O životě s Italem, Zajímavosti

Jak jsme si vlastní italskou svatbu užili (i s dietou)

Když plánujete nějakou událost měsíce dopředu, většinou se objeví něco nepředvídatelného. Přesně tak tomu bylo i u naší italské svatby. Co se povedlo i nepovedlo podle našich plánů a jak jsme si celou akci užili?

Na svatbu jedeme už svoji

Naše květnová italská svatba vlastně nebyla tou první: vzali jsme se oficiálně v dubnu 2022 v sále při městském úřadu Brno-Židenice jen s pár příbuznými a se svědky. Tou dobou jsme ještě neměli připravené naše svatební šaty, a tak jsme to vyřešili jednoduchými bílými šaty pro mě a klasickým oblekem pro Andreu.

Na naši velkou svatbu jsme se v té chvíli teprve chystali. Do Itálie už jsem tak v květnu cestovala jako paní Galardi. Vzala jsem si Andreovo příjmení, i když v Itálii tahle praktika není běžnou součástí svatby a nevěsty si často nechávají své původní jméno.

Před cestou se přece jen něco pokazilo

S chystáním a plánováním nám už několik měsíců před svatbou pomáhali hlavně tchyně a tchán. Před cestou se ale přece jen přihodilo něco, co se úplně naplánovat nedalo: skončila jsem v nemocnici se slepým střevem.

V mém případě ale nestačila jedna operace a nutriční terapeutka mi jednoho krásného dne při nemocničním pobytu sdělila, že se moje svatba bude odehrávat na tekuté stravě, aby střevo vydrželo v klidu do druhé operace po svatbě. To znamená spoustu zákazů včetně alkoholu, čehokoliv perlivého, mé milované kávy, oříšků nebo semínek, a ideálně jíst co nejvíc jídel v podobě kaší nebo rovnou tekutin.

Co si budeme povídat: celé menu jsme pečlivě vybírali a moc jsem se těšila na ty dobroty, takže mi to bylo líto. Zkuste ale přesunout velkou svatbu měsíc před jejím začátkem. A tak jsme odsunuli jen svatební cestu a svatba se konala tak jako tak.

Rozsazení hostů ke stolům

Odjezd a poslední zařizování

Nakonec jsme do Itálie zdárně odcestovali a ještě jsem dostala antibiotika na cestu, abych si svatbu užila pokud možno bez komplikací. Myslím, že si mě všichni doktoři zapamatovali jako tu pacientku, která se vdávala v Itálii na kašovité stravě.

Po příjezdu do Itálie nás čekalo zařizování včetně posledních úprav šatů, zkoušky účesu a líčení a dalších nezbytností. Všechno jsme celkem hladce zvládli, ale přece jen se jedna chybička vloudila. Na malé krabičky na confetti (svatební bonbony) nám vytiskli cedulku se jménem Alessandro místo Andrea, čehož jsme si všimli týden před svatbou. Naštěstí byla ale oprava rychlá a my jsme se mohli už jen těšit na náš den.

Chybička se vloudila.

Nastal svatební den

Já jsem svůj svatební den zahájila vstáváním po 7. ráno ve vile. Chtěla jsem posunout líčení na později, protože mezi 7 hodinou ranní a 12:30, kdy jsem měla vyjít z vily, bylo na můj vkus opravdu dost času na přípravy. A bylo tomu tak: v 10:30 jsem byla nalíčená i načesaná a hodinu jsme potom čekali, až přijde čas oblékání.

Líbí se vám, co čtete? Přečtěte si také:
Jak jsme chystali naši italskou svatbuO svatbě našich kamarádů v Itálii.

Ačkoliv mi signor parrucchiere (pan kadeřník) říkal, že se s natáčkami noc před svatbou nevyspím, dokázala jsem mu, že to jde. Nejvíc nervózní byl ten den právě tento věhlasný česač nevěst z oblasti. Bál se, aby mi účes držel, protože mám na kudrlinky moc těžké vlasy. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a vyřešil to tak, že by účes držel snad několik měsíců. 🙂 Následovalo oblékání za pomocí svědkyň a potom krátké pózování pro pana fotografa, ve 12:30 jsem mohla vyjít z vily. 


Obřad se konal přímo v zahradě vily a byl vlastně oficiálním opakováním české svatby z dubna, i když jen v italštině. Od této chvíle jsme byli oficiálně sezdaní nejen v Česku, ale už i v Itálii. Po obřadu nás hosté zasypali rýží, která z nás padala ještě ten večer. Celý den díky skvělé organizaci perfektně odsýpal, všechno na sebe navazovalo a lidé se bavili. Ve vile nám vybrali podle našich hudebních preferencí naprosto skvělou skupinu, která nás přímo vyzývala k tanci, k tomu byl pro některé chvíle k dispozici houslista a pinaistka.


Hostů se sešlo na 130, seděli u stolů od 6 do cca 15 lidí, dlouhé svatební stoly se v Itálii moc nenosí. Děti měly své menu i oddělené stoly, kde se o ně staraly animátorky, a celou svatbu jsme o nich nevěděli.

