Chcete vědět, jaké jsou rozdíly mezi českým a italským partnerem? Tak já vám to tedy řeknu. 🙂 Jedná se o mé vlastní zkušenosti — sama jsem si prošla více vztahy s českými partnery a nyní žiji s Italem.
1. Chování k ženě
Češi, které jsem poznala, si partnerky vážit příliš neumí. Berou ji jako samozřejmost a nedávají jí najevo svoje city tak, jako to umí Ital. Ital se neustále snaží, aby měla jeho žena pocit, že je opravdu nejkrásnější bytostí vesmíru… A když se ohradíte, že se vám nelíbí označení „amore mio bellissimo“ (můj překrásný miláčku), tak dostanete novou přezdívku s nádechem ironie) — „amore mio bruttissimo“ (můj ošklivý miláčku).
2. Zájem
Ital se zajímá, jak se máte. Když jste v práci. Když zrovna nejste spolu, byť by to bylo i jen půl hodiny. Nebo když jdete nakoupit. Je schopný přijet z práce na 10 minut za vámi domů, aby vám dal pusu a zeptal se, jestli se máte dobře. Navíc — kdykoliv je vhodný čas na vyjádření citů a otázku, jak se máte. Come stai? E cosa fai? (Jak se máš? A co děláš?) Na což navazuje další bod… Con chi stai? (S kým jsi?)
3. Pověstná italská žárlivost
Kde jsi? S kým jsi? Ti spezzo le gambe! (zlámu ti nohy)… Naštěstí to můj přítel nemyslí vážně. Ale přece jen, zajímá se a pokud se dozví, že se bavíte s někým, s kým jste nedejbože v minulosti něco měla, je oheň na střeše. Oheň nebo ohýnek — záleží na konkrétním jedinci. Každopádně hoří a je třeba hasit.
4. Neustále na příjmu
Velmi často si přítel volá s kamarády a denně také s rodiči (kdo z nás to dělá, že?). Je opravdu neustále na příjmu a je ochoten kamarádům pomoci ve dne v noci. Někdo volá v půl desáté večer? Není problém, však to je pro Italy ještě brzo… Na druhou stranu: když něco potřebuje on, vždycky se najde nejeden kamarád, ochotný podat pomocnou ruku. A netřeba dodávat, že rodina je svatá.
Líbí se vám, co čtete? Přečtěte si také:
O návštěvě v italské rodině nebo 10 důvodů, proč se naučit italsky. A koukněte i na článek italština online, recenzi kurzu, který vám pomůže s italštinou z pohodlí domova!
5. Nic není problém
Častá je u nás doma fráze „non ti preoccupare!“ (nedělej si starosti), která ale může zákeřně značit buď zmíněné, nebo v sobě může skrývat i naštvanost (non ti preoccupare, udělám to já, když tobě se nechce…). Každopádně – nic není problém, všechno se vyřeší, všechno nějak dopadne…
6. Tady vařím já!
Italové hodně času tráví přemýšlením o tom, co, kdy, kde, jak a hlavně S KÝM budou jíst. U snídaně v pondělí klidně budou s naprosto vážnou tváří řešit, co bude v pátek na večeři. Přítel navíc velmi rád vaří, tvoří si vlastní kombinace chutí a potom už jen čeká, co já na to. A co ho nejvíc naštve? Když mu řeknu, že je to „buono“! Začne se vyptávat: No jo, ale jak moc dobrý to je? Jak moc je to dobrý na stupnici od jedné do milionu? A od jedné do miliardy? A je to lepší než to včera? A než předevčírem?
7. Péče o sebe
Za Itala se nemusíte stydět. Přítel nemůže přenést přes srdce, že velká část Čechů v létě snad nepoužívá ani deodorant. Nebo se prostě nemyje. Nebo obojí. Každopádně jsme ale přišli na to, že Češi daleko víc chodí pěšky než Italové, takže by to mohlo mít nějakou souvislost… Přece jen, pokud dojedete z klimatizované práce klimatizovaným metrem do klimatizovaného bytu, asi na vás letní horka nezanechají takovou stopu, jako když se táhnete přes rozpálené město šalinou.
8. Horka
Nemusí být absolutní pravda, že se Ital vyžívá v horkém počasí a snáší ho dobře. Andrea v horku trpí daleko víc jak já, i když to vypadá, že se přesto vůbec nepotí. Jen nám tu v Česku tak trošku chybí to moře, kam by se v létě po práci dalo jít ochladit.
9. Italská domácnost?
V našem případě ani náhodou. Ačkoliv jsem vcelku vznětlivé povahy, neměli jsme dosud v našem vztahu žádný vážnější konflikt, který by se musel řešit hlasitým křikem, gestikulací a následným rozbíjením nádobí. 🙂
A co vy? Poznali jste blíže nějaké Italy v Itálii nebo třeba v Česku? Jací podle vás jsou? Sdílejte svoje zkušenosti s ostatními v komentářích!
