Práce v Itálii: Sny versus realita

„V Česku se mi nelíbí a rád/a bych žila v tak úžasné zemi, jako je Itálie. Určitě si tam najdu práci!“ Možná se poznáváte v této větě: z mnoha stran jsem už v Česku slyšela o snu žít a pracovat v Itálii. Je realita opravdu tak zalitá sluncem? Na co cizinci v Itálii často naráží? A proč z této země spousta místních naopak odchází za prací do zahraničí? Na co se připravit při hledání práce v Itálii, kde a jak ji můžete hledat? Zvládnete to bez znalosti jazyka?

Na tyto i další otázky vám odpoví náš článek. Nezapomeňte však na to, že se jedná o náš úhel pohledu a realita v různých regionech a konkrétních místech Itálie může být (i diametrálně) odlišná.

Odchod Italů ze země za prací má jméno: Fuga dei cervelli

V Brně se setkávám s italskou komunitou, která není úplně malá, ačkoliv ta pražská bude určitě mnohem větší. Nikdy jsem neslyšela o tom, že by některý Ital odešel do Česka, protože toužil po životě v naší zemi. Realita je taková, že se v zahraničí schází Italové hlavně z chudších (často jižních) regionů, kteří neodchází, protože nemají rádi svou zemi, ale čistě kvůli chybějící práci.

Představte si, že roky studujete váš vysněný obor, ale ve vašem městě, jeho okolí ani v celém regionu nenajdete uplatnění. Půjdete raději dělat možná za bar, možná do zemědělství, možná uklízet, nebo zkusíte štěstí v zahraničí? A přesně toto je obvykle ten moment, kdy se Ital rozhodne odejít jinam.

Místo práce v Itálii takhle ze země často odchází například i vědečtí pracovníci a jiní vysoce vzdělaní lidé, kteří doma nedostanou příležitost se uplatnit podle svých představ. Italština má pro tuto emigraci označení fuga dei cervelli, tedy něco jako útěk mozků.

Andreův příběh je docela podobný: do své země a milovaného Abruzza by se hned vrátil, jen kdyby dostal možnost pracovat ve svém oboru a také za rozumných podmínek.

Specifika italských pracovních smluv: Zaměstnanec jásá

Andrea mi často s nadšením vypráví o tom, že je italský zaměstnanec smlouvou skvěle chráněn. Často se setkáte se 13. (povinně), 14. (volitelně) a dokonce i 15. (volitelně) ročními platy, velkým množstvím dovolené, doplněné navíc tzv. permessi, tedy hodinami nejen pro návštěvy doktorů, ale i různé osobní pochůzky a zařizování. Pokud permessi během roku nespotřebujete, můžete si je vybrat po částech také jako dovolenou. Další specialitkou jsou státní svátky: vychází-li na víkend, můžete si tento volný den vybrat jindy (festività non godute).

Zaměstnavatel vám navíc povinně přispívá do fondo pensionistico další peníze. Daňová zátěž je vysoká: v Česku jsou odvody okolo 25 %, kdežto v Itálii se jedná o daně okolo 60 %. I z toho důvodu proto mnoho lidí pracuje načerno nebo dostává část výplaty na ruku.

Další výhodou pro zaměstnance je tzv. TFR (trattamento di fine rapporto). Zaměstnavatel vám každý měsíc bokem odkládá navíc nad váš plat ještě jeho dvanáctinu (tedy vlastně máte 1 plat ročně navíc). Při odchodu z firmy dostanete tento bonus vyplacen. Když například jste dlouho u 1 zaměstnavatele a po desítkách let odcházíte do penze, dostanete takto pěkný balíček navíc. TFR funguje ještě o něco složitěji, toto je jen základní popis. Podobných věcí je v italském zákoně mnohem víc, ale to už by bylo na samostatný článek. Tolik tedy k platům.

Práce v Itálii: Od nevidím do nevidím?

Italské orari, tedy pracovní hodiny, jsou často úplně jiné než ty české. Pauza bývá většinou hodinová, některé firmy mají i delší obědovky. Andrea například pracoval v cestovní agentuře, kde jeho letní orari byly od 9 do 13 a poté od 16 do 20, každý všední den.

Oblíbenou prací pro cizince jsou například camerieri nebo různí animátoři, tedy sezónněji zaměřená povolání s krátkodobými kontrakty. Cameriere se v létě moc nezastaví. Může pokrývat obědy i večeře, které často trvají dlouho do noci. Na soukromý život v tomto případě nezbývá mnoho času. Důležité je ale dodat, že italští camerieri často za své nasazení vydělávají slušné peníze.

Líbí se vám, co čtete? Přečtěte si také:
Italské pracovní zkušenosti tří krajanek a Jak se naučit italsky.

Naši kamarádi jsou majiteli jedné středně velké restaurace a pizzerie v Abruzzu. V letní sezóně si obvykle nemohou dovolit prakticky ani den volna, přes zimu mají větší klid. Je pro ně ale těžké sehnat spolehlivé a šikovné lidi právě na léto: tahle práce v Itálii je opravdu náročná a v létě si v ní rozhodně nevydechnete.

Nároky na vysoké nasazení a neustálý úsměv na tváři potkáte na mnoha italských pozicích. Nelíbí se vám to? Za dveřmi čeká někdo, kdo vás nahradí. Z druhé strany ale musím Italy pochválit: důraz na profesionální, kvalitní a příjemnou zákaznickou péči je v Itálii opravdu obrovský a oproti Česku se často cítíte opravdu coccolati: to znamená, že se o vás například v restauraci skvěle postarají a perfektní a bezchybná obsluha je součástí hezkého zážitku. Nemohu se zbavit dojmu, že toto v Česku stále ještě chybí a z obsluhy mám kolikrát pocit, že je spíš obtěžujete, než že byste přišli utratit své peníze a užít si jídlo i prostředí.

