Je život s cizincem procházka růžovou zahradou nebo ne? Zajímá vás, jak to vnímají (nejen) české a slovenské ženy, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptali jsme se jich na osobní zkušenost. Všechny ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i docela překvapivé.
V tomto díle seriálu vám představíme Helenu Procházkovou. Helena žije s tureckým manželem a 2 dětmi v Holandsku. Vede úspěšný Instagram, kde píše o (nejen) turecké kuchyni, o cestování i o životě v Holandsku. Živí se focením jídla.
1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?
Ahoj, jsem Helena, milovnice dobrého jídla, focení a cestování. Jsem máma dvou polotureckých dětí a žena jednoho Turka. Žiju už deset let v Holandsku. Pár dní v týdnu pracuju v restauraci jako manager, kde sbírám zkušenosti. Jednou plánuju otevřít svoji, ale veganskou.
Pak fotím, vařím, peču, zkouším nové recepty a píšu e-book. Ve zbylém čase ráda čtu, píšu, poslouchám muziku, vzdělávám se, věnuju se veganským projektům, koukám na filmy, poznávám svět a lidi v něm, zlepšuju se v holandštině a turečtině a tvořím s dětma. 🙂
2. Odkud pochází tvůj partner?
Můj muž je z Turecka. Narodil se na malé vesnici, kousek od Kayseri. Pak se přestěhoval do města Mersin, který miluju.
3. Jak dlouho jste spolu?
V dubnu 2020 to bylo už 8 let.
4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?
Změnit jsem nemusela nic. Jen najít kompromis. 🙂 Samozřejmě na začátku vztahu to nebylo jednoduché ze strany jeho rodiny — nebyla jsem muslimka, pořád nejsem, nejsem Turkyně, nebyla jsem panna a jsem děsně tvrdohlavá. Svých krátkých šatů a tílek na ramínka se prostě nevzdám.
Taky jsem se nechtěla vdávat, ani konvertovat k islámu. Myslím, že tchyně to doteď nestrávila. Po čase ale viděli, jak je jejich syn šťastný, tak se s tím nějak poprali.
5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?
Výhodu vidím určitě v tom, že se člověk naučí tolerovat, co by s českým partnerem vůbec nemusel. Ať už víru partnera nebo zvyky. Taky si rozšíří obzory, pozná jinou kulturu, naučí se jiný jazyk, pozná zemi partnera. Turecko je překrásné!
Taky vám nikdy nedojdou témata k hovoru. Vyrůstali jsme na jiném kontinentu, v jiné zemi, kultuře. I po letech se pořád o sobě dozvídáme nové věci.
A třetí největší výhodu vidím ve výchově dětí. Ne jen, že jsou přirozeně bilingvní, navíc vyrůstají v multikulturním prostředí, kamarády mají ze všech koutů světa, nepřijde jim divný černoch, holčička v sukni ani holčička se šátkem na hlavě. Žádné předsudky.
6. A jaké jsou největší nevýhody?
Jazyková bariéra. Často sedíte v kruhu dvaceti Turků, všichi křičí, smějou se, vy absolutně netušíte která bije, vaše drahá polovička sedí vedle bratrance a horlivě probírají poslední fotbalový zápas, vy se křečovitě usmíváte a říkáte si, proč jsem si vlastně nevzala toho Honzu?
Pak se s českou rodinou díváte na S tebou mě baví svět. Řvete smíchy, on sedí, kouká, nechápe. Nebo hrajete Člověče, nezlob se, smějete se pražskému přízvuku a ostravským slovům, on sedí, netuší, která bije a připitoměle se usmívá….
Nikdy se nestane, že by se naše rodiny sešly a povídaly si. Vždycky bude muset někdo překládat.
Pak hodně známé kulturní rozdíly. Já piju čaj z těch největších hrnků, on z miniaturních skleniček. Já miluju sladké snídaně, on je schopný jíst vajíčka 365 dní v roce. Ja miluju zimní procházky, on odmítá vylézt ven, když je méně než 10 stupňů.
Taky vážnější věci, jako turecká výchova dětí, některé turecké zvyky, jako Kurban Bayrami. To jsou věci, které mi trvaly hodně douho, než jsem strávila.
Turecké vnímání času — domluvíte se, že přijde návštěva ve 4 hodiny, a oni zazvoní v 7 večer u dveří, zrovna když koupete děti a přemýšlíte, jaký film si pustíte.
7. Co je Kurban Bayrami? A jaké další turecké zvyky jsou pro tebe těžko stravitelné?
Kurban Bayrami je svátek obětování. Slaví se desátý měsíc islámského kalendáře. Probíhá formou obětování zvířete, nejčastěji kozy, ovce nebo krávy, jakožto připomínka Ibrahímovy oběti berana Bohu.
