Je život s cizincem procházka růžovou zahradou nebo ne? Zajímá vás, jak to vnímají (nejen) české a slovenské ženy, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptali jsme se jich na osobní zkušenost. Všechny ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i docela překvapivé.
Tentokrát vám přinášíme rozhovor s Kateřinou Proftovou. Katka už 10 let žije na Sicílii, i když poznala i jiné italské kraje. Na Sicílii se dala dohromady s Carmelem. O sicilském životě a své práci průvodce vypráví na svém Instagramovém účtu Sicílie podle Katy, kde najdete i zážitky z jejích trekkingů, výletů, ochutnávek a spoustu dalšího zajímavého obsahu.
1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?
Ahoj, moje jméno je Katka, i když v Itálii mi neřeknou jinak než Katerina (čti Katerína). Kamarádi pak Kate a můj přítel Carmelo Katy. Kdysi jsem žila v Toskánsku, ale nikdy jsem se tam necítila opravdu doma. Čirou náhodou jsem přišla na Sicílii a už tu zůstala. Už 10 let žiji na nejvyšší činné sopce Evropy Etně a ve volném čase beru lidi na trekking právě na Etnu. Povoláním jsem průvodce a to autorizovaný v Itálii, takže pracuji pro italské, anglické a americké cestovní kanceláře na Sicílii i jinde po Itálii.
Díky své práci hodně cestuji a tak si vážím veškerého času, kdy můžu být jednoduše doma na Etně se svým přítelem a našimi dvěma kočkami. To, co nejvíc na Sicílii miluji jsou Siciliané. Jde o úžasné, milé, tolerantní lidi se smyslem pro humor. Do Sicílie jsem se ale zamilovala už na první pohled, když jsem sem v 16 letech přijela v únoru s rodiči vlakem. Etna byla pokrytá sněhem a pod ní rostly citrusové stromy obsypané zralými pomeranči. Všude byly barvy, což kontrastovalo s Českem, které je v únoru šedé a holé. Všechno bylo takové divoké a prostě jiné a já jsem byla nadobro okouzlená tímhle ostrovem.
2. Odkud pochází tvůj partner?
Jak jinak, než ze Sicílie.
3. Jak dlouho jste spolu?
Teď to bude 10 let.
4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?
Toho přizpůsobování je celkem hodně, ale nic z toho pro mě bylo nějak drastické, že bych nebyla schopná se přes to přenést.
Začnu od roztomilého odpoledního spánku, na kterém si můj partner trvá, pokud nepracuje. Nejradeji by byl totiž, kdybych ho následovala i já. Pokaždé ho musím uchlácholit, že i já si půjdu odpoledne zdřímnout, což ale odporuje mým českým zvykům.
Další věc, které jsem se musela přizpůsobit jsou pozdní večeře. A ještě bych přidala — teplé.
Líbí se vám, co čtete? Přečtěte si také:
Sicílie nebo Sardínie: Kam na dovolenou a naši recenzi online kurzu italštiny!
Před 8 hodinou večer jsme snad za těch 10 let nikdy nevečeřeli. A neexistuje dát si jenom něco studeného. Večeře musí být teplá, na druhou stranu je můj přítel ochotný ji pro nás oba připravit.
Obecně doma vaří převážně on, takže já se musím jenom přizpůsobit jiným zvykům.
Co se týče kuchyně, toho přizpůsobování je víc. Italové obvykle nejsou otevření cizím kuchyním a i co se koření týká, jsou dost konzervativní. To, co není petržel, bazalka, rozmarýn, oregano, tymián nebo šalvěj, na to se kouká s podezřením. Třeba majoránku nemůže Carmelo ani cítit a to jde o přímou příbuznou oregana. Nebo když dělám brambory v troubě, tak jenom půlku plechu můžu posypat kmínem. Běda, když se na jeho půlku dostane jedno semínko tohoto příliš exoticky chutnajícího koření. 🙂 Přitom takové fenyklové semínko se v Sicilské kuchyni hojně používá.
