Je život s cizincem procházka růžovou zahradou nebo ne? Zajímá vás, jak to vnímají (nejen) české a slovenské ženy, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptali jsme se jich na osobní zkušenost. Všechny ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i docela překvapivé.
V tomto díle seriálu jsme si povídali se Zuzanou Bartákovou. Zuzka se na svém webu Cestujeme po Peru označuje jako holka, která se z Humpolce ocitla v džungli. Peru ji tak okouzlilo, že se tam rozhodla na nějakou dobu i usadit.
Zuzka ráda ostatním ukazuje krásy Peru a dává tipy na ta nejkouzelnější místa. Chtěla by, aby cestovatelé poznali skutečné Peru (nejen turistická lákadla) a nahlédli do života běžných Peruánců, aspoň trochu pochopili jejich náhled na život, poznali nádhernou přírodu a užili si dovolenou bez starostí a komplikací.
Rady a inspiraci cestovatelům předává nejen na zmíněném blogu, ale také na stejnojmenném Facebooku, Instagramu, ve vlastní Facebookové skupině nebo na YouTube.
1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?
Ahoj, jmenuji se Zuzka a mám blog s názvem Cestujeme po Peru, jelikož Peru je můj osud. 🙂 Vystudovala jsem původně přírodovědu (a biologie je stále můj koníček) a to mě po studiích zaválo do peruánské džungle, kde jsem působila jako biolog-dobrovolník a kde jsem se seznámila s mým partnerem.
Ráda představuji lidem krásy Peru i příběhy zdejších lidí a to je také jeden z důvodů, proč jsem založila projekt Cestujeme po Peru. Peru je mojí milovanou zemí, kde jsem nějaký čas žila, měla svatbu, a kam se každoročně ráda vracím.
2. Odkud pochází tvůj partner?
Manžel pochází z Peru z regionu Madre de Dios, což je oblast amazonského pralesa u hranice s Bolívií a Brazílií.
3. Jak dlouho jste spolu?
Jsme spolu už 12 let, z toho 4 roky manželé a máme spolu 3letou dceru.
4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?
Asi se naučit nic neplánovat a umět se rychle přizpůsobit nové situaci. 🙂 A také nevymýšlet milion aktivit naráz, což mám pocit, že my, Češi, někdy umíme — co nejvíce vidět, stihnout, zažít… Život v Peru mě trochu zklidnil. Dřív jsem byla schopná vymetat skoro každou akci nebo výlet, kdežto manžel je spíše rodinný typ, který rád v klidu relaxuje.
Peruánci nejsou obecně moc cestovatelé. Pro ně je prioritou rodina, jídlo a zábava v rodinném kruhu. Zpočátku jsem toho nelitovala a brala to jako součást životního vývoje. Teď se ale začínám vracet více sama k sobě.
5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?
Spíše řeknu konkrétně s Peruáncem: že umí vařit (a rád vaří), že rád tancuje, že se o sebe umí postarat (ve smyslu, že si vypere, vyžehlí, uklidí). A že dodržuje pravidelnou hygienu. Podle Peruánců se prý gringové (jihoamerický výraz pro bělocha, cizince) moc nemejou. 😀
Obecně je pak velkou výhodou, že se výborně naučíte cizí jazyk. Také získáte na svět zcela jiný náhled. Naučila jsem se dívat na svět očima jiné kultury, chápat, že každý má věci nastavené jinak. Snažím se nedělat si hned na věc názor, nesoudit a při problémech se snažit přemýšlet, co za tím stojí. Přineslo mi to i více pokory a tolerance.
Velkou výhodu vidím i v tom, že Rozárka může vyrůstat ve dvou kulturních prostředí, což ji pro život velmi obohatí. Stejně jako to, že odmalička mluví dvěma jazyky.
6. A jaké jsou největší nevýhody?
Že je peruánská babička (a celá jeho rodina) daleko a cesta není nejlevnější. A zpočátku bylo samozřejmě trochu problematické soužití zde v Česku, než se manžel naučil jazyk, našel si přátele a pochopil odlišnou mentalitu Čechů.
