Je život s cizincem procházka růžovou zahradou nebo ne? Zajímá vás, jak to vnímají (nejen) české a slovenské ženy, co je trápí a co jejich partnery odlišuje od českých mužů? Zeptali jsme se jich na osobní zkušenost. Všechny ženy dostaly podobné otázky. Odpovědi byly ale různé, někdy i docela překvapivé.
Tentokrát jsme dali prostor Kristýně Bodjona z projektu Máma z Afriky. Kristýnin blog vás zaujme příběhy na docela exotická témata. Píše o radostech i strastech života v západní Africe (konkrétně v Togu), který si sama vyzkoušela po dobu 5 let.
Tam se také vdala, založila rodinu a poté se s manželem přesunula do Česka. Ukazuje Afriku tak, jak ji neznáme. Kristýna má i vlastní Instagram a Facebook, kde ji můžete sledovat.
1. Představ se nám a popiš, co ve svém životě děláš?
Ahoj, jmenuji se Kristýna a momentálně jsem na mateřské dovolené se svými dvěma syny Bryankem a Aidenkem. Právě na mateřské dovolené jsem se rozhodla založit svůj blog Máma z Afriky, kde sdílím svůj životní příběh ze západní Afriky, kde jsem žila po dobu pěti let.
To je tedy mojí aktuální životní náplní. Mimo jiné ráda sportuji, pravidelně chodím běhat či jezdím na kole. Aktivní jsem také na sociálních sítích (převážně na FB, IG či nově na Pinterestu).
2. Odkud pochází tvůj partner?
Můj partner je z Toga, nicméně jeho maminka pochází z Ghany, takže sám se považuje za Ghano-Tožana.
3. Jak dlouho jste spolu?
Již jsme spolu 6 let.
4. Co jsi ve svém životě musela kvůli partnerovi změnit? V čem ses mu musela přizpůsobit? Lituješ toho někdy?
Aby náš vztah vůbec mohl začít, tak jsem se za partnerem musela přestěhovat do Toga, což pro mě ze začátku bylo nemyslitelné. Nicméně v Evropě mi natolik chyběl, že jsem to nakonec podstoupila a v Togu s ním žila následujících pět let. On za mnou do Evropy nemohl kvůli složité administrativě a ani se mu do Evropy moc nechtělo. Mě zase v Evropě nic nedrželo, tak jsem se přizpůsobila.
Po příjezdu do Toga jsem se však musela přizpůsobit zemi samotné, což bylo v dosti ohledech značně náročné. Musela jsem se naučit cizí jazyk, přizpůsobit se kultuře, zvyknout si na naprosto jiné vnímání času, atd. Těžko jsem akceptovala to, že jsem nebyla 100% samostatná, neustále jsem byla vázána na partnera.
Vzhledem k nedostupnosti MHD jsem si nemohla jen tak jít, kam se mi chtělo, takže jsem byla závislá na ostatních, kteří mě dováželi, kam jsem potřebovala. Neměla jsem ani tolik přátel, kteří by mi jakožto holce z Evropy rozuměli, což jsem hodně špatně snášela.
Přizpůsobit jsem se samozřejmě musela i po stránce stravování. Evropské potraviny na trhu byly, ale za velice vysoké ceny, takže jsem si je pořizovala jen v případě nutnosti. Často jsem se stravovala po Africku. 🙂 Dlouho mi to nevadilo, západoafrická kuchyně mi chutná; jen jsem nemohla přijít na chuť tzv. la pate, což je taková kukuřičná kaše, která se podává s omáčkami.
Časem mi začínalo vadit, že je africká kuchyně dosti mastná: do všeho se totiž dávají litry oleje. Nejvíce mi vadilo tamní stravování v těhotenství. Měla jsem chutě na český chleba a pomazánkové máslo a to jsem nedokázala sehnat. 🙂
Ve vztahu jsem se samozřejmě musela v určitých věcech změnit. Začala jsem pracovat na tom, jak být více trpělivá, tolerantní a ne tolik výbušná. Žádné změny ale nelituji. Vše v životě běží, jak má. Myslím, že mě to i dost posílilo a obohatilo.
5. Jaké jsou pro tebe největší výhody soužití s cizincem?
Rozšíření obzorů, poznání jiné kultury, jiných zvyků, jiného náhledu na život a lepší partnerské porozumění.
6. A jaké jsou největší nevýhody?
Partner nedokáže naplno chápat českou ironii či humor, nemůžeme se bavit o českých filmech z našeho dětství, atd.
Nikdy si nebude pořádně rozumět s mojí rodinou a já s jeho.