Jelikož se na Sicílii máslo používá jenom na pečení a jinak se všechno připravuje na olivovém oleji, narážky typu „kolik másla je zase v ledničce“ slyším dost často. 🙂
To, v čem jsem se musela kvůli italskému příteli přímo změnit já bylo, že v Itálii jsou zvyklí na silné ženy, které o všem rozhodují. Z naše pohledu se mohou Italky zdát jako hrubé a hlučné, ale v Itálii je tohle úplně normální. Obecně tu vidím matriarchální společnost a ženy jsou ty, co ve vztahu „vládnou“. V Italské společnosti není moc prostor pro tiché puťky. 🙂 V tomhle jsem se musela změnit a ted‘ si tuhle nadvládu žen moc užívám.
Lituji toho, že italská společnost je obecně mnohem míň sportovně založená. Čím víc na jih, tím míň sportovních aktivit. Můj přítel sport nevyhledává a já se mým sportovním aktivitám musím věnovat sama. V páru by to samozřejmě bylo lepší a mohla bych se mu věnovat mnohem víc, než sama.
5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?
Je určitě fajn poznat do detailu jinou kulturu. I po 10 letech objevuji stále něco nového, stále se něco učím.
Jako cizinka se cítím mnohem víc oceňovaná. Pro Italy jsme něco exotického, pro Čecha bych byla jednou z mnoha. I když Italové milují ženy Středomořského typu (tmavé vlasy a pokožka), světlá plet‘ je fascinuje. To, čemu my říkáme „být vybledlí“, to Ital považuje za křehkou „mozzarellu“. Tady společnost nevyžaduje být krásně opálení, naopak ta bílá barva pleti je jako lapadlo na mouchy 🙂
Italové nemají kulturu chození s chlapy na pivo. Když už se jde ven s kamarády, partnerky se berou s sebou. Neexistuje nechat druhou polovičku doma a jít pařit. Takže to, co na Italech nejvíc oceňuji, krom jejich smyslu pro rodinu, je jejich vztah k alkoholu. Ten se pije k jídlu, tim se člověk nedostane do stavu, kdy by padal pod stůl. Abych to zjednodušila: Italové nechlastají. Já žiju mimo Česko už 20 let a nemám už žádné pochopení pro zpití se do němoty. Italové mají jinou zábavu v životě. Možná to bude i tím sluníčkem, ale dokáží se bavit i bez nadmíry alkoholu.
6. A jaké jsou největší nevýhody?
Jak už jsem zmínila, je to nedostatek sportu. Italskou priotiou je jídlo, sport je v jejich prioritách až někde na konci. Mluvím ale o Jižní Itálii a i tady se najdou výjimky.
Italové jsou velice zdvořilí. Hodně děkují, zdraví se na ulici, nikdy nezapomenou přidat slovíčko prosím. Proto je důležité neudělat nějaké faux pas, které by se pak rozneslo po celé vesnici. Mezilidské vztahy jsou důležité a musí se respektovat. To může být někdy svazující i co se rodiny týče. Pamatuji si s mým bývalým přítelem, že každý člen rodiny mi podle tradice musel darovat nějaký zlatý šperk. Nikdy jsem nepochopila, jestli bych se podle téhle tradice měla všem členům rodiny revanšovat, protože jako studentka univerzity bych si to tenkrát opravdu nemohla dovolit.
Nebo moje sousedka, když jsem jela domů do Česka, vždycky před cestou přinesla dárek pro mou maminku. A to ji nikdy osobně nepotkala. Je to velice milé, na druhou takové pozornosti se pak musí kompenzovat a běda zapomenout na nějaké rodinné výročí nebo neposlat dárek pro vnoučata.
A jako poslední nevýhodu zmíním, že v Itálii se lehce přibere na váze, protože italský partner vyžaduje těstoviny alespoň jednou za den. 🙂
7. Je zajímavé, že se na Sicílii jako cizinka cítíš být mnohem víc oceňovaná. Ostatní Češky a Slovenky, žijící v Itálii, měly spíš opačný pocit. V čem konkrétním to vnímáš?
