Blogerky prozrazují, jaký je život s cizincem: Dana Lund — „Kvůli jazykové bariéře manžela jsem převzala mužskou roli“

Je život s cizincem procházka růžovou zahradou nebo ne? Zajímá vás, jak to vnímají (nejen) české a slovenské ženy, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptali jsme se jich na osobní zkušenost. Všechny ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i docela překvapivé.

Tentokrát jsme si povídali s Danou Lund. Dana miluje knihy, chození po horách, studium cizích jazyků a horkou čokoládu. Na jaře 2020 se chystá vydat tištěnou knihu porodních příběhů — právě jí běží kampaň na Hithitu. Více k této a dalším připravovaným knihám najdete i na její Facebookové stránce Sběratelka Příběhů.

1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?

Jmenuji se Dana Lund. Jsem žena. Manželka. Maminka tří dětí. Sběratelka příběhů. Energická tvůrkyně a majitelka mužského mozku.

Moje křestní jméno pochází z hebrejštiny a znamená „soudkyně“, potažmo „spravedlivá“. A tak se v souladu s ním snažím prosazovat práva žen v porodnictví a práva rodičů v našem školním systému. Jsem velkým fanouškem svobody (nejen) ve vzdělávání.

A to zvláštní příjmení? To mám po manželovi, který je z Anglie. Do telefonu vždy vysvětluji, že se to píše „hubený jako lunt“, jenom s „d“ na konci. Hubená jsem fakt docela dost. 🙂

2. Odkud pochází tvůj partner?

Z jihovýchodní Anglie, z krásné oblasti kolem městečka Rye.

3. Jak dlouho jste spolu?

Jsme spolu 13 let, z toho 10 let jsme manželé. Seznámili jsme se v Čechách v jazykové škole, kde jsme oba vyučovali. Manžel si původně chtěl udělat jen Cambridge na certifikát v Praze a pak odcestovat do Ruska. A já jsem po návratu z Nového Zélandu chtěla odjet do Argentiny. Nic z toho jsme zatím nestihli, ale místo toho máme tři děti a bydlíme na českém venkově.

4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?

Kvůli jazykové bariéře manžela jsem musela částečně převzít i mužskou roli, což mi někdy ne úplně vyhovuje — řešit stavbu domu s dítětem na ruce a věci, kterým jsem nerozuměla a ani asi rozumět nechtěla… to bylo opravdu náročné. Manžel sice česky umí, ale takovéto situace jsou pro něj hodně náročné a třeba smlouvání o cenách bylo prostě na mě.

5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?

• Rozhled dál než jen do české kotliny. Baví mě zjišťovat, jak se nějaká věc řeší i v jiných zemích — ať už jde třeba o očkování, vzdělávání dětí nebo porodnictví. Ráda se vyptávám přátel a rodiny z Anglie a čtu i na zahraničních webech. Nic není černobílé a učí mě to větší toleranci k různým způsobům a zvyklostem. Jedno univerzální řešení neexistuje. A i v každodenních maličkostech je prostě manžel nastaven jinak. Ale to je asi podobné i u českých párů.
• Pestrost v jídle. Manžel rád vaří indickou a italskou kuchyni. Na českou chodíme občas k mým rodičům a doma ji prakticky nevaříme.
• Získání druhé domovské země. Do Anglie rádi jezdíme na co nejdelší dobu a nasáváme to, co nám doma případně chybí, ať už je to jídlo nebo kempování u moře. Mimochodem: myslím, že pokud přeje počasí, má Velká Británie jedny z nejhezčích pláží v Evropě. 
• Bilingvní děti — je krásné pozorovat, jak si berou z obou kultur to, co je jim blízké. Přepínají mezi dvěma jazyky naprosto bezprostředně a přirozeně.

6. A jaké jsou největší nevýhody?

• Periodicky se opakující kulturní šok u manžela, kdy už tady toho má po krk a přemýšlí o stěhování zpět do Anglie. Oproti Angličanům jsme pro něj jako národ zamračení stěžovatelé na všechno. Vzhledem k brexitu to ale pro nás je v blízké budoucnosti velmi nepravděpodobný krok.
• Jazyková bariéra. Mluvím anglicky velmi dobře, dokonce jsem vystudovala obor překladatelství. Ale když jsem hodně unavená nebo rozzlobená, dochází mi někdy slova. 🙂
• Další nevýhodou je právě přejímání té mužské role, o kterém píšu výše. To bych s Čechem asi vůbec neřešila.

7. Jaký je život s cizincem na české vesnici? Máte nějaké vtipné zážitky?

Vtipné zážitky má asi spíš manžel, když někde mluví česky. Jednou v hospodě vyprávěl, jak ho hrozně bolí žalud (myslel žaludek). Jinak se tu spíš vymykáme životním stylem. Postavili jsme tradiční  roubenku, založili jedlý prales. Sousedi nechápou, proč nemáme moderní dům a posekaný trávník. 🙂

8. Co vás přivedlo k nápadu postavit si roubenku a jak se vám v ní žije?

Milujeme starý nábytek, který by se do moderní novostavby nehodil. Také máme rádi dřevo jako materiál a staré české roubenky nás prostě okouzlily svým vzhledem i životností. Nepraktické je pouze striktní rozvržení oken, které ztěžuje rozvržení místností a zdí.

9. Jaké jsou pro manžela největší kulturní šoky, které v Česku zažil ?

Nejvíc asi neochota v obchodech. Mluví slušně česky, ale má přízvuk a už tím je podezřelý. Ojedinělé není nezdvořilé „Coo? Cožee?“ od prodavačky, doprovázené patřičným opovržlivým pohledem. Také je zde poměrně obtížné navázat nová přátelství. V Anglii se lidé často stěhují a rádi se seznamují. Tady má většina svou partičku ze střední nebo vysoké školy a nové kamarády „nepřibírá“.

10. Jaká je anglická rodina? A co dobrého si v Anglii nejčastěji dáváte?

Manželova rodina je (narozdíl od té mojí) pěkně rozvětvená. On sám je ze tří bratrů, jeho maminka má tři bratry, tatínek má také dva sourozence, takže se to hemží různými strýčky, tetičkami, bratranci a sestřenicemi. Protože na návštěvu jezdíme tak jednou za rok, trvalo mi poměrně dlouho si zapamatovat, kdo je kdo a co kdo dělá.

11. Co manželovi nejvíc chybí z jeho rodné země?

Přátelskost lidí, navazování nových přátelství — my Češi máme většinou svoji partičku ze střední nebo vysoké školy a nikoho nového si do ní moc nepouštíme. V Anglii se lidé často stěhují a navazují tak neustále nové a nové vztahy.

Pak také asi kvalitní jídlo. Nabídka supermarketů se nedá srovnat. A indické take-away tady také buď není, nebo to není ono.

12. Kdybys měla doporučit čtenářům a čtenářkám jedno místo, kam se podívat v celé Anglii, kam by to bylo a proč?

Cornwall. Je to nádherný kus země s dramatickými útesy, nejlepší zmrzlinou v Evropě a nádhernými plážemi.

A co vy? Máte rádi Anglii a už jste se v ní byli podívat? A taky byste si nejraději postavili roubenku na venkově? 🙂 Okomentujte článek a podělte se s námi o své názory.

Pokud se vám rozhovor líbil, sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly seriálu a další články! Grazie e alla prossima!

Všechny ostatní díly tohoto seriálu najdete v sekci Rozhovory.