O cestování a italské kultuře, O životě s Italem

Jak probíhá návštěva v italské rodině?

Po pár měsících v České kotlině jsme se zase v dubnu 2019 vydali do Itálie. Tentokrát jsme s sebou vzali i mé rodiče, aby se konečně seznámili s Andreovými. Mimojiné jsme se my Češi zúčastnili návštěvy italské rodiny. A jak to všechno probíhalo?

Celá široká italská rodina se o Velikonočních svátcích sešla v místě pro všechny asi na půl cesty. Bylo to v malé, ospalé vesničce kousek od města Venafro, odkud pochází oba Andreovi rodiče. Dosud tu ve třech malých domcích bydlí Andreovi strýcové a tety. Většina domečků v této vesničce na kopci byla postavená jednoduchým způsobem, podobají se tedy prostým domkům na našich vesnicích. Mají jednoduché zařízení, málo místností a ne moc velká okna.

Malá italská vesnička s krásným výhledem po okolí.

Naše celodenní návštěva začala v prvním z nich, kde se konal tzv. “aperitivo”. Je to taková malá příprava žaludku na slavnostní oběd. Všichni se postupně sešli, přivítali obligátní pusou na obě tváře a otevřelo se první šampaňské na přípitek. Aperitivo v sobě zahrnoval výborné lokální olivy, uzeniny a sýry všeho druhu, nakrájené na plátky, nechyběly ani dva druhy frittaty (něco jako silnější omeleta) a další dobroty. To všechno bylo doprovázeno neustálým pobízením směrem k nám, ať všechno dostatečně ochutnáme.

Po aperitivu jsme se přesunuli na vyhlídku na věži místního středověkého hradu. Klíče měl strýc, lokální “správce”. Poté, co jsme se pokochali krásným výhledem po okolí, čekaly nás další návštěvy. Nejdříve v jednom domě u tety a strýčka, potom v dalším u další tety a strýčka. A ještě v jednom. Všude jsme samozřejmě něco dostali, i když jsme se snažili bránit, abychom měli ještě místo na oběd. Naše česká část výpravy tak byla plná ještě před obědem.

Potom to přišlo a začalo se obědvat. A z čeho se slavnostní Velikonoční menu skládalo?

  • silný kuřecí vývar
  • lasagne
  • jehněčí kýta pečená v troubě se zeleninovým salátem
  • frittata s planě rostoucím chřestem a se sušenou klobáskou, které se říká salsiccia
  • výborná měkká buchta, tradičně připravovaná v této oblasti v období Velikonoc. Jmenuje se pastiera napoletana a peče se z předvařené pšenice, kterou v této oblasti koupíte v obchodě. V buchtě ucítíte chuť kandovaného pomeranče a vanilky, používá se také ricotta. U nás se bohužel připravit nedá, zkuste si tu chuť a vůni tedy aspoň představit… 🙂
  • Colomba – typicky italská velikonoční sladkost. Jméno je odvozeno od jejího tvaru – má totiž formu holubice. Vyrábí se v mnoha různých verzích, klasická varianta obsahuje mandle a kandovaný pomeranč.
  • oříšky, čokoláda, ovoce, prostě všechno možné, co Italové dávají na stůl po jídle, kdyby náhodou ještě někdo neměl dost
  • k pití se podávalo výborné místní víno a taky pivo, voda a ochucené nápoje

Jak vidíte, ze středoitalského oběda či večeře hladoví rozhodně neodejdete. My Češi jsme pak několik dní prakticky nejedli a navíc jsme se z dovolené vrátili o něco těžší. Naštěstí se v letadlech (zatím) připlácí jen za váhu kufrů. 🙂

Ale vraťme se v závěru ještě na chvíli k vesničce. V ní dnes bydlí dohromady 90 obyvatel. Všichni se navzájem znají a jsou jako jedna velká rodina. Původně zde žili zemědělci a pastýři se svým dobytkem. Dnes vesnička symbolizuje smutný obraz italského venkova, který se postupně vylidňuje, vymírá, mladí lidé odchází studovat a pracovat do měst a už tam zůstávají. A až umře poslední dědeček nebo babička, domky se začnou postupně rozpadat.

V tomto případě ale mají docela štěstí. Našel se investor, který chce chátrající domečky předělat na krásný ubytovací komplex, s kterým má velké plány. Doufám, že se mu to v průběhu let podaří a do vesničky na kopečku se zase vrátí život. Je to kouzelné místo a určitě si to zaslouží.

A na závěr přidám svůj nejvtipnější zážitek z této malé, ospalé vesničky. Když mě můj přítel představoval jedné z mnoha tetiček, která mluvila silným lokálním a pro mě těžko srozumitelným dialektem, tetička měla hned jasno. Naprosto bezelstně se zeptala Andrey: A proč jsi tu svou českou nevěstu už dávno nenaučil naše nářečí?

Důležitá poznámka pro neitalštináře: dialekty se v Itálii velmi výrazně liší nejen kraj od kraje, ale i město od města. Velmi často zní jako úplně samostatné jazyky, které s obecnou italštinou mají pramálo společného. Ale o tom vám povím zase někdy jindy. 🙂

A co vy? Narazili jste při svém cestování po Itálii nebo jiných oblastech na podobná kouzelná místa? Máte z nich zajímavé zážitky? Sdílejte je s námi pod tímto článkem! Další fotky z vesničky najdete na mém Instagramu.

Výhled z terasy domu příbuzných. Che bellezza!
Previous Post Next Post

You Might Also Like

No Comments

Leave a Reply