Po zabití zvířete se maso rozdělí na tři díly. Jeden díl si rodina nechá, druhý dá rodině a kamarádům a třetí chudým lidem. Pro mě jako vegana je to obzvlášť těžké strávit. A další turecké zvyky? Snad ten řev, když se Turci sejdou, a cinkání lžiček o skleničku čaje. 🙂
8. Co máš v Turecku nejraději a kde se ti líbí nejvíc?
Turecko jsme projeli skoro celé a líbí se mi úplně všude. Miluju historii, moře i hory, což v Turecku všechno je. Istanbul je překrásný, večerní procházka městem, mešity, Grand bazaar, všechny ty malé, kouzelné uličky plné starých Turků, pijících čaj…
Pak určitě Cappadocia. Strávili jsme tam týden a byl to nepopsatelný zážitek. Navštívili jsme i podzemní město Derinkuyu. Když jsem tam dole stála, tak jsem brečela, ta atmosféra je neskutečná.
Můj muž je z jihu Turecka, z města Mersin. Celý jih určitě stojí za návštěvu, od Bodrumu až po Mersin: antické stavby, divadla, mešity, překrásné pláže, moře, vodopády, hory…
9. Proč jste se usadili v Holandsku? A jak to vnímají vaše rodiny?
V Holandsku jsme se neusadili spolu. Muž tu byl už patnáct let, když jsme se potkali. Spolu s ním přijely do Holandska i jeho dvě sestry, které bydlí blízko nás, a často se navštěvujeme, takže úplně na všechno sami nejsme. Samozřejmě to není stejné, jako mít dvě hlídací babičky v důchodu.
Můj táta žije taky v Holandsku, moje mamka se sestrou v Anglii. Snažíme se vidět co nejvíc, co dva tři měsíce. A tchyni s tchánem bohužel vidíme jenom v létě o prázdninách, protože bydlí v Turecku. Těžké to je, ale bereme to tak, jak to je. Nic jiného nám nezbyde.
10. Co by se mohli přiučit Češi od Turků a naopak?
Turci mají obrovský smysl pro rodinu. Je pro ně na prvním místě, ať se děje cokoliv. Staří lidé dožívají doma v péči příbuzných, ne v domově důchodců. Tráví spolu mnohem více času, než je v Česku zvykem.
Taky jejich kultura jídla: jídlo není jenom palivo, které se za chůze rychle sní. Je to událost, přípravou se tráví i několik hodin. Celá rodina se sejde každý den u stolu a společně snídá i večeří.
A Turci od Čechů by se mohli naučit dodržovat čas, protože s Turkem, když se domluvíš na kávu ve středu ráno, tak přijde v pátek večer.
11. Čeho se bojí každý Turek?
Turci jsou hodně hrdý národ, takže ztráta svobody, být někomu podřízený. Bojí se uhranutí, proti kterému má každý Turek nazar. A taky jako muslimové se bojí vepřového a pekla. 🙂
Ukázka z Helenina Instagramu: Veselý zážitek z holandského nakupování
Konečně venku! Čerstvé tulipány z trhu, cappuccino a čerstvě upečený vegan croissant s domácí meruňkovou marmeládou 💛 Jenom ta Eiffelovka chybí 😁
A krátká story ze včerejška 😅🙈 Ráno jsem byla v obchodě pro cement a tu věc kterou se to uhlazuje. Stojím u regálu, hledám cement přesně podle návodu, co mi muž napsal, vedle mě stojí dva chlapíci v montérkách a divně koukaj.
Pětkrát překontroluju, jestli turecký a český název souhlasí s tím holandským, a jestli fakt kupuju cement, to už na mě ti chlapíci docela divně zírají, nadechnu se a házím 20kg pytel cementu do vozíku. To už na mě hledí s otevřenou pusou.
Jdu k pokladně, a když se mě prodavačka ptá, jestli jsem našla všechno co potřebuju, říkám že ne, že ještě potřebuju tu věc na uhlazování, ale nikde jsem ji nenašla.
„Uhlazování?“
„No, když dáváte cement, tak potřebujete ten klacík, aby to jakože bylo hladký, nůž se to asi nejmenuje?“ Prodavačka na mě zírá s vytaženým obočím, vzdávám to a vytahuju telefon a google translator.
A do háje, jenže jak je to česky? Nebo anglicky?! Stojím tam, polívá mě studený pot, a když otočím hlavu, tak vidím že za mnou stojí ti dva chlapíci v montérkách, s nepopsatelným výrazem na tváři a za něma dlouhá podupávající fronta.
No nic, je to marný, otevřu youtube, chtěla jsem napsat cementování, což by asi nebylo správný, takže píšu cement wall, načež se ukáže chlapík s tou věcí v ruce. „Cha! To je ono!!! Todle přesně potřebuju.“ a vítězoslavně to ukazuju prodavačce.
Když se na parkovišti snažím nacpat 20kg pytel do kufru auta, ozve se za mnou „Paní, potřebujete pomoct?“ Ti chlapíci v montérkách.
„Ježíš to by ste byl hodný, díky!“
„Neskutečně jste nám spravila náladu, víte o tom? Takhle jsme se už dlouho nepobavili!“
Odkaz na tento Instagramový příběh.
A co vy? Dokážete si představit život daleko od vlastní země? A máte rádi Turecko? Komentujte článek a sdílejte s námi své názory.
Líbil se vám rozhovor? Sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly seriálu a další články! Grazie e alla prossima!
Všechny ostatní díly tohoto seriálu najdete v sekci Rozhovory.
Žádné komentáře