Někdy se objevují komunikační problémy, když se nedokážu pořádně vyjádřit v jeho jazyce.
7. Žijete teď spolu nebo odděleně, každý ve své zemi?
Žiji s manželem, oba dva jsme v České republice. Odděleni jsme byli pouze na začátku vztahu, kdy jsem z Toga musela na půl roku zpět do Bruselu, dodělat školu. Pak jsem se vrátila a zůstala na dlouho. Vztah to vůbec neohrozilo, denně jsme si psali na sociálních sítích.
Dalším odloučením bylo období, kdy jsem byla podruhé těhotná a vracela jsem se zpět do ČR. Manžel se do Toga musel vrátit, aby tam vše ukončil a po 4 měsících za mnou přijel do Česka.
8. Brali jste se v Africe? A jak vypadá africká svatba?
Ano, vzali jsme se v Africe. Z praktických důvodů: bylo to levnější. Pravá africká svatba je hodně podobná té naší, s tím rozdílem, že se stále dodržuje tradice, kdy manžel platí věno rodičům své nastávající. Většinou se kupuje alkohol, drahé látky či něco malého do domácnosti. Krávy a kozy si nepředstavujte. 🙂
U nás proběhl civilní obřad, se dvěma svědky a pár hosty. Potom jsme měli veselku, která byla stejná, jako u nás v Česku. Hodně jídla, hodně lidí, hudba a zábava.
Bez sňatku není život v Togu nijak lehčí či těžší. Jedinou výhodu má sňatek v tom, že po čase můžete zažádat o občanství a tudíž nemusíte neustále platit viza.
9. Na svém webu rozjíždíš také podcast. O čem vypráví a o čem dále bude?
Podcast Máma z Afriky vypráví o všem, co se Afriky týká. 🙂 Na mé rozehřátí jsem nahrávala africké tradiční povídky (v tom budu samozřejmě nadále pokračovat) a postupně přidávám informativní témata typu Ženská obřízka, Tajemství afrických vlasů, Nezaměstnanost v Africe aj. Do budoucna se těmto mírně tabuizovaným tématům chci věnovat a chci mluvit o africké historii.
10. Většina žen, které jsme zpovídali, žije s Evropany. Je vůbec možné mít harmonický vztah s cizincem z tak odlišné kultury, jako je ta africká?
Určitě je. Jen to chce hodně práce. Člověk ve vztahu musí vidět smysl a udržovat ho. Znám více případů, kdy afro-evropský vztah nevydržel. Respektive znám velice málo těch, které vydržely.
Myslím si, že je důležité, aby nedocházelo k nadřazenosti jedné kultury ve vztahu. Vše musí být vyrovnané. V Togu jsem se hodně podřídila, ale když jsem měla chuť na pizzu či jogurt, tak jsme pro něj jeli stůj co stůj. Když jsem se chtěla dívat na evropské filmy, tak se to taky zařídilo.
To samé teď praktikujeme i v ČR. Když má partner chuť na něco afrického, tak se snažím to zařídit. Zároveň neponižuji africkou kulturu a on neponižuje tu evropskou. Jinak by vztah nemohl fungovat.
Navíc se vzájemně tolerujeme a respektujeme. Hodně komunikujeme. Už při malém problému si sedneme a vše vyřešíme. To je dle mého pohledu dobrý základ dlouhotrvajícího vztahu.
11. Bral tě partner od začátku rovnocenně nebo byly některé oblasti, kde ses musela podřídit?
Já jsem člověk, který se nerad podřizuje. Na úplném začátku vztahu měl můj manžel takové ochranářské tendence, které pro mě byly až moc. Nesměla jsem chodit tam, nesměla jsem dělat to a ono. Myslel to sice dobře, ale mě to limitovalo a ohrožovalo to moji svobodu. Vše jsme si tedy vysvětlili, zároveň se pochopili a vztah mohl pokračovat.
Kdyby partner lpěl na tom, abych se mu podřídila, tak bych s ním nikdy nezůstala. Máme naprosto jasně určené role ve vztahu. Nikdo nikoho neomezuje a zároveň se tolerujeme. Oba máme rádi svobodu, tak tím to možná lépe funguje.
12. Co se ti v Africe nejvíc líbí?
Moc se mi líbil jejich bezstarostný styl života. Lidé to v Togu nemají vůbec lehké. Ve vládě je diktátor, který nechce odejít. Ekonomika je na tom špatně. Zdravotnictví také a o nějakém rozvoji se nedá moc mluvit. Přesto jsou lidé převážně pozitivně naladěni a velice dobře zvládají stresové situace. To jsem se od nich za těch pár let snažila naučit.