Určitě to spočívá v tom, že já jsem na Sicílii začala od začátku pracovat pro anglickou CK, která mě tam tehdy vyslala. Byla jsem placená přímo z Anglie a nijak nezávisela na místních agenturach. Tuhle autonomii jsem se snažila si udržet co nejdéle. Díky tomu jsem nemusela nikde žadonit o práci a nechat se vydírat neakceptovatelnými pracovními podmínkami. Musím ale říct, že znám cizinky, co se uplatnily i u místních firem.
Italové jsou všeobecně známí svým „netalentem“ pro cizí jazyky. Narozdíl od severní Itálie, kde spousta Italů mluví německy, na jihu mluví německy málokdo. Takže kdo je jazykově vybavený, má před místními náskok. Když ale pracujete pro mezinárodní firmu, nemusíte řešit, že na svůj plat budete čekat třeba 6 měsíců.
8. V čem vidíš rozdíl mezi životem v Toskánsku a na Sicílii?
Ten rozdil je obrovský, ale odvíjí se i od toho, že uplynulo poměrně hodně let mezi mým pobytem v Toskánsku a dobou, kdy jsem natrvalo začala žít na Sicílii. Itálie (aspoň ta centrální a jižní) se během těch 5 let hrozně modernizovala. Samozřejmě byrokratický bordel je tu pořád, ale díky internetu se hodně zmenšily pomyslné hranice mezi jižní a severní částí Itálie. Seveřané mi to asi nebudou věřit, ale když jsem žila v Toskánsku, připadalo mi, že oproti ČR žiji v zaostalém světě. Na Sicílii jsem tenhle pocit nikdy neměla. Vnímám to tak, že žiji v normální moderní zemi.
Musím ale říct, že oblasti kolem moře jsou právě díky těm kontaktům se zbylým světem vyspělejší, než nějaké zapadlé vesničky v centrální Sicílii. Abych to shrnula, ve Florencii jsem měla pocit, že jsem udělala oproti ČR krok zpět, na Sicílii to tak nevnímám. Přikládám to opravdu tomu, že dneska je internet dostupný všude a všem. Na Sicílii máme, jako všude jinde Amazon, Ikeu, doručování domů… Tohle v roce 2009, kdy jsem z Florencie odcházela do Londýna, ještě neexistovalo.
Největší rozdíl ale vidím v lidech. Sicilané jsou plní slunce a pohostinní. Doteď‘ tu panuje galantnost a zdvořilost. S tím jsem se v Toskánsku nesetkala. Toskánci, lépe řečeno Florenťané, jsou zvyklí na davy turistů. Jste pro ně jen jeden z mnoha tisíců lidí, co projdou jejich městem. Cítí se být všichni potomci Lorenza Nádherného (od učitele umění po dělníka na stavbě) a dávají to jasně najevo. Florencii jsem pro život nevnímala jako přátelské město a nikdy jsem se tam necítila na 100 % doma. Sicílii naopak vnímám jako svůj domov.
Toskánsko má krásná zákoutí, vždy jsem ale měla ten pocit, že ta krása je dosažitelná jen pro bohaté vrstvy. Na Sicílii můžete žít obyčejný život, ale ostrov vám i tak nabídne své krásy od moře po hory, velká města, archeologii, kam se podíváte, nebo jednoduše kouzelná zákoutí, kterých je všude plno.
9. Necítíš se na ostrově tak trochu svázaná a izolovaná?
Nikdy mě nenapadlo cítit se na ostrově svázaná a už vůbec ne izolovaná. Naopak, Sicílie je omývaná třemi moři, Jónským, Tyrhénským a Středozemním a proto tenhle ostrov nikdy izolovaný nebyl, ba naopak. Vždycky sem přijížděli lidé různých kultur ze všech světových stran a tak je tomu dosud. Někdy je naopak Sicílie až moc středem světové pozornosti třeba tím, že tu máme velkou americkou vojenskou základnu.
