Jak to můžeš jíst? Citace Itala o naší kuchyni a kultuře II

Dnes vám přináším pokračování článku o tom, jak vnímá naši kulturu Ital v Česku a co se mu u nás nelíbí (pokud jste nečetli předchozí díl, mrkněte zde). Jelikož byl první díl nejdříve publikovaný na jiném webu a reakce na něj byly velmi rozporuplné (někteří se vztekali a posílali nás oba zpět do Itálie, ačkoliv já jsem rodilá Češka, jiní se slovy Andrey ale naopak souhlasili), rozhodla jsem se pro pokračování. Dnes vám povím o některých fuj-věcech, které se mému Italovi v Česku nelíbí a taky o tom, co u nás podle něj nefunguje tak, jak by mělo.

Fuj číslo 1: Chování obsluhujícího personálu k zákazníkům

„Proč se číšníci a obsluha chovají tak hrozně? U nás by je vyrazili do druhého dne!“ Můj Ital nechápe chování těch zaměstnanců, kteří u nás přichází do kontaktu se zákazníky (například obsluha v restauraci). Poté co jsem byla mnohokrát v Itálii a mohu srovnávat tak souhlasím, že na naší obsluze (nejen) v restauracích jde často vidět, že je jejich práce nebaví a nechovají se k zákazníkovi hezky. Nesnaží se mu vyhovět, často si prostě dýško nezaslouží a když jim je nedáte, dají vám najevo svou naštvanost. Myslím, že problém je v tom, že tito lidé práci obsluhy berou často jen jako brigádu či krátkodobé zaměstnání, než se najde „něco pořádného“. Naštěstí musím říct, že se během posledních pár let v Brně objevují podniky, kterým záleží jak na kvalitě nabízených jídel, tak i na přátelském přístupu a proškolenosti personálu. Přece jen: pokud přijdete do baru, kde je znechucená obsluha, nejen že se tam necítíte vítáni, ale podruhé už se tam spíše nevrátíte…

Fuj číslo 2: Smraďoši v MHD

„Proč v šalinách lidi tak hrozně smrdí? To se celé léto vůbec nemyjí?!?“ Andrea si hned po svém příjezdu do Česka všiml, že v dopravních prostředcích to především v létě není žádná sranda. Jako by někteří lidé u nás snad ani nepoužívali mýdlo a deodorant. Sice je situace daleko horší v létě, ale i během zimy není až tak těžké narazit na zmíněné smraďochy…

Fuj číslo 3: Přístup prodejců od banánů až po auta

„Vypadá to, jako by mi (tu věc) ani nechtěli prodat! Copak se musím prodejce prosit? Ochota vyjít vstříc zákazníkovi je v Česku na bodu mrazu!“ Andrea poukazuje na to, že ten, kdo chce u nás něco prodat se často vůbec nesnaží. Často u nás podle něj chybí korektnost a jasné jednání v těchto situacích. Zákazník si sjednává schůzky třeba na prohlídku auta a je to problém, musí se přizpůsobovat on prodejci, ačkoliv by to mělo být naopak. Kdo z prodeje dostane provizi – prodávající nebo snad kupující? Ne všichni v této branži jsou navíc šikovní na prodej, hlavně pokud se jedná o zaměstnance; pokud někdo pracuje na sebe, snaží se i u nás logicky klientovi vyjít více vstříc.

A tady přidám ještě zkušenost Andreova bratrance, který také už několik let žije a pracuje v Česku. Vloni si pořizoval nové auto. Měl jej vybrané – jednalo se o konkrétní kus, který byl k dispozici na jedné prodejně. Po několika schůzkách a testovacích jízdách si s prodejcem plácli a domluvili se, že si auto po víkendu vyzvedne. V pondělí ráno přijel na místo a prodejce mu bez mrknutí oka sdělil, že auto už mezitím prodal někomu jinému. Prodejci bylo prostě úplně jedno, kdo si auto nakonec koupí – hlavně, že se prodá… Takhle této značce díky své „šikovnosti“ vlastně vytvořil jednoho spokojeného a jednoho nespokojeného klienta.

Fuj číslo 4: Lidi z realitky

„Makléřem může u vás být každý blbeček, jak to pak má vypadat!“ Andrea má tu zkušenost, že lidi z realitek se nechovají slušně. Když tu hledal bydlení, několikrát se mu stalo, že takový makléř nepřišel na domluvenou schůzku a pak už se neozýval zpět ani nebral telefon. Pokud se mezitím poptávaný byt pronajal, makléř se ani nenamáhal nabídnout jakoukoliv alternativu, ačkoliv by na tom sám vydělal. Těžko říct, zda je to způsobeno nedostatkem slušnosti či leností těchto pracovníků. Navíc by makléři chtěli nejraději jen provizi bez práce, jelikož zájemci často neposkytnou ani slušnou smlouvu… Navíc v Česku (narozdíl od Itálie) se realiťákem bohužel může stát naprosto každý, bez jakéhokoliv vzdělání či odborného kurzu.

Dočetli jste až sem, aniž byste viděli rudě? Bravi! No a jelikož se Ital prozatím navztekal dost, slibuji vám, že v dalších článcích už se poneseme na pozitivnější vlně. 🙂

A kudy dál? Pokud vás zajímá Itálie a rádi byste Italům lépe rozumněli, přečtěte si mé důvody, proč se naučit italsky. A přečtěte si i článek o tom, proč se určitě zajet podívat do Říma. Můžete si tak na Italy udělat svůj vlastní názor a posoudit, v čem jen „frfňají“ a v čem možná mají pravdu… 😉

A co vy? Jak vnímáte naši kulturu a popsané situace? Souhlasíte s Italem nebo myslíte, že si trošku zapřeháněl? 🙂Okomentujte příspěvek a podělte se o své zkušenosti.

Pokud se vám článek líbil, sdílejte jej tlačítky níže. A sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa!