Je komunikace v cizím jazyce výhodou každého mezinárodního vztahu? V jakých situacích naráží smíšené páry na jazykové bariéry a kde si naopak vedou výborně? Co se partneři učí jeden od druhého? Vyzpovídali jsme některé z blogerek, se kterými jsme již dříve dělali rozhovory. Tentokrát jsme se zaměřili na jednu konkrétní oblast: jejich komunikaci s partnery.
✅ ÚVODNÍ TIP: Chcete se naučit základy italštiny? Přečtěte si naši detailní recenzi zábavného online kurzu, se kterým si je hravě osvojíte v krátkém čase. Studovat online můžete i angličtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu nebo ruštinu. Mrkněte SEM>>>.
Všech 10 žen dostalo 3 otázky, týkající se komunikace ve smíšených párech:
- Ovlivnila (či stále ovlivňuje) jazyková bariéra tvou komunikaci s partnerem?
- Uveď konkrétní příklady, kde jste narazili na jazykovou bariéru.
- Jaká slovíčka se jeden od druhého učíte (ve druhém jazyce) a využíváte je nejčastěji?
1. Ovlivnila (či stále ovlivňuje) jazyková bariéra tvou komunikaci s partnerem?
Za Itálii v Brně můžu říct, že na začátku jazyková bariéra naši komunikaci určitě ovlivňovala. Na prvním rande mi Ital řekl, že mám strašný přízvuk, což ani trochu nepomohlo mému „jazykovému sebevědomí“. Přitom jeho čeština zůstává stále podobně špatná, jako když jsme se poznali.
Ačkoliv jsem jakž takž uměla italsky, rozhodně jsem tehdy nemluvila plynule a spoustu věcí jsem nedokázala vyjádřit, takže jsem si pomáhala překladačem nebo angličtinou. S postupem času se to ale lepšilo a lepšilo a dnes nemám problém vyjádřit italsky prakticky nic. 🙂
Míša Šticová z Italského snu říká, že když ještě neuměla moc italsky, dorozumívali se s přítelem rukama nohama. Její Marco sice mluví anglicky, ale dost slova polyká, ostatně jako další Toskánci. Proto si moc dobře nerozuměli. Podotýká, že mluvit, snít a komunikovat ve třech různých jazycích je nejen zábavné, ale někdy i na mozek lezoucí.
Eri Salcmann poznamenala, že s jazyky vždy bojovala a jestli něco nemá, tak je to talent na ně. Johana Vinšová, žijící s Konžanem podotýká, že s partnerem mluví anglicky, ačkoliv není rodným jazykem ani jednoho z nich. Podobně to má i Lenka, žijící s Malajcem. Občas se ztratí v zákoutích jazyka, který je pro oba cizí, a musí rychle hledat jiná slova.
Jazykový TIP Itálie v Brně: Stále tápete v cizích jazycích? S tou nejlepší motivací právě pro vás, se studijním plánem, s nástrahami při učení jazyků a dalšími překážkami vám pomůže jedinečný kurz Jazyky od píky. Díky němu budete vědět, jak na to. Vrhněte se do jazyků po hlavě! Zjistěte víc — stačí kliknout na tento speciální odkaz.
Dita Lendvayová, která žije s Chorvatem, zmiňuje velkou výhodu: protože je nám chorvatština docela blízká, měla o něco lehčí situaci než ostatní holky. Jinak si zpočátku pomáhala překladačem a obrázky na internetu.
Anglicky spolu zpočátku mluvili i Barča Nehybová s Marcem. Jak se Bára lepšila v italštině, přešli postupně do tohoto jazyka. Občas se zadrhnou, ale v té chvíli se zastaví a vše si znovu vysvětlí. Většinou jde opravdu jen o jazykové nedorozumění, takže už dnes nereagují tak cholericky, jako na začátku vztahu.
Dana Lund, která roky žila s Angličanem, problém jazykové bariéry nepocítila. Když se poznala s budoucím manželem, uměla výborně anglicky (a její muž ani slovo česky). I proto byla jejich jazykem od začátku angličtina. Manžel kdysi navštěvoval jazykové kurzy češtiny, ale v realitě češtinu v jejich vztahu využíval jen minimálně.
2. Uveď konkrétní příklady, kde jste narazili na jazykovou bariéru.
Pro mě z Itálie v Brně bylo na začátku složitější vyjádřit abstraktní pojmy a pocity, smysluplně diskutovat nebo se hádat. 🙂 Na bariéru občas narazíme i teď hlavně kvůli tomu, že italština má moře dialektů. Starší lidé často mluví právě dialektem a spisovná italština jim moc (nebo vůbec) nejde.
Míša Šticová vzpomíná, jak na ni na začátku mluvil přítel rychle — ale potichu — anglicky. Ona přikyvovala. Měla pocit, že když přizná, že nerozumí, bude „za blbečka“. Časem se ale naučila ptát (klidně i 10krát), protože chybami se člověk učí. A v cizím jazyce to platí obzvlášť. Toskánské nářečí jejího přítele byla na začátku katastrofa a Míša nerozuměla kamarádům ani rodině. A nejtěžší kalibr byla Italova babička, které Míša často odpovídala na něco úplně jiného, než se jí ptala. Tím hrději se dnes cítí, když si s ní dokáže popovídat.
Barbora Gemmelová vypráví, že si na začátku nerozuměli hlavně v idiomech, ale nebylo to nic strašného. Mluvila italsky už docela plynule, když se poznala se svým Italem. Pamatuje si, že si občas popletla podobná italská slovíčka, a přítele tak čas od času rozesmála.
