se vlastně ani „nemusí moc snažit“. A tak se jednoduše nesnaží. Chtělo by to ale, aby do budoucna museli mít aspon nějaký kurz, certifikát nebo klidně i toho bakaláře… 🙂 Zdraví tě Míša

    Leave a Reply