V oblasti turismu jsme jednou z nejoblíbenějších destinací, co se mezinárodního i národního turismu týče. Italové jezdí rádi k moři v jejich vlastní zemi, kde se domluví vlastním jazykem a nečekají je tam nepříjemná překvapení, co se stravy týče. 🙂 Také jsou odmala vedení k objevování vlastního kulturního bohatství. Sicílie se spoustou památek a 1000 km pobřeží má tedy co nabídnout. Minulou sezonu jsme měli velký boom výletních lodí. Velké lodě přijíždějí do Sicilských přístavů téměř po celý rok.
Je ale pravda, že Sicílie není úplně tak dobře spojená se zbytkem Evropy. Do Říma sice létá každý den snad 20 letů různých leteckých společností, ale pokud nechcete zrovna přesedat v Římě, hlavně v zimě budete těžko hledat přímý let. Od minulého roku ale máme i v zimě konečně přímý let z Prahy do Catánie s Wizz Air. Cestovat vlakem na Sicílii je opravdu dobrodružství, ale i tak jsem tam kdysi cestovala. Není nic krásnějšího, než přejet Messinskou úžinu na lodi jako bájný Odysseus.
10. Jak jsi na tom s místním dialektem, který je prakticky samostatným jazykem?
Florentský dialekt se mi nikdy nelíbil, i když Dantova italština dala vznik modernímu Italskému jazyku. Do sicilštiny jsem se ale zamilovala. Doma mluvíme převážně sicilsky, přítel tedy pořád a já se někdy úspěšně, někdy neúspěšně snažím. Samozřejmě jako u všech dialektů, i sicilština se od města k městu liší a to jak ve výslovnosti, tak v intonaci a hlavně v terminologii. Takový dialekt z Palerma se pozná na první poslech.
Dialekt z Catánie, kterým mluvíme doma my je krásný, ale když se ho snaží napodobit někdo, kdo z Catánie nepochází, tak to většinou vyvolá hodně smíchu. Já sicilštinu používám i mimo domov, tedy ne na úřadech, ale při běžné konverzaci a vždycky všichni ztichnou a nastraží uši. Není hodně forestieri, jak se tady v sicilštině cizincům říká, co se domluví dialektem. Jsem tak chtě nechtě středem milé pozornosti. 🙂
11. Která místa bys doporučila pro první návštěvu ostrova?
Určitě bych jako hlavní atrakci doporučila Etnu, protože jde o evropskou raritu. Nejvyšší činná sopka Evropy je po víc jak 6 měsíců pokrytá sněhem a je často činná. Palermo jako hlavní město toho má hodně co nabídnout. Taormina může být sice v hlavní sezóně hodně turistická, ale ty výhledy stojí za to. Nebo si zajeďte ještě trochu výš do Castelmola a uniknete turistickému ruchu.
Samozřejmě nemůžete opomenout slavnou Siracusa z doby řecké a určitě vás uchvátí přilehlé písečné pláže, které patří k nejkrásnějším plážím Itálie, jako Fontane Bianche nebo přírodní rezervace Vendicari. No a nezapomeňte si zajet za mnou do Catanie, tzv. černého lávového města na úpatí Etny.
12. Jsou dosud nějaká místa, kterým se na Sicílii vyplatí raději vyhnout, třeba z důvodu kriminality či jiných nebezpečí?
Obecně nemám pocit, že by na Sicílii byla vyšší kriminalita než kdekoliv jinde. Naopak, oproti severní Itálii máme méně přistěhovaleckých komunit. Sicílie je přeci jen tou chudší částí Itálie. Tyhle komunity jdou za možným výdělkem a ten moc Sicílie, kromě turismu a zemědělství, nenabízí.