Líbil se vám článek? Nezapomeňte jej sdílet s kamarády!
Amici, sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa!
7 Komentáře
Mně se tohle zobecňování hrozně nelíbí. Můj přítel se ke mně chová naprosto úžasně, zajímá se o mě a to samé pro něj dělám já. Ale je fakt, že se o nás říká, že jestli se my rozejdeme, nezůstane už žádný pár pohromadě. My už se sebou prostě počítáme, ale to neznamená, že bychom zapomínaly na věci, které dělají pár párem. :3 A díky Bohu, vůbec nežárlí. A já taky ne. Fakt!
Jinak mám pocit, že naše rodina má něco z italské krve. Pořád plánujeme jídlo, při obědě vymýšlíme, co uděláme další víkend a… Někdy mám pocit, že neděláme nic jiného, než že vaříme, jíme a myjeme nádobí. A to jsme prosím docela drobná rodinka.
Mimochodem znám odpověď na to, proč Češi chodí víc pěšky. Na naši dopravu se totiž nedá spolehnout. 😀
Ahoj, děkuji za tvůj pěkný komentář 🙂 Tak to zní jako úžasný vztah. Já jsem bohužel nic takového nezažila. Dost možná i proto, že sama málokoho snesu 😀 Ale ve svém okolí mám spoustu kamarádek, které mají vztah typu „žena se stará, muž vydělává“ – vaří tomu svému muži a opečovávají ho a přitom chodí stejně jako on do práce… Znám i jeden případ, kdy se přítel po svatbě dost proměnil – před ní se snažil a po ní přestal, jelikož už měl „svý jistý“… Ale všude jsou různí chlapi, určitě nechci tvrdit, že v IT jsou všichni chlapi úžasní a u nás zlí!
To s tou dopravou je sice hezké, ale v Itálii je to daleko horší – například do malých vesniček autobus zajede sotva jednou za den, pokud mu to vyjde 😉 po městě se docela přepravovat dá, ale v Římě třeba spíš metrem – autobusy jsou tam taky vysoce nespolehlivé, a hlavně člověk nikdy neví, kdy dojede kvůli tomu šílenému provozu… 🙂 Zdraví Míša
Já musím říct,že moje zkušenosti s Italem jsou podobné tomu,co píšete.Když jsme se s Markem poznali tak byl velmi pozorný,konzistentní(což jsem do té doby bohužel vždy zažívala jen v počátcích vztahu).Marco se ke mě vždy choval jak k bohyni a já začala velmi rychle porovnávat.
Neustále mě rozmazlovat a měl aktivní zájem o mém životě a o mých pocitech.Měl prostě(obecně) jinou mentalitu oproti mužům se kterými jsem se do té doby potkala.
Kvůli práci se naše cesty rožešli ,ale doteď jsme přátelé a jsme v kontaktu i když žije jinde v Evropě a doteď i na dálku mi dává ten pocit,který jsem do té doby s jiným (českým ) mužem nezažila.
A to upřímně prozradím,že jsme neměli klasický vztah a nebyla jsem úplně zamilovaná.
Ahoj Eli, děkuji za komentář. Souhlasím, i z mých zkušeností jsou Italové pozornější k ženám a silněji vázaní na rodinu i přátele. My už jsme s Andreou pátým rokem a neměnila bych ani za nic. 🙂 Každopádně i mezi Italy jsou velké rozdíly podobně jako mezi Čechy, nechci zase úplně všechny házet do jednoho pytle. Velkou výhodou taky je, že máte vlastně dva domovy, ten druhý přitom v tak krásné zemi. Jinak pravda je, že zamilovanost pomine a až tehdy se ukáže, jací lidé opravdu jsou – určitě to není nutná podmínka funkčního vztahu zvlášť, když vám to oběma vyhovuje. Třeba na sebe s Markem ještě někdy narazíte v jiném čase a místě, „nikdy neříkej nikdy“! 🙂 Zdraví Míša z Itálie v Brně
Letošní léto jsem trávila na jihu, cíl by 8 týdnů intenzivního jazykového kurzu. Po třech týdnech jsem poznáš moc milého Itala. Možná byla chyba, že jsme se seznámili na internetu. Prožili jsme spolu krásný týden, měl zrovna dovolenou. Když se pak vrátil do práce, už se neozval. Několikrát jsem měla chuť mu napsat, ale pak jsem si řekla, má svůj život, nebudu do nej zasahovat, pokud o to sám nestojí . Dodnes na něj rada vzpomínám. Krátké ale krásné.
Ahoj Mio, zní to jako krásná letní láska, ale je opravdu škoda, že už se neozval… Jak je to starý příběh? Zdraví Míša z Itálie v Brně
Příběh letošního léta, z Neapole. Těším se, až se opět do Italie vrátím. Láká mě Sicílie.