Já jsem s tím v Peru, kde jsme žili 2 roky, zpočátku také trochu bojovala. A dříve mi ve vztahu vadila peruánská pohodlnost.
7. Proč jste se po 2 letech v Peru rozhodli přesunout do Česka?
Alan si chtěl vyzkoušet žít a pracovat v Evropě. Doslova mi řekl, že si chce vyzkoušet pracovat v kanceláři, protože už ho to každodenní chození pralesem a sledování opic, papoušků a kajmanů fakt nebaví. 😀 Mně zase docházely peníze, protože jsem v Peru působila jako dobrovolník.
8. Jak se manželovi žije v Česku, jak zvládá českou kulturu a mentalitu?
S češtinou je na tom výborně. Má talent na jazyky, takže už se plynně domluví. Přátele má hlavně z práce mezi Čechy i dalšími cizinci, žijícími v Česku. Pracuje totiž v mezinárodním hotelu. Na českou kulturu si zvykl, i když pořád nechápe naši zamračenost a nasranost. Ze začátku se divil také našim hospodám, že celý večer jen sedíme u piva a kafráme. Prý proč netancujeme… 🙂
Tady jen doplním, že já nejsem zrovna diskotékový typ, tak jsem ho tahala jen po hospodách. 🙂 Navíc zdejší diskotéky jsou naprosto odlišné od těch peruánských, kam chodí často celá rodina, hrají místní hudbu (salsa, cumbia, lambáda) a ne diskohity.
9. Doporučíš čtenářkám a čtenářům pár zajímavých míst v Peru?
Machu Picchu, Duhové hory, jezero Titicaca nebo Colca kaňon je taková turistická klasika. Jsou to rozhodně krásná místa, proto sem jezdí také tolik lidí. Níže dávám pár tipů na jiná nádherná místa.
- Džungle — je úžasná a mnoho Čechů jako milovníků hor ji bohužel vynechá. Co vše se tam dá zažít jsem popsala v článku 10 věcí, které zažijete v peruánské džungli. Já miluji rezervaci Tambopata, která je typická svými solisky. Na ta se každé ráno sletují papoušci zobat jíl, který jim pomáhá neutralizovat toxiny z potravy. Je to neskutečné přírodní divadlo. Plavit se v noci po řece v obklopení zvuků tropické džungle s nejkrásnější hvězdnou oblohou nad hlavou je další z mých oblíbených zážitků.
- Kaňon Ztracených — nachází se v poušti u města Ica a zatím sem jezdí minimum turistů. Kaňon i okolní poušť je nádherná (mrkněte se na fotky), navíc cestou potkáte množství fosílií jen tak ležících v poušti.
- Sever Peru — sem opět nejezdí tolik lidí a přitom je zde tolik k vidění, například nejvyšší peruánské vodopády Gocta, archeologické naleziště Kuelap, které je starší než Machu Picchu. Nebo předincké město Chan-Chan, které je zapsané na seznamu UNESCO.
10. Na co by neměl zapomenout turista, který se chystá do Peru?
Těch věcí je více. 🙂 Ve stručnosti: očkování není povinné, doporučená je žlutá zimnice, žloutenka a břišní tyfus. Peníze doporučuji v hotovosti (dolary) i karty (lépe VISA). Oblečení do všech podmínek, pokud třeba půjdete na Duhové hory, může vám sněžit. V džungli se při 35 °C zase pěkně zpotíte.
Všechny rady na cestu do Peru jsem sepsala do e-booku Jak naplánovat cestu do Peru, který si můžete volně stáhnout.
11. Jak vypadá dvojjazyčná výchova vaší dcerky?
Už od začátku jsme chtěli, aby uměla oba jazyky „od narození“. Proto na ni každý mluvíme svým jazykem. A díky tomu, že se nacházíme část roku v Peru, umí oba dva jazyky stejně dobře. Když náhodou řeknu něco španělsky, napomene mě, že mám mluvit česky. 😀
Také chci, aby rozuměla oběma kulturním prostředím. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si vymyslela svůj projekt: aby v Peru mohla každý rok trávit několik měsíců.
