Jak se žije s Italem?

V tomto článku najdete výběr Italových (a teď už i mých) zvyků a perliček z našeho soužití. Celý text je skládankou osobních zážitků. I Ital od Itala se v mnohém liší, hlavně pak ti severní od jižních. Jižní jsou často víc vázaní na rodinu a přátele a taky otevřenější (i k cizím lidem). Jídlo pro ně hraje daleko větší roli, než pro „seveřany“.

Žijeme v Česku a navštěvujeme hlavně českou část rodiny. Návštěvy nejsou pro Andreu problém, ačkoliv česky moc neumí. Před každou návštěvou přemýšlí, co bychom mohli donést dobrého — třeba něco uvařit. Můj děda pořád nedokáže pochopit, že německá nebo ruská slova nejsou pro Andreu o nic srozumitelnější, než čeština. 🙂

Andrea moc rád vaří, což ale není ani mezi Italy samozřejmost. Jeho sestra to má přesně naopak, takže „vařicí gen“ po mamince zřejmě zdědil on. Když mě poprvé pozval k sobě domů, uvařil mi tak dobře, že jsem rovnou zůstala. 🙂 Ostatně — přesvědčte se sami v kategorii recepty a suroviny.

V Itálii se Andrea se svými přáteli často vídá ve skupině. Všichni dohromady (bez dětí i s dětmi) plánují společné aktivity. Často grilují, výletují nebo v týdnu zajdou na večeři. Je taky naprosto normální, že Ital jde na návštěvu třeba ke kamarádce (a naopak), na oběd nebo jen tak na večeři. Takové pozvání pak znamená opravdu jen to, že se bude dobře jíst, pít a povídat. 🙂

Pokud chcete zajít s kamarádem třeba v Římě po práci na pivo, stačí mu prostě jen zavolat a on klidně pojede hodinu a půl přes město. Nic se nemusí plánovat dopředu. Z tohoto pohledu jsou Italové daleko spontánnější a společenštější, než my.

Kolem jídla se pro Italy točí celý den. Nejí sice 5x denně jako my (většinou jen 3x), jídlo je pro ně ale událost. Italové navíc rádi jí ve společnosti. Mají jiné časy jídel: obědvají kolem 2-3 hodiny, večeří se klidně i v 10. V italské televizi stále běží spousta pořadů o vaření a u snídaně je normální se bavit o tom, co bude k večeři. Mě osobně v tomto směru ale nejvíc pobavily videorecepty na přípravu těstovin, které promítali v římském metru.

Můj Ital miluje čistotu. Často se mi stává, že přijdu z práce a je vysáto, umyto a uklizeno. Jediné, v čem se trošku počeštil, je přezouvání z bot do přezůvek. To se u nich běžně nedělá i proto, že často mají v domech studenou dlažbu místo teplé dřevěné podlahy.

Co jsem se zase naučila já od Andreovy rodiny je, že správná italská postel má nejméně pět vrstev. Není to jen prostěradlo a peřina — navíc je tu přehoz na postel a „meziprostěradlo“. Někdy se ale přidá ještě 1 nebo 2 deky — to kdyby v chladných měsících, kdy v Římě klesá teplota i k děsivým DESETI stupňům nad nulou, náhodou byla Italům zima!

Andreovi rodiče si asi nejdřív mysleli, že se v Česku máme špatně. Když za námi přijeli poprvé, dovezli autobusem tři obrovské kufry po 30 kilech. Kufry byly zčásti plné produktů, které se tu opravdu koupit nedají; nejvíc mě ale pobavily zubní pasty a šampony, které byly kromě italského textu nachlup stejné, jako ty u nás.

V česku můj Ital řídí slušně, respektuje naše pravidla. Jakmile se ale přesuneme do Říma, řídí jako rodilý Říman (což sice není, ale žil a pracoval tam pěkných pár let). To znamená, že dopravní značení je pouze doporučující a člověk si často musí vytvářet „kreativní parkovací místa“, protože jinak vůbec nezaparkuje. Místní policie situaci do jisté míry toleruje. Podle mě řídí v Itálii příšerně; umí v tom ale chodit. Jako cizinci však autem do Říma nejezděte, pokud je vám život drahý!

A co vy? Máte osobní zkušenosti s některým postřehem? Co vám přijde milé a co přehnané? Okomentujte článek a podělte se s námi o své názory!

A co si přečíst dál? Máme pro vás motivační článek s 10 důvody, proč se naučit italsky. A pokud si chcete raději oddechnout, čtěte o tom, co nefunguje v Itálii.

Líbil se vám dnešní článek? Pokud ano, sdílejte jej s kamarády, aby se mohli pobavit i oni.

Amici, sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, abyste se dozvídali i další zajímavosti z našeho světa.