Browsing Tag

Vaření

pasta, italian pasta
Italské recepty, O životě s Italem

jak (ne)vařit těstoviny jako Ital?

Ciao amici! Tentokrát pro vás mám trošku té „nudné teorie“. Spolu s Italem vám vysvětlíme, jaký je rozdíl mezi těstovinami po italsku a po česku a proč vařit s Itálií v Brně, pokud chcete vařit italskou kuchyni jako profík.

Česká vynalézavost je úžasná věc a ve spoustě případů nám může i zachránit kůži. My Češi umíme vymyslet nevymyslitelné (viz Jára Cimrman), přeskočit nepřeskočitelné (nebo spíš podlézt nepodlezitelné), opravit neopravitelné… v případě italské kuchyně tahle česká invence pak končí Pizzou Hawaii, která s tou italskou nemá nic společného (snad kromě slova Pizza v názvu). 

Možná si říkáte, že těchhle receptů je po českých internetech tolik, tak proč se do toho pouštíme taky? Je to jednoduché. Než jsme začali s Andreou pomýšlet na to, že budeme na Itálii v Brně vařit, proslídila jsem weby a blogy s italskými recepty. Viděla jsem stránky, kde autor v receptu radí: použijte těstoviny, co nikdy nelepí (nebo různé značky supermarketů), přidejte tam kečup… Čech možná zajásá, že ušetřil za těstoviny (vždyť na co ty dražší, že?!), ale takový výtvor má s pravou Itálií jen málo společného.

Itálii u nás doma vaří Andrea — já mám na starosti krájení, loupání, podávání surovin a další věci. Jsem vlastně taková pomocná síla v kuchyni. 🙂 Andrea si opravdu zakládá na kvalitě a na správných postupech a navíc si myslím, že italské jídlo mu připomíná domov. Narozdíl od nás je pro Italy jídlo středobodem vesmíru a záleží jim na tom, co vaří a z čeho to vaří.

Možná namítnete, že doma si přece každý může vařit, co chce a jak chce. Když ale jdu v Česku do takzvané “pravé italské restaurace”, vypadá výsledek často podobně jako v kuchyni u Ládi Hrušky:

Samozřejmě věřím, že pokud nás čtete, tyhle extrémní věci pravděpodobně sami nevaříte. Možná ale v té pravé italské kuchyni tápete a nevíte, jak na ty těstoviny, co jste jedli tehdy na dovolené v Itálii… Proč chutnaly jinak než ty u vás doma? V čem je háček? Nebojte, i tohle všechno vám postupně vysvětlíme a konečně těm záhadám porozumíte. 🙂

Narozdíl od Italů my v Česku často těstoviny vnímáme jako přílohu k něčemu jinému. Asi jako v naší firemní jídelně. Můžete hádat, které těstoviny vařil Ital. 🙂

Pojďme se spolu podívat na základní rozdíly mezi českým a italským pojetím těstovin v následující infografice.

V infografice vidíte ty nejčastější rozdíly mezi českou a italskou přípravou těstovin. To, zda se těstoviny rozvaří či ne je ovlivněno nejen dobou vaření, ale i výběrem kvalitních těstovin (mj. musí být vyrobeny z tvrdé pšenice, grano duro). Kvalitní těstoviny mají za syrova tmavě žlutou barvu a pokud je uvaříte al dente a rozříznete, budou mít stále tmavý vnitřek. Špagetu asi řezat nebudete, ale zkuste to třeba u rigatoni. To je taková malá pomůcka pro vás. 🙂

A co je to „cremina“? Zjednodušeně řečeno je to ta bílá voda, která vám zůstane po uvaření těstovin. Tato voda se používá do omáček, rozhodně není jen na vylití.

Co to je „al dente“ je těžké vysvětlit. Pro nás to většinou znamená „ještě tvrdé“. 😀 Nejlepší představu si uděláte v Itálii — zaleťte si pro inspiraci třeba do Říma (proč se tam vydat si přečtěte článku 10+1 bonusový důvod, proč jet na eurovíkend do Říma).

A pojďme to uzavřít a zrekapitulovat: proč tedy vařit s Itálií v Brně?

U nás doma vaří Ital, takže tu nenajdete žádné smyšlené recepty a ani žádné nahrazování ingrediencí jinými.

Italové mají spoustu jednoduchých receptů (které postupem času na blogu uvidíte), není potřeba nic překombinovávat a během 15-20 minut uděláte výborné jídlo. Stačí jen dodržovat náš postup. 🙂

Pokud chcete vařit po italsku, postupujte podle receptu a použijte naše tipy pro ozvláštnění; nezaměňujte suroviny za jiné, jinak vám z toho vznikne něco jako dort z pohádky O pejskovi a kočičce. Pohádka je to sice krásná, ale jíst byste to asi nechtěli, že? 🙂

Ano, některé italské recepty mohou mít i více lokálních variant. U nás doma vaří Ital z Abruzza, takže naše kuchyně je středoitalská. Budeme vám ale představovat i recepty z jiných koutů Itálie.