Eri Salcmann, žijící s Američanem podotýká, že jazyková bariéra se nejvíc projevuje při hádkách, když nutně potřebuje vyjádřit, co jí právě leží na srdci. Proto se snaží intenzivně naslouchat partnerovi a hlavně být co nejvíc „open minded“ ve chvíli, kdy by po sobě nejradši hodili talířem.
Pro Markétu Vaculíkovou zůstává jazyková bariéra mezi italským partnerem a jejími rodiči, protože se spolu vůbec nedomluví. Musí tak nutně figurovat jako překladatelka.
Dita, žijící s Chorvatem, narazila na vtipnou situaci: její Chorvat má pár slov, která neustále říká špatně česky a odmítá to napravit, jako například „mrzka“ místo „zmrzka“ nebo „učiče“ místo „určitě“. Říká, že ji jeho paličatost občas rozčiluje.
Martina Koşar, žijící s Turkem, naráží na jazykovou bariéru při vysvětlování některých výrazů v angličtině (například české spojení „prozvonit někoho telefonem“).
Barča Nehybová bojovala s popisováním citů a emocí, kde je potřeba promyslet každé slovo naprosto přesně a když ho v cizím jazyce neznáte, je obtížné to vysvětlit. Druhou komplikovanou oblastí byl humor. Itálie a Česko mají úplně jiný humor a tak se oba partneři naučili vyšší citlivosti k humoru toho druhého. Nějaký ten přešlap se ale i tak občas stává.
3. Jaká slovíčka se jeden od druhého učíte (ve druhém jazyce) a využíváte je nejčastěji?
Andrea z Itálie v Brně se učí hlavně běžnou slovní zásobu (denní doby, počítání, roční období apod.). A potom taky speciální slovíčka, jak víte i z našeho Facebooku. Já se taky stále učím, třeba slova z italských dialektů. Například krátké „mo“, které na italském jihu znamená nyní (v obecné italštině se používá „adesso/ora“).
Z běžné italštiny jsem se naučila hodně slov okolo vaření, které přítel miluje, jako „scolare la pasta“ (slít těstoviny), „far soffriggere“ (nechat osmahnout například cibulku), „sciacquare“ (opláchnout). Další kategorií jsou slovíčka okolo naší kočky, jako „tiragraffi“ (kočičí strom), „la cuccia“ (pelíšek), „coccolare“ (pomazlit se), „i peli“ (chlupy), „i baffi“ (vousky)… A Ital se zase naučil česky „dolů“, „Na!“, „pocem“ nebo „ne*er“. 🙂
Míšu z Italského snu zase přítel učí rozdíly mezi spisovnou italštinou a místním nářečím. Jemu se v češtině líbí hlavně nadávky, ale ne vždy dokáže odhadnout jejich sílu a musí dávat pozor, hlavně před českou rodinou. Oblíbil si i slova „miláčku“, „cooože“ a „kokino“.
Barbora Gemmelová podotýká, že se její přítel nikdy neučil slovensky. Pamatuje si jen „pomaranč“, ačkoliv nikdo neví, proč.
Eri říká, že její Steven jen těžko proniká do tajů češtiny a proto je ráda, když si vzpomene na „dobré ráno“ nebo „děkuji“, což ale v jeho podání zní spíš jako „tankuji“. Z českých slov mu dobře jde akorát tak „pizza“, „hamburger“ nebo „cola“.
Markéta se od Itala učí pořád, a to hlavně technické výrazy z jeho práce, jako třeba „tornio“ (soustruh), „valvola“ (ventil), „macchina a controllo numerico“ (CNC stroj).
Johana se zase od Konžana učí africké speciality, protože ty nemají anglický ekvivalent. Lenka se od svého Malajce naučila například slovo „nasi“ (rýže) a říká, že z jídla umí nejvíc slovíček. Její muž naopak česky umí „ahoj“, „kyselé jablko“ (naučil se kvůli koktejlům v práci), „hezká žena“, „pivo“ a pár sprostých slov. Martina se s partnerem učí ve druhém jazyce slovíčka pro objednání v restauraci, nákupy nebo dotazy na cestu.
Barča Nehybová říká, že poslední dobou si s Italem navzájem předávají hlavně slangová slovíčka. Její Marco si neumí objednat česky jídlo, ale přesně ví, co jsou „ťapinky“, „uchoštour“ nebo „šikulka“. Je pak na sebe hrdý, když se něco přiučí, ale nemůže to reálně použít před ostatními. Ona sama se z italštiny učí co nejvíce, protože žije v Itálii a tak jazyk potřebuje znát. Nejvíc se naučila veronský dialekt (dialekt partnerovy rodiny). Občas přejímá slova, co zaslechne doma, a vytáhne je na veřejnosti k překvapení okolí. To se stalo třeba když svůj zadek nazvala mírně řečeno prdelkou (sederino) před všemi. A také se učí fráze a slovíčka ohledně jídla. O tom totiž Italové mluví pořád!
A co vy? Který výraz z mezinárodních slovníků blogerek vás zaujal nejvíc? Řekněte nám to v komentáři.
A co si přečíst dál? Třeba rozhovory se zde zpovídanými blogerkami, kde se dozvíte další zajímavosti z jejich životů. Podívejte se i na 6+1 nejdivnějších italských pověr a na italské zajímavosti.
Související článek v anglické verzi, vycházející z našich rozhovorů s blogerkami, nám zveřejnily také weby Prague Morning a Medium.com.
Líbil se vám dnešní článek? Pokud ano, sdílejte jej s kamarády, aby si také přečetli zajímavé postřehy o jazykové bariéře.
Amici, sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa.
Žádné komentáře