Browsing Tag

Ital v Česku

O životě s Italem

Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře II

Dnes vám přináším pokračování článku o tom, jak vnímá naši kulturu Ital v Česku a co se mu u nás nelíbí (pokud jste nečetli předchozí díl, mrkněte zde). Jelikož byl první díl nejdříve publikovaný na jiném webu a reakce na něj byly velmi rozporuplné (někteří se vztekali a posílali nás oba zpět do Itálie, ačkoliv já jsem rodilá Češka, jiní se slovy Andrey ale naopak souhlasili), rozhodla jsem se pro pokračování. Dnes vám povím o některých fuj-věcech, které se mému Italovi v Česku nelíbí a taky o tom, co u nás podle něj nefunguje tak, jak by mělo.

Fuj číslo 1: Chování obsluhujícího personálu k zákazníkům

Proč se číšníci a obsluha chovají tak hrozně? U nás by je vyrazili do druhého dne!“ Můj Ital nechápe chování těch zaměstnanců, kteří u nás přichází do kontaktu se zákazníky (například obsluha v restauraci). Poté co jsem byla mnohokrát v Itálii a mohu srovnávat tak souhlasím, že na naší obsluze (nejen) v restauracích jde často vidět, že je jejich práce nebaví a nechovají se k zákazníkovi hezky. Nesnaží se mu vyhovět, často si prostě dýško nezaslouží a když jim je nedáte, dají vám najevo svou naštvanost. Myslím, že problém je v tom, že tito lidé práci obsluhy berou často jen jako brigádu či krátkodobé zaměstnání, než se najde „něco pořádného“. Naštěstí musím říct, že se během posledních pár let v Brně objevují podniky, kterým záleží jak na kvalitě nabízených jídel, tak i na přátelském přístupu a proškolenosti personálu. Přece jen: pokud přijdete do baru, kde je znechucená obsluha, nejen že se tam necítíte vítáni, ale podruhé už se tam spíše nevrátíte…

Fuj číslo 2: Smraďoši v MHD

Proč v šalinách lidi tak hrozně smrdí? To se celé léto vůbec nemyjí?!?“ Andrea si hned po svém příjezdu do Česka všiml, že v dopravních prostředcích to především v létě není žádná sranda. Jako by někteří lidé u nás snad ani nepoužívali mýdlo a deodorant. Sice je situace daleko horší v létě, ale i během zimy není až tak těžké narazit na zmíněné smraďochy…

Fuj číslo 3: Přístup prodejců od banánů až po auta

Vypadá to, jako by mi (tu věc) ani nechtěli prodat! Copak se musím prodejce prosit? Ochota vyjít vstříc zákazníkovi je v Česku na bodu mrazu!“ Andrea poukazuje na to, že ten, kdo chce u nás něco prodat se často vůbec nesnaží. Často u nás podle něj chybí korektnost a jasné jednání v těchto situacích. Zákazník si sjednává schůzky třeba na prohlídku auta a je to problém, musí se přizpůsobovat on prodejci, ačkoliv by to mělo být naopak. Kdo z prodeje dostane provizi – prodávající nebo snad kupující? Ne všichni v této branži jsou navíc šikovní na prodej, hlavně pokud se jedná o zaměstnance; pokud někdo pracuje na sebe, snaží se i u nás logicky klientovi vyjít více vstříc.

A tady přidám ještě zkušenost Andreova bratrance, který také už několik let žije a pracuje v Česku. Vloni si pořizoval nové auto. Měl jej vybrané – jednalo se o konkrétní kus, který byl k dispozici na jedné prodejně. Po několika schůzkách a testovacích jízdách si s prodejcem plácli a domluvili se, že si auto po víkendu vyzvedne. V pondělí ráno přijel na místo a prodejce mu bez mrknutí oka sdělil, že auto už mezitím prodal někomu jinému. Prodejci bylo prostě úplně jedno, kdo si auto nakonec koupí – hlavně, že se prodá… Takhle této značce díky své „šikovnosti“ vlastně vytvořil jednoho spokojeného a jednoho nespokojeného klienta.