Tak vařte s Itálií v Brně — OPRAVDU po italsku! 🙂 V příštích týdnech vám Andrea prozradí, jak vybrat kvalitní těstoviny, jak probíhá jejich výroba a proč jsou některé značky těstovin (doopravdy) lepší než jiné. 🙂

A co vy? Dokážete uvařit těstoviny „al dente“? Lámete špagety jako Láďa, hážete je na strop abyste zjistili, jestli „už jsou“, nebo se snažíte dodržovat pravidla italské kuchyně? A jaké těstoviny připravujete nejraději?

Pokud vás zajímá nějaký konkrétní recept nebo máte otázky k tématu vaření po italsku, nechte nám komentář, moc rádi vám odpovíme. Můžete nás kontaktovat i jinak — mrkněte do sekce kontakty.

A kudy dál? Pokud se do toho chcete pustit rovnou, připravte si s námi Špagety aglio olio e peperoncino. A pokud se chcete pobavit, přečtěte si citace Itala o naší kuchyni a kultuře I a taky citace Itala o naší kuchyni a kultuře II.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže a ukažte i vašim přátelům, jak se vaří (a žije) po italsku. A sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa!

Amici, nezapomeňte se  registrovat k odběru měsíčního newsletteru Itálie v Brně tady! Tak už vám žádný nový článek neunikne.

O životě s Italem

Jak jsme v české garáži dělali italské klobásky

Vloni na podzim přišel Andrea s nápadem, že bychom mohli zkusit vyrobit italskou sušenou klobásu (salsiccia, čti „salsíča“). Že nechápe, proč u nás děláme jen samou vařenou (dušenou) šunku. Logicky: pokud to jde v Itálii, proč by to prý nemělo jít i v Česku?

Přes zimu jsme proto celou akci promysleli, všechno do detailů naplánovali a především jsme se snažili najít co nejvhodnější místo. Salsiccia totiž potřebuje teplotu v rozmezí 7-10 stupňů a konstantní vlhkost okolo 60%.

Po dlouhém přemítání jsme jako nejvhodnější místo vytipovali garáž českých rodičů. Přece jen, měla by v ní být poměrně stálá teplota, v únoru a březnu něco málo nad nulou (to aby nám klobásky nepomrzly), ale zase ne moc teplo. Vlhkost se při kontrolním měření zdála taky v pořádku.

A tak jsme začali s výrobou klobásek. Na jaře jsme koupili 5 kg masa, nachystali pepř a sůl. Nic dalšího už není třeba. Stejné suroviny lze mimochodem použít i pro čerstvou klobásku, která je výborná jen tak opečená na pánvičce. Tuto syrovou klobásku můžete nechat 2-3 dny v lednici nebo ji také zmrazit na později.

Celý proces výroby nám zabral asi dvě hodinky od namletí masa přes míchání směsi až po plnění střívka. Bylo zábavné sledovat, jak se můj přítel s mým otcem celou prací baví a těší se na skvělý výsledek. Z masa jsme udělali tři dlouhé stočené kusy klobásy, namotali je na tyč od koštěte a tyč pověsili do garáže. Jenže jak jsme zanedlouho zjistili, v garáži nebyla ani stálá teplota ani vlhkost, jak jsme očekávali.

Pokus o domácí salsiccie. Ještě že z obrázku není cítit ten smrad. 🙂

Po nějakých čtyřech týdnech nastal očekávaný čas sklizně. Klobáska měla podle našich předpokladů být už dostatečně suchá a mít svou specifickou chuť. O víkendu jsme v dobré náladě přijeli k mým rodičům, kde se klobásky nacházely. Táta nás nadšeně uvítal s tím, že jednu klobásku už mezitím stihl ochutnat a že byla moc dobrá. Tak jsme k ní přičichli… A byla naprosto shnilá! Zde bohužel neplatí (jako možná u jiných typů uzenin), že čím smradlavější výsledek je, tím lépe.

A tak jsme sundali zbývající klobásky z tyče a pustili se do jejich kontroly. Všechny kromě jednoho malého kousku byly na vyhození. Maso v garáži chytlo plíseň kvůli proměnlivé vlhkosti a teplotě. Kýženého efektu výborné, voňavé (pro někoho smradlavé), sušené klobásky jsme tak vůbec nedosáhli. Klobásky prostě jen strašně smrděly, protože shnily.

Poučení pro příště? Jelikož nemáme vhodné podmínky (vhodný sklep), radši si zase na našem výletu do Itálie naplníme kufry několika druhy salsiccie. Vřele doporučuji! Je dobře skladná a do kufru se jí po nakrájení na menší kousky vejde spousta! Pozor, doporučuji vám salsicciu nechat nakrájet a zavakuovat u prodejce, aby vám déle vydržela.

A kudy dál? Co takhle si přečíst článek o životě s Italem nebo třeba dvoudílný seriál o tom, co Italovi nechutná a „nevoní“ v Česku (díl první a druhý)?

Dělali jste doma nějaké podobné pokusy, které skončily jako ten náš? Měli byste odvahu vyzkoušet přípravu salsiccie? Pokud ano, napište si, s radostí vám v komentářích poskytnu přesný recept. Kdo ví – možná máte doma lepší podmínky a budete se tak moct stát prvními výrobci a prodejci salsiccie v Česku! 🙂

Líbil se vám dnešní článek? Pokud ano, sdílejte jej prosím s přáteli tlačítky níže.

Grazie e ciao!

Takto vypadá salsiccia po opečení na pánvičce. Mňam!