Velkým problémem ostrova jsou volně žijící opuštění psi a ovčáčtí psi, co hlídají svoje stáda. Když chcete objevovat přírodní krásy ostrova, nechoďte sami. Já jsem se právě vrátila z pouti Svatého Jakuba po Sicílii a byla jsem ráda, že jsem tuto pouť, na rozdíl od té Španělské, nešla sama. Cestou jsme se setkali se spoustou ovčích stád, jak už to tak v té rurální části Sicílie bývá a tedy i se spoustou ovčáckých psů, které na vás dost hlasitě štěkají. S touhle situací jsem se ale setkala i na Etně a to i v celkem turistické části sopky.
13. Dokážeš si představit, že byste se s Italem najednou přestěhovali do Česka?
To si vůbec nedovedu představit, i když nikdy neříkej nikdy. Carmelo občas přijde s poznámkou, že na důchod bychom mohli jít do Česka, já se ale téhle utopii spíš směji. Ostrovana těžko přesídlíte na suchou pevninu. Doma se živíme převážně rybami a čerstvou zeleninou. Když už masem, tak tím typickým z Catánie, tedy koňským… Samé potraviny těžko k sehnání v našich končinách. Proto říkám, že mi Sicílie byla asi souzená. Už jako malá jsem se na první dovolené ve Španělsku zamilovala do plodů moře. Tenkrát to ještě nikdo moc neznal a ostatní děti se nad tím ošklíbaly.
Jsem ročník 82 a svojí první olivu jsem ochutnala v 11 letech. Byl to pro mě hořká, ale nevzdala jsem to a naučila se ocenit ty středomořské chutě. Co se týče mořských potvor, jím úplně všechny druhy a syrové krevety jsou mým nejoblíbenějším jídlem. Takže už kvůli stravě si to já sama nedovedu představit. Když jsem ale jednou za rok v Česku, tak si pochutnávám na jitrnicích, zelí, kachničce, smažáku, uzené makrele a dalších pochoutkách, které na Sicílii neseženu.
Carmelo bohužel české kuchyni nepropadl, nechutnala mu ani naše kachna, protože má prý moc výraznou chuť. Oni Italové šetří oproti nám i česnekem a jak už jsem psala, naše kuchyně jim přijde hodně kořeněná.
14. Jak je na tom tvůj italský muž s češtinou a českou kulturou?
Carmelo nemá talent na jazyky, takže jeho čeština se dá shrnout do pár slov. Asi jeho nejoblíbenější je meruňka, samozřejmě bez ň, protože miluje meruňkovou marmeládu.
I České zvyky jdou mimo něj, i když jsem mu do detailu popsala Mikuláše, Velikonoce a pálení čarodějnic. Nikdy to ale nezažil, takže mu to spíš přijde jako taková pohádka. A mně už taky, protože jsem tyhle naše krásné tradice už spoustu let nezažila.
15. Jak vnímáš pracovní situaci na Sicílii?
Pracovní situaci jsem už trochu nastínila výš. Je ale pravda, že kdo je šikovný, tak se všude uplatní. Problém je spíš s místní mentalitou pozdních plateb. O vaše peníze musíte několikrát žádat, někdy doslova prosit. To jsem ale zažila i ve Florencii a od té doby nemám důvěru v italské zaměstnavatele. Proto se hodně lidí snaží pracovat pro stát nebo pro nějakého příbuzného. Ani tam ale nemáte jistotu úplného respektování pracovních zákonů.
Moje sicilská kamarádka pracuje v advokátní kanceláři svého strýce a nejenom, že jí platí třetinu toho, co by platit měl, ale neplatí za ni žádné odvody na zdravotní a sociální pojištění. Aby ušetřil, pan advokát odmítá vystavit pracovní smlouvu své vlastní neteři.
A co vy? Co vás na příběhu Katky zaujalo a co by vás ještě zajímalo ze slunné Sicílie? Napište nám to do komentáře!
Líbil se vám rozhovor? Sdílejte jej s přáteli. Sledujte nás také na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly seriálu a nové články!
Všechny ostatní díly tohoto seriálu najdete v sekci Rozhovory.
Žádné komentáře