Lidé jsou navíc velmi milí a přátelští. Kdyby se vám na ulici něco stalo, tak k vám hned někdo přiběhne a pomůže, nekoukal by se na to kolik má či nemá peněz, prostě by pomohl. Je to u nich automatické. To se v Česku nestává.
13. Co ti v Africe nejvíc vadilo?
Vadila mně hodně ta jejich neorganizovanost a nespolehlivost. To si člověk domluví někde schůzku a daná osoba nepřijde, ani nezavolá, že nepřijde. Já jsem naopak hodně organizovaná a je na mě spoleh, si myslím. V Africe tyto kvality nehledejte. 🙂
Navíc oni žijí tím svým africkým časem. Ten nechápu doteď. Naštestí ho manžel trochu v Česku pozapomněl. 🙂
14. Jak v Africe vypadá každodenní život?
Je to opravdu jiný svět. O tom by se dalo povídat dlouhé hodiny a stále by bylo na co se ptát. Zmíním ale určitě, že 100 % obyvatel je nějakým způsobem věřících. Hodně věří v animistické náboženství a vyznávají vodún.
Dále mají třeba úplně odlišný styl nakupování. Mimo supermarkety se neudávají ceny, hodně se o nich totiž smlouvá a v podstatě za zboží si kupující udává svou cenu. Když se cena kupujícího setká s představou o ceně prodávajícího, je uskutečněn prodej.
Já samozřejmě na začátku odhadovala o dost vyšší cenu a stále mi to přišlo levné, Tožani mi tedy velmi rádi stále něco prodávali. 🙂 Pak si to ale sedlo a já věděla, co má zhruba jakou hodnotu. O tom píšu zde.
Tožané mají také naprosto specifický přístup k vlasům. To si myslím, že by mohlo být pro Čechy zajímavé, přečtěte si u mě na blogu. 🙂
Pro české ženy mám ještě jeden zajímavý díl podcastu, kde povídám o těhotenství a porodech v Africe.
Tožané hodně lpí na svých tradicích. Nefunguje tam moc internet, takže špatně drží krok s dobou. Jsou hodně komunitní, rodiny drží při sobě. Zároveň ale mezi Afričany panuje nedůvěra. Přátelství mi přijdou povrchová a mnohdy hraná.
15. Doporučila by ses podívat do Toga? Kam konkrétně?
Určitě bych doporučila se do Toga podívat. Je to úplně odlišná a velice zajímavá země. Hlavní město Lomé je takové nic moc neříkající. Památek tam moc není, až na Královský palác a Monument nezávislosti. Nicméně příroda Toga je úchvatná.
Doporučila bych určitě vesnici Togoville, která dala název celé zemi, je tam k nahlédnutí i Dům otroků. Ukazuje, v jakých podmínkách byli otroci drženi. Krásnou vesnicí s tropickým pralesem, horami a vodopády je Kpalimé.
Na severu je město Kara, typické pro praktikování tradičního animistického náboženství. Na severu se nachází i Safari park.
Země je i není nebezpečná. Když budete chodit na oficiálně bezpečná místa, tak se vám nic nestane. Za celých pět let v Togu mě nikdo nenapadl či neokradl. Jestli ale budete po setmění chodit na zapadlá místa, tak to moc bezpečné nebude.
Určitě ale v zemi nejsou teroristi. Po náboženské stránce je země naprosto bezpečná. Togo opravdu patří v západní Africe mezi ty nejbezpečnější a nejklidnější země.
16. Jak v Togu zvládají covid? Jak vypadá situace (k 23.7.2020)?
Dle mých informací v Togu covid není, ale vláda udělala vše proto, aby lid přesvědčila, že v zemi je. Vláda je ovliněna Francií, takže co Francie nařídí, to Togo aplikuje. Vše se v zemi uzavřelo, hranice, obchody, výroba. Nikdo nechodil do práce.
Umíte si asi představit, jak to už teď chudou zemi ovlivnilo. Jinak lidé zlepšili hygienické podmínky. Nevím ale o tom, že by někdo covid měl či na něj zemřel.
A co vy? Láká vás Afrika? Řekněte nám to pod článkem v komentáři.
Líbil se vám rozhovor? Sdílejte jej tlačítky níže. Jo, a sledujte mě na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly seriálu a další články! Grazie e alla prossima!
Všechny ostatní díly tohoto seriálu najdete v sekci Rozhovory.
Žádné komentáře