Podnikání v Itálii je samostatná kategorie, ke které se nebudu příliš vyjadřovat, protože do ní jednoduše nevidím. Odvody jsou vysoké a byrokracie proti Česku několikanásobná, tento článek je proto cílen spíše na běžné zaměstnance.

Co chceš dělat, až budeš velký? Posto fisso!

Populárním specifikem Itálie je vysněná pracovní meta mnoha místních: posto fisso. Jedná se o místo na úřadech nebo ve veřejné správě obecně, na něž se nejčastěji dostanete přes přátele nebo příbuzné.

Druhou variantou jsou konkurzy, kde se na jedno místo mohou hlásit stovky i tisíce uchazečů. Tyto pozice jsou známé tím, že vás z nich jen tak někdo nepropustí, často je práce poměrně málo a pozice disponují velkými benefity.

Z fenoménu posto fisso si dělá legraci například populární italský komik Checco Zalone. Chlapečka se v tomto filmu ptají, co chce dělat jako velký a on bez váhání odpovídá, že posto fisso.

Takovéto dlouhodobé kontrakty a posto fisso ale asi mnoho cizinců nepotkají, hlavně ne z počátku jejich italské pracovní cesty. Do Itálie proudí mnoho imigrantů každý den: určitě znáte pověstný ostrov Lampedusa a italské pobřežní služby, které často zachraňují lidi z přeplněných lodí. Ti všichni prchají ze špatných podmínek a v Evropě hledají nový život včetně práce, kterou se důstojně uživí. A Itálie je jednou ze zemí, které jsou první na ráně.

Nabízí se proto otázka, nad kterou doporučuji se zamyslet: je v Česku má pracovní a životní situace opravdu tak špatná, že musím odejít jinam, konkrétně do Itálie?

Jde to v Itálii bez znalosti jazyka?

Snad každá země vás lépe přijme, když budete mluvit jazykem místních. To platí i pro Itálii: spousta Italů není právě dvakrát jazykově vybavená, jak jsme možná zvyklí z Česka. Proto doporučuji minimálně střední úroveň italštiny, pokud uvažujete o možnosti odchodu do Itálie. 

Budete tak mít šanci se lépe dostat do kontaktu s místními a obcházet místa s žádostí o práci. Bez jazyka jsou dost omezené také možnosti vašeho uplatnění: na jaká místa se můžete hlásit? Asi jich moc nebude a budou spíš hůře placená a se smlouvami, které vám velkou jistotu nenabídnou.

Kde v Itálii hledat práci: Známé weby nebo pracovní pobyty

Práci Italové hledají například klasicky přes web, například na stránkách Indeed, InfoJobs, Subito, Monster, Jooble. Zkusit můžete také různé personální agentury, jako například Manpower nebo Randstad. Existují i různé regionální weby se specifičtější nabídkou, stačí jen hledat vyhledávačem podle vašich preferencí. Profesionálové využívají k hledání práce také LinkedIn.

Moje doporučení je i varianta pracovních či au pair pobytů, které si zajistíte přímo z Česka. Nabízí je vícero známých a ověřených společností. Takové pobyty si sice spíše zaplatíte z vlastní kapsy, než že byste během nich vydělali, ale získáte cennou zkušenost, naučíte se něco z jazyka, seznámíte se s kulturou a prostředím a můžete se porozhlédnout třeba i po práci na delší období.

Ty tak často střídáš práci…

Už několikrát jsem v různých situacích od Italů a Italek slyšela něco jako: „Ty tak často měníš práci!“ V poslední práci jsem na své pozici setrvala 3,5 roku, než jsem se rozhodla jít do jiné firmy. Pro Italy je to ale poměrně neobvyklé. Nemají ve zvyku (a systém jim často ani nedovolí) střídat firmy a pozice, jak se jim zamane. Pokud získají výše zmíněné posto fisso, jinam se většinou taky nehrnou, jsou zajištění často na celý život.

Z tohoto pohledu nabízí každému průměrně šikovnému člověku český pracovní trh mnohem větší možnosti uplatnění, růstu a rozvoje kariéry. Takto to vnímám já z pozice vysokoškolsky vzdělaného (informatika, v oboru nepracuji), jazykově vybavenějšího (v práci používám hlavně AJ, někde se mi hodila i IJ) brňáka. Můžu si vybírat, můžu kdykoliv bez problému změnit pozici i firmu, aniž bych měla velké potíže najít jinou práci. Spousta Italů je jednoduše ráda, že nějakou práci má.

Práce v Itálii a nezaměstnanost

Itálie oproti Česku trpí poměrně vysokou nezaměstnaností. V červnu 2022 se pohybovala okolo 8,1 %. Samostatnou kategorii tvoří mladí lidé ve věku 15 až 24 let, kde nezaměstnanost dosahuje 23 %. Není tedy pravidlem, že by si všichni mladí Italové našli snadno brigádu ještě při studiu. (zdroj)

Ve volném pokračování tohoto článku si můžete přečíst osobní zkušenosti Češek a Slovenek, žijících v různých částech Itálie.

A co vy? Co vás ještě zajímá k tématu práce v Itálii a místnímu pracovnímu trhu? Ptejte se pod článkem, rádi odpovíme.

Zaujal vás článek? Sdílejte jej s přáteli!

Amici, sledujte nás i na Instagramu a Facebooku, kde najdete další zajímavosti z našeho světa.