Fuj číslo 4: Lidi z realitky

Makléřem může u vás být každý blbeček, jak to pak má vypadat!“ Andrea má tu zkušenost, že lidi z realitek se nechovají slušně. Když tu hledal bydlení, několikrát se mu stalo, že takový makléř nepřišel na domluvenou schůzku a pak už se neozýval zpět ani nebral telefon. Pokud se mezitím poptávaný byt pronajal, makléř se ani nenamáhal nabídnout jakoukoliv alternativu, ačkoliv by na tom sám vydělal. Těžko říct, zda je to způsobeno nedostatkem slušnosti či leností těchto pracovníků. Navíc by makléři chtěli nejraději jen provizi bez práce, jelikož zájemci často neposkytnou ani slušnou smlouvu… Navíc v Česku (narozdíl od Itálie) se realiťákem bohužel může stát naprosto každý, bez jakéhokoliv vzdělání či odborného kurzu.

Dočetli jste až sem, aniž byste viděli rudě? Bravi! No a jelikož se Ital prozatím navztekal dost, slibuji vám, že v dalších článcích už se poneseme na pozitivnější vlně. 🙂

A kudy dál? Pokud vás zajímá Itálie a rádi byste Italům lépe rozumněli, přečtěte si mé důvody, proč se naučit italsky. A přečtěte si i článek o tom, proč se určitě zajet podívat do Říma. Můžete si tak na Italy udělat svůj vlastní názor a posoudit, v čem jen „frfňají“ a v čem možná mají pravdu… 😉

A co vy? Jak vnímáte naši kulturu a popsané situace? Souhlasíte s Italem nebo myslíte, že si trošku zapřeháněl? 🙂Okomentujte příspěvek a podělte se o své zkušenosti.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. A sledujte nás i na InstagramuFacebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa! A nezapomeňte se registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

Grazie e alla prossima!

O životě s Italem

Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře I

Dnes vám přináším některé Andreovy hlášky, které se týkají českého jídla a kultury. Článek jsem tvořila se záměrem své čtenáře pobavit. Italové totiž často používají silnější slova, než bychom v dané situaci použili my. Ve spoustě situací jsou jednoduše emotivnější. Ke každému bodu přidávám i svůj komentář.

„Houska s MÁSLEM? A na to marmeláda? Cože? No to snad nemyslíš vážně, kdo by to jedl!“

Až s Andreou jsem se naučila jíst chleba s marmeládou, sýrem i čímkoliv jiným bez másla. Vlastně máslo není prakticky potřeba, v česko-italské domácnosti ho totiž použijete jen při pečení nebo pod vajíčka.

„Co to je, tahle divná, světle žlutá věc? To jsou jako těstoviny? A tyhle ve tvaru zvířátek? Mamma mia! Do koše!“

Kvalita různých našich těstovin je často velmi diskutabilní. A ať se budete snažit sebevíc, výborné italské jídlo z nich prostě uvařit nejde…

„Ty vaše šunky, to bych ani psovi nedal! A tenhle sýr? Napodobenina parmezánu! Vy prostě neumíte udělat prosciutto! Měli byste s tím přestat, než se někomu něco stane!“

Ne moc překvapivě je v Itálii daleko snazší sehnat výbornou šunku bez chemie a za dobrou cenu, než u nás. Bohužel, prodej šunek plných éček u nás vesele pokračuje, i když se tomuto tématu začíná věnovat více pozornosti než dříve.

„To uzené co děláte v Česku chutná všechno stejně. Máte sice kvalitní maso, ale pak to takhle zkazíte!“

Je pravda, že u nás se používá převážně úprava masa uzením, případně zpracováním třeba do dušené šunky. Ostatně proč tomu tak je si můžete přečíst v mém článku o tom, jak jsme v české garáži dělali italské klobásky.

„Jiný než olivový olej NEEXISTUJE!“

Ital používá olivový olej (téměř) na všechno. Kdybychom ho měli dostatek, určitě by ho pil ráno místo čaje. Když jíme, nakrájíme chleba na talíř a pokapeme ho olivovým olejem, k tomu se přikusuje třeba sýr. Čerstvý domácí olivový olej, který si vozíme z Itálie, je naprosto nepřekonatelný. Pouze na smažení je Andrea ochoten vzít na milost olej slunečnicový. Řepkový ale považuje za nekvalitní.

V prodejně u stojanu s italskými produkty: „Ale vždyť to, co vám tu prodávají, je předražená nejhorší kvalita, kterou by si Ital nekoupil ani v nouzi! Jak to můžete jíst?“

Bohužel, u nás se často prodává jako „italský produkt nejvyšší kvality“ něco, co by v Itálii stálo třeba čtvrtinu nebo pětinu ceny. Je potřeba pečlivě vybírat, nebo ještě lépe, dovézt si raději něco z dovolené. A ještě jedna poznámka: v Itálii se běžně prosciutto crudo (sušená šunka) nekrájí na supertenké plátky, jako u nás. Odkrojí vám prostě kus šunky a z toho si potom krájíte sami, nebo vám udělají pořádné plátky. Takové prosciutto má daleko intenzivnější chuť.

„Tohle má jako být gelato? Chemie v prášku? O mio Dio!“

Naštěstí se nám v Brně podařilo najít jednu prodejnu s výbornou domácí zmrzlinou. Jinak je to u nás se zmrzlinou docela těžké… Kultura české zmrzliny je založená na nanucích a točené zmrzlině z prášku, ne na čerstvých přísadách, což je opravdu škoda.

„Do Bibione že jezdí Češi na dovolenou? Tam by nejel Ital ani náhodou. Jo, možná ten Ital, kterej nemá nemá peníze ani na jídlo… Tak ten možná jo… Ale ne, asi ani ten ne…“

Každý si vybírá dovolenou podle svého vkusu a možností, ale je pravda, že za podobnou cenu jako vás bude stát Bibione se můžete v Itálii podívat na daleko krásnější a klidnější místa…

Při večerní návštěvě baru, kde jsme seděli venku u stolečku, Andrea prohlásil: „Nechápu, jak je možný, že u stolků sedí skupinky samotných holek a nikdo k nim nepřijde! To by se jim v Itálii nestalo, že by je chlapi nechali takhle sedět samotné!“

Tohle je krásná ukázka jiné kultury 🙂 Ale možná to my, Češky, máme radši takhle… Nebo ne?

„Češi jsou hrozní česnekožrouti! Česnek cpou do všeho! Však se vám taky říká Garlic republic!“

Italové česnek sice v kuchyni používají poměrně často, ale jiným způsobem. Když vaří jídlo, přihodí do něj pár celých stroužků česneku, který se před konzumací vždy vyhodí.

Vítejte v Garlic republic!

A kam dál? Můžete pokračovat čtením druhého dílu této minisérie o tom, jaký je Ital frfňa. 😉 A pokud přemýšlíte, že byste napřesrok vyměnili Bibione za něco lepšího, tak si určitě přečtěte o Abruzzu! Snad vás inspiruji ke změně. 🙂

A co vy? Máte rádi česnekový dech? 🙂 Jezdíte do Bibione nebo raději někam jinam?A máte rádi olivový olej, nebo dáváte přednost jiným olejům v kuchyni? Podělte se s námi v komentářích.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej prosím tlačítky níže. Sledovat mě můžete i na Facebooku a Instagramu, tam se dozvíte i něco navíc. Grazie e ciao!

O životě s Italem

9 rozdílů mezi italským a českým partnerem z pohledu Češky

Chcete vědět, jaké jsou rozdíly mezi českým a italským partnerem? Tak já vám to tedy řeknu. 🙂 Jedná se o mé vlastní zkušenosti – sama jsem si prošla více vztahy s českými partnery a nyní žiji s Italem. Tak jdeme na to!

1. Chování k ženě

Češi, které jsem poznala, si partnerky vážit příliš neumí. Berou ji jako samozřejmost a nedávají jí najevo svoje city tak, jako to umí Ital. Ital se neustále snaží, aby měla jeho žena pocit, že je opravdu nejkrásnější bytostí vesmíru… A když se ohradíte, že se vám nelíbí označení “amore mio bellissimo” (můj překrásný miláčku), tak dostanete novou přezdívku s nádechem ironie) – “amore mio bruttissimo” (můj ošklivý miláčku).

2. Zájem

Ital se zajímá, jak se máte. Když jste v práci. Když zrovna nejste spolu, byť by to bylo i jen půl hodiny. Nebo když jdete nakoupit. Je schopný přijet z práce na 10 minut za vámi domů, aby vám dal pusu a zeptal se, jestli se máte dobře. Navíc – kdykoliv je vhodný čas na vyjádření citů a otázku, jak se máte. Come stai? E cosa fai? (Jak se máš? A co děláš?) Na což navazuje další bod… Con chi stai? (S kým jsi?)

3. Pověstná italská žárlivost

Kde jsi? S kým jsi? Ti spezzo le gambe! (zlámu ti nohy!)… Naštěstí to můj přítel nemyslí vážně. Ale přece jen, zajímá se a pokud se dozví, že se bavíte s někým, s kým jste nedejbože v minulosti něco měla, je oheň na střeše. Oheň nebo ohýnek – záleží na konkrétním jedinci. Každopádně hoří a je třeba hasit.

4. Neustále na příjmu

Velmi často si přítel volá s kamarády a DENNĚ také s rodiči (kdo z nás to dělá, že?). Je opravdu neustále na příjmu a je ochoten kamarádům pomoci ve dne v noci. Někdo volá v půl desáté večer? Není problém, však to je pro Italy ještě brzo… Na druhou stranu: když něco potřebuje on, vždycky se najde nejeden kamarád, ochotný podat pomocnou ruku. A netřeba dodávat, že rodina je svatá.

5. Nic není problém

Častá je u nás doma fráze „non ti preoccupare!“ (nedělej si starosti), která ale může zákeřně značit buď zmíněné, nebo v sobě může skrývat i naštvanost (non ti preoccupare, udělám to já, když tobě se nechce…). Každopádně – nic není problém, všechno se vyřeší, všechno nějak dopadne…

6. Tady vařím já!

Italové hodně času tráví přemýšlením o tom, co, kdy, kde, jak a hlavně S KÝM budou jíst. U snídaně v pondělí klidně budou s naprosto vážnou tváří řešit, co bude v pátek na večeři. Přítel navíc velmi rád vaří, tvoří si vlastní kombinace chutí a potom už jen čeká, co já na to. A co ho nejvíc naštve? Když mu řeknu, že je to “buono”! Začne se vyptávat: No jo, ale jak moc dobrý to je? Jak moc je to dobrý na stupnici od jedné do milionu? A od jedné do miliardy? A je to lepší než to včera? A než předevčírem?

Jeden z Andreových experimentů – těstoviny se třemi druhy cukety.

7. Péče o sebe

Za Itala se nemusíte stydět. Přítel nemůže přenést přes srdce, že velká část Čechů v létě snad nepoužívá ani deodorant. Nebo se prostě nemyje. Nebo obojí. Každopádně jsme ale přišli na to, že Češi daleko víc chodí pěšky než Italové, takže by to mohlo mít nějakou souvislost… Přece jen, pokud dojedete z klimatizované práce klimatizovaným metrem do klimatizovaného bytu, asi na vás letní horka nezanechají takovou stopu, jako když se táhnete přes rozpálené město šalinou

8. Horka

Nemusí být absolutní pravda, že se Ital vyžívá v horkém počasí a snáší ho dobře. Andrea v horku trpí daleko víc jak já, i když to vypadá, že se přesto vůbec nepotí. Jen nám tu v Česku tak trošku chybí to moře, kam by se v létě po práci dalo jít ochladit…

9. Italská domácnost?

V našem případě ani náhodou. Ačkoliv jsem vcelku vznětlivé povahy, neměli jsme dosud v našem vztahu žádný vážnější konflikt, který by se musel řešit hlasitým křikem, gestikulací a následným rozbíjením nádobí. 🙂

Kudy dál? Pokud vás zajímá, co Andrea říká o naší kuchyni a kultuře, mrkněte na první díl sem a druhý tady! A co takhle si přečíst o tom, jak probíhá návštěva v italské rodině?

Máte osobní zkušenost s něčím z toho, co vám tu předkládám? Poznali jste blíže nějaké Italy v Itálii nebo třeba v Česku? Jací podle vás jsou? Sdílejte svoje zkušenosti s ostatními v komentářích! 

Zdál se vám článek zajímavý? Skvěle! Tak sdílejte s kamarády, aby se taky pobavili a poučili! 😉

Amici, sledujte nás i na InstagramuFacebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa! A nezapomeňte se registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

Tak zase příště! Alla prossima! 🙂