Z našeho programu nás čekalo například otevírání venkovního bufetu přestřihnutím pásky, hod kyticí, společné krájení svatebního dortu, doplněné ohňostrojem a hudbou, nebo svatební focení v Andreově historickém Fiatu 500 nebo u bazénu s palmami. Na focení v autě bylo snad 35 stupňů ve stínu (a co teprve ve vyhřátém autíčku), na část u bazénu nám začalo pršet. Déšť ve svatební den prý ale nosí štěstí…


Italové většinou na svatbách nepořizují velké skupinové fotky: fotí se přirozeně během zábavy a u stolů a potom po malých skupinkách s novomanželi, třeba u dortu. Výjimkou je focení příprav nevěsty a ženicha, kde jsou určitá pravidla: například ženichovi pomáhá s kravatou otec, s manžetovými knoflíčky zase matka, nevěstina matka jí zase při focení nasazuje šperky.

Jak to bylo s jídlem?

Kromě pre-aperitiva, aperitiva, servírovaného menu u stolů a následných bufetů se sladkostmi a dalšími dobrotami jsme přidali navíc české pivo nebo například nakládané okurky a uzené. Jídla bylo opravdu hodně, jako nevěsta jsem ani všechno neviděla a jídlo mi nosili na stůl.

Nechyběly například dobroty s lanýžem, čerstvé ryby, mořské plody včetně ústřic (největší jedlík jich prý spořádal na čtyřicet), na místě připravovaná mozzarella a další čerstvé sýry nebo těstoviny či chleba, které si vyrábí přímo vila. Sama jsem měla speciální menu, přizpůsobené mému stavu. Nemohla jsem sice ochutnat všechno, ale to, co jsem měla povoleno, bylo perfektní. Hosté hodně chválili i náš dort, který vybíral Andrea (millefoglie s krémem s lesním ovocem).

Jak (a kdy) to skončilo?

Hosté se rozcházeli po krájení dortu a večerním bufetu se sladkostmi, alkoholem a koktejly. Většina jich odcházela mezi 21. a 22. hodinou, kdy akce pomalu končila: s hosty jsme se loučili u stojanu s bombonierami (krabičkami s confetti a drobným dárkem), k tomu dostali navíc lahvičku domácí slivovice s nápisem Acqua di Brno, voda z Brna.


Po rozloučení se všemi hosty jsem šla spát, protože si tělo po celém tom dnu včetně tancování už říkalo o odpočinek. Andrea to táhl s kamarády až do noci, dokonce ještě objednávali kolem jedenácté pizzu na zahnání nočního hladu. 🙂 A tak si nejspíš umíte představit, jak vypadala naše svatební noc.

Co se mi na italské svatbě líbilo?

Líbilo se mi, že se o spoustu věcí za vás postará vila. Ty si jen určíte a víc už nemusíte řešit: třeba jaký chcete dort, květiny nebo hudební styl. Překvapila mě i perfektní organizace: fakt je ale ten, že když v Itálii zaplatíte za podobnou akci, výsledek prostě musí být dokonalý. Plně mi vyhovoval i fakt, že se většina hostů rozchází relativně brzo: italská svatba tohoto typu není o opíjení se tvrdým alkoholem a tancování do rána. Kdo chtěl, mohl se bavit i nadále, ale alkohol už se od určité hodiny nenaléval.

Co se mi naopak nelíbilo?

Stačí říct, že jste budoucí ženich či nevěsta, a cokoliv svatebního vás najednou stojí víc. Andreovi kamarádi mu radili, aby řekl, že chce oblek pro svědka spíš než že je ženich a že by tak ušetřil. To platí i pro kadeřníky a další služby. Tuším, že podobné to bude i v Česku (to si teprve musíme ověřit v praxi), v Itálii je ale rozdíl mezi svatebním a nesvatebním někdy opravdu dost velký.

Jak vypadají dary pro novomanžele?

I v Itálii si můžete vybrat, zda chcete raději dostávat věcné dary (vytvoříte seznam neboli lista di nozze) nebo peníze. My jsme zvolili peníze, věcných darů jsme tak dostali jen minimum, zbytek byly obálky. Výše svatebního daru běžně závisí na těchto kritériích:

  • zda je konkrétní host blízký příbuzný nebo například vzdálený známý,
  • zda host dorazí na svatbu či nikoliv (ti, kteří nedorazí, posílají menší dary rovnou na účet),
  • zda v místě přespává (měli jsme rezervováno přes 20 pokojů v BnB a agriturismech po okolí pro hosty z dálky i ty, kteří se nechtěli vracet večer domů) a také
  • kolik si může dovolit.

Mladí italští snoubenci, kteří si právě zařizují vlastní bydlení, často volí seznam darů, ostatní dávají přednost penězům.

Zajímavost závěrem: Svědkové v Itálii a tradice dárků

V Itálii můžete mít svědků víc než jednoho na každé straně: my jich měli celkem 6. Novomanželé dávají svědkům větší dary, často to bývají například hodinky nebo pásky pro pány a šperky pro dámy. My jsme pánům nadělili originální obrazy, holky dostaly krásné šperky.

Co nás čeká dál?

Dalším krokem bude poslední, třetí svatba v Česku. Do září nás tak čekají další přípravy, ale to nejdůležitější jako oblečení nebo prstýnky už naštěstí máme. O to to budeme mít lehčí… 🙂 A poté bude následovat i svatební cesta, crociera neboli výlet na lodi.

Poznámka: Oficiální fotky od fotografa přidáváme do této galerie:

A co vy? Jaká byla vaše svatba nebo jak byste si svou svatbu představovali? Dejte nám vědět v komentáři.

Zaujal vás článek? Sdílejte jej s přáteli!

Amici, sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, kde najdete další zajímavosti z našeho světa.

Předchozí článek Následující článek

Líbil se vám článek? Přečtěte si také

Žádné komentáře

Zanechte svůj komentář