Renata Hrkalová působí jako lektorka cizích jazyků už přes dvacet let. Poslední roky učí cizince českému jazyku a kultuře na svých kurzech i na Instagramu Czech me with Renča. Jak se k učení češtiny dostala, jaké jsou rozdíly mezi žáky různých národností a kultur, jak čeština zní cizincům a spoustu dalších zajímavostí si přečtete v tomto rozhovoru.
Poznaly jsme se přes sociální sítě, vlastně jsem tě objevila na Instagramu. Jak dlouho už na něm působíš a kolik lidí tvé lektorské aktivity sleduje?
Projekt CZECH ME WITH RENČA jsem na sociálních sítích rozjela v lednu 2022. V současné době mě můžete najít na Instagramu a Facebooku. Na Instagramu mě sleduje více než 2 000 sledujících.
Nedávno jsem spustila i kanál na YouTube, kam přidávám aspoň 1 video týdně. Počet sledujících neustále roste. Podle ohlasů je zřejmé, že moje videa lidem hodně pomáhají.
Mám také vlastní blog, na kterém publikuji nový článek každý týden. Témat článků je hodně: podcasty, kvízy, různé tipy (např. jak se učit efektivně), hovorová čeština a podobně. Všechny články jsou v angličtině a češtině.
Živíš se výukou češtiny?
Jsem lektorka na plný úvazek ;-). Dříve jsem učila více angličtinu, v současné době převažuje čeština.
Učíš online nebo i prezenčně? Jak vypadají tvé kurzy a v čem jsou specifické?
Jsem digitální lektorka. Mám ráda cestování a volnost. Proto jsem si vše zařídila tak, abych mohla učit odkudkoliv.
Jak popsat moje kurzy? Jsou netradiční nejen svou podobou, ale i náplní.
Před několika lety jsem začala učit jednoho člověka anglicky. Jeho mateřským jazykem byla španělština. Byla to velká výzva, protože on uměl anglicky prakticky jen pozdravit (v češtině to samé) a já neuměla španělsky ani to… Neptejte se mě jak, ale dokázali jsme to! Dotáhla jsem ho na úroveň B2.
Pak mě požádal, jestli bych ho nezačala učit i česky. Nemám vystudovanou češtinu — mám diplom z angličtiny a ruštiny. A právě to považuji za obrovskou výhodu. Dívám se totiž na češtinu jinak — ne prostřednictvím pádů a gramatických tabulek.
A tak jsem začala vymýšlet úplně nový systém. Systém, který napodobuje způsob, jakým se jazyk učí děti (prostřednictvím příběhů, kvízů apod.).
V mých kurzech neděláme pády. Přesto si moji studenti pamatují více, než z klasických kurzů. A hlavně je to baví. Když mluví, je jejich řeč mnohem plynulejší, protože nepřemýšlejí nad tím, jaký je to pád…
Líbí se vám, co čtete? Přečtěte si také:
Tip na online kurz italštiny a dalších jazyků nebo článek 9+1 věčných výmluv studentů jazyků a jak s nimi bojovat
Jak je možné, že si toho moji studenti pamatují více? Mé kurzy trvají 12 týdnů. Na začátku každého týdne dostanou vždy program (videa, kvízy, křížovky atd.), díky kterému se dané téma naučí. V dalším týdnu si ho se mnou procvičí „naostro“ během konverzační hodiny. A mluví i úplní začátečníci, od samého začátku kurzu. Konverzace jsou vždy v malých skupinkách do 6 lidí. Mám radost, že to studenty tak baví a na lekce se těší. Máme tam vždy pohodu a uvolněnou atmosféru.
Mají cizinci podle tebe velký zájem o češtinu?
Ano a neustále mě překvapuje jak velký! 🙂
Co tvé studenty k češtině přivádí, jaká je jejich motivace?