12. Jaká je peruánská rodina? Jak tě přijali? A byli překvapení, že si manžel našel cizinku?
Alanova maminka mu zpočátku nevěřila, že chodí s nějakou gringou. Přeci jenom v malém amazonském městě to byl docela nezvyk. Doteď nade mnou kroutí hlavou, že by v životě nevěřila, že jí jednou nějaká gringa bude doma mýt nádobí.
Přijali mě naprosto skvěle, Peruánci jsou velmi milí, otevření a pohostinní. Skvěle přijali i celou moji rodinu, která do Peru přijela na naši svatbu. Jinak je to hodně velká rodina, Alan pochází ze 6 sourozenců. Na svatbě jsme třeba měli 100 jeho rodinných příslušníků, a to jenom z nejbližší rodiny (tchyně je z 11 sourozenců a tchán ze 14).
Občas se mi stává, že u něj doma přijde na návštěvu nějaký příbuzný a já nemám absolutně tušení, o koho jde. Uklidnila mě jednou 12letá neteř, když jsem se jí zeptala, kdo to zrovna přišel: „Nevím teto, prostě nějaký strejda.“
13. Jak ovlivnila koronavirová krize váš život?
Vzhledem k tomu, že oba pracujeme v turistickém ruchu (já tedy částečně, dále se ještě věnuji vzdělávání), ovlivnila nás hlavně finančně. Ale Rozárka si užila více Alana, protože do poloviny června nepracoval a byl s ní doma. Já zase mám pořád spoustu nápadů, proto beru věci pozitivně — mám naopak čas je začít realizovat.
S Peru jsme v kontaktu každý den. Situace je tam mnohem těžší. Přísná karanténa stále trvá (ke 22.7.2020, pozn.), většina Alanovy rodiny v současné době bojuje s koronavirem, nákaza se tam dost šíří. Jakmile to bude možné, vrátíme se tam. Reálně to vypadá nejdříve na začátek roku 2021.
A co vy? Chtěli byste se taky podívat do Peru? Okomentujte článek a podělte se o vaše dojmy.
Líbil se vám rozhovor se Zuzkou? Sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly seriálu a další články! Grazie e alla prossima!
Všechny ostatní díly tohoto seriálu najdete v sekci Rozhovory.
2 Komentáře
[…] Jaký je život s cizincem – blog Itálie v Brně […]
Dobrý den, Zuzano,
jmenuji se Pavel Zdráhal, bydlím v Třebíči. Jsem už v důchodu. Většinu svého života jsem pracoval v různých funkcích na JE v Dukovanech. Mám za sebou 7 let studia španělštiny. Mám rád a moc se mi líbí libozvučná španělština. Me gusta espaňol. Suena muy bien.
Občas jezdím autobusem Třebíč – Jihlava – Humpolec – Praha na návštěvu své 90-leté tety do Prahy. Nebo jen tak courat po našem nádherném hlavním městě. Vyrostl jsem v Kroměříži, tak mám rád historii a kulturu.
Na podzim 2023 si v autobuse zcela náhodou sedl vedle mě Váš manžel. Dali jsme se do řeči. Já ? Byl jsme rád, že mohu s někým mluvit milovanou španělštinou.
Váš manžel je ? Muy inteligente, muy interesante. Tu marido es primero peruano que yo conozco.
Naposledy jsme se setkali 10.1.2024. Dal jsem mu tip na knihu Učitelkou v Peru. Napsala ji PhDr. Olga Vilímková, což je učitelka španělštiny na VŠE. Strávila pár let výuky na horské vesnické školy ve vesnici Pucamarca. Opravdu drsné podmínky. Muži většinou nezaměstnaní, závislí na alkoholu. Ženy musí oddřit vše. Lékař daleko. Zima. Málo jídla.
Vy Olgu Vilímkovou znáte ? Osobně ? Nebo alespoň její knihu ?
Pavel Zdráhal