Dá se rozdělit do několika skupin:
- přestěhovali se do ČR a začali tu pracovat nebo studovat,
- mají českého partnera/partnerku — hodně z nich se chce domluvit třeba s rodiči, příbuznými nebo svými dětmi,
- zajímají se o „exotické“ jazyky — hodně lidí se učí češtinu, protože se jim líbí, jak zní,
- rádi k nám jezdí na dovolenou nebo zde mají kamarády.
Jaká je čeština z pohledu cizince? Co studentům dělá často problémy, ale my jako rodilí mluvčí to bereme automaticky?
To je hodně obsáhlá otázka. Vybavují se mi střípky z lekcí nebo kurzů, kdy jsme se hodně nasmáli: např. Moje teta se jmenuje Anna — tato věta pro španělsky hovořícího dostává přímo šestý rozměr. 🙂 Teta je ve španělštině prso (tedy ten peprnější výraz, který tu uvádět nebudeme). 🙂
Můj tandemový partner, se kterým se učím španělštinu, mi řekl, že čeština má zcela jedinečnou melodii.
Pro mnoho cizinců má čeština nálepku toho velmi obtížného jazyka. Takový Mt. Everest mezi jazyky. Chtějí ho prostě zdolat.
Obtížná jsou například slova, která zní podobně jako slova v angličtině, ale mají odlišný význam (jako třeba karton x cartoon). Nebo slova bez samohlásek (strč prst skrz krk, čtvrtek — pro španělsky hovořící je to opravdu výzva). O ř asi netřeba se zmiňovat…
Zapeklité jsou například věty s mám (mám žízeň, mám tam jít? atd.), několik záporů v jedné větě (nikdy nic nikdo nemá …) nebo třeba otázka kolik ti je let? či výrazy mám rád(a) lyžování x rád(a) lyžuji/lyžuju* (v aj I like skiing).
Jsou něčím specifičtí studenti jako Italové, Španělé a další jižané?
Rozhodně. Hned na začátku je důležité zapracovat na správné výslovnosti. Je pro ně obtížné rozlišovat š, č, s, z, pro některé j nebo například délky slabik. Přidám pro pobavení pár příkladů ze života: píšu se rázem proměnilo v pí*u. Přiznávám se dobrovolně. kamennou tvář jsem neudržela a aspoň jsme měli úvod do peprnější slovní zásoby v češtině za sebou… 🙂
Nebo věta „V ruce držel PERO“ dostává v podobě cizince zcela nový rozměr poté, co první slabiku přečte dlouze.
Jaké metody při výuce nejraději používáš a co považuješ za nejefektivnější při studiu jazyků?
Moje zásada číslo jedna je: neuč se to, co ve svém životě nevyužiješ. Nevidím důvod, proč by se měl člověk, který není biolog nebo se nezajímá o přírodu, učit 40 zvířat v češtině, tedy minimálně v počátečních fázích.
Ve svých kurzech nepoužívám učebnice. Mám ráda autentické materiály. Když máme téma V kavárně, mám natočené video s úžasnou paní z mé oblíbené kavárny. Dovolila mi nahrát mou skutečnou objednávku. Díky tomu slyší mí studenti opravdovou verzi jazyka (nikoliv tu učebnicovou) a zároveň to vidí.
Stejně tak jim hned od začátku ukazuji nejen spisovnou češtinu, ale i tu hovorovou. Nestane se jim pak to, co mnoha jiným studentům — ani po měsících „šprtání“ nerozumí Čechům v běžném rozhovoru. Pro ně jsou slova KDE JSI? a KDE SEŠ*? dvě úplně odlišné fráze. Sami si je nespojí.
V kurzech sdílím tipy, které se mi opravdu osvědčily. Vždy na sobě vše nejdřív otestuji, než to předložím svým studentům a sledujícím. Sama se učím španělštinu. Opravdu intenzivně jsem se začala učit spolu se svými studenty. Nemohla jsem je v tom přece nechat samotné… Díky tomu chápu, čím si procházejí a jaké nesnáze musí překonávat. Jsme totiž na stejné lodi. A já jim pak můžu dávat tipy, které mně zabírají.
A tady je pár tipů ode mne:
- 6krát týdně 15 minut italštiny je mnohem efektivnější, než jednou týdně 3 hodiny v kuse. Mozek potřebuje pravidelné opakování, abyste si slovíčka opravdu zapamatovali.
- Je dobré zkusit různé metody, protože každý člověk je jiný. Někomu pomáhá gold list, další se učí pomocí kartiček… Proto v kurzu nabízím různé varianty. Je už jen na vás, co si vyberete.
- Obklopit se jazykem, který se chci naučit. Je mnoho způsobů: od poslouchání rádia (skvělá je aplikace Radio Garden) až po čtení krátkých zjednodušených příběhů v cizím jazyce (v případě italštiny se podívejte po knížkách od Olly Richardse, které seženete v lepších knihkupectvích).
Jaké jsou tvé oblíbené chyby studentů? Podělíš se s námi o několik perliček?
Několik jsem již zmínila v předchozích odpovědích. Zkusím tedy ještě zapátrat:
- mrdkový dort místo mrkvový,
- prdelna místo prádelna,
- vaječník místo vaječňák*,
- muž (mimochodem opravdu na něj sedělo spojení velký chlap) napsal: jsem šťastná.
Je jich opravdu hodně. Stejně jako já dělám chyby ve španělštině nebo angličtině.
Mimochodem, chyby nepovažuji za něco hrozného. Chyby jsou světlušky, které nám ukazují, jakou cestou se nedávat a nasměrovávají nás na cestu, která nás dovede k cíli.
Někteří polygloti říkají, že pokud během jednoho dne neudělali aspoň 200 chyb, nebyl to úspěšný ( produktivní) den. Díky chybám se skvěle učíme, buďme za ně rádi. 🙂
Jaký je tvůj vztah k Itálii?
Moc ráda cestuju. V Itálii jsem byla čtyřikrát nebo pětkrát. Máme moc rádi italské jídlo, architekturu, způsob života i celkovou atmosféru téhle země…
Podívala jsem se třeba na Vesuv a do Pompejí, zaletěla jsem si do Benátek a Padovy.
V Benátkách jsem se záměrně ztratila a dostala jsem se tak mimo obvyklé turistické trasy. Nasávala jsem atmosféru mezi místními. Našla jsem zapadlou kavárnu, před kterou jsem popíjela skvělou italskou kávu a pozorovala okolní šrumec. Byla to neskutečná pohoda.
Italsky bohužel neumím, takže byla legrace domlouvat se s řidičem autobusu, kde mám v Padově na autobusovém nádraží koupit jízdenku. Jeho angličtina byla na podobné úrovni jako moje italština, tedy téměř nulová. 🙂 Mezinárodní řeč zvaná ruce/nohy však zafungovala dokonale!
Máme rodinnou tradici, před každými Vánocemi vyrážíme do nějakého evropského města. Před pár lety jsme se tak podívali o adventu do Milána. Moje dcery dodnes vzpomínají na skvělou pizzu, tiramisu nebo zmrzlinu. Ano, místa po světě mají spojená s jídlem, které tam jedly: New York = bagel nebo knedlíčky v Čínské čtvrti, Londýn = tradiční anglická snídaně, Porto = skvělé obědy v našem oblíbeném zapadlém bistru nebo třeba paella na Malorce.
Není tedy divu, že jsme to vloni do Portugalska vzali přes Milán a dali jsme si aspoň pizzu a skvělý salát na letišti.
A co vy? Co by vás o Renatě a jejích kurzech češtiny pro cizince ještě zajímalo? Zeptejte se v komentáři!
Líbil se vám rozhovor? Sdílejte jej s přáteli. Sledujte nás také na Instagramu a Facebooku, ať vám neuniknou další díly seriálu a nové články!
Další zajímavé rozhovory hledejte v sekci Rozhovory